Agentky za nepriateľskou líniou

Ze začátku to vypadá jako příběh, který jako by z oka vypadl filmu Tucet špinavců, akorát místo legendárního Lee Marvina nastoupila dominatní Sophie Merceau a její čtyři "ovečky", ale nenechte se zmýlit, zdaleka tomu tak není! Film se po pár minutách přehoupne do silného dramatu, kde jsou rozdány ty nejvyšší karty. Láska, věrnost, faleš, lži, odvaha, zrada a to všechno je situováno do druhé poloviny druhé světové války ve Francii. Píši situováno, protože ne úplně věřím, že se tenhle příběh stal stejně, jako je to ve filmu. ___ Čekal jsem víc než standartní, koncentrátovou podívanou. Herecky nikterak výrazné. Průměrné. (02.11.2008)

Podle toho závěru to vypadá, že se jedná o skutečný příběh, nicméně tomu nějak moc nevěřím. Spíš se tu bude jednat o volnou inspiraci skutečnými postavami a něčím, co se tenkrát okolo příprav dne D přihodilo. Nevím, i když rád bych to věděl. Ale jsem rozhodně spokojený divák. Má to výborný scénář, oceňuji rovněž znamenitě obsazené role agentek i jejich hlavního protivníka. Akce jsou uvěřitelné, žádné zbytečné supermanství, které by to znevěrohodňovalo tu není. Prostě výborný francouzský film z prostředí odboje za druhé světové války. To já si můžu pouštět pořád. (12.03.2009)

Válečných filmů s tematikou partyzánů (zvlášť těch v sukních) moc neznám, z novších snad jen Odpor . Příběh ujde, byť by se tu dala najít spousta hloupostí- německá armáda dostává na prdel od pěti vesměs akcí neprověřených odbojářek. Výborně zvládla roli především krásná Sophie Marceau, především za ní 7/10... Výstižní komentář: Smok. (18.10.2012)

Tak nám zase Den D závisí na výsledku mise "sebevražedného" komanda- tentokrát ve francouzském duchu a s ženskými hrdinkami. Ačkoli přesně synchronizované improvizace vymýšlené pod tlakem nejsou příliš věrohodné, je to silný, napínavý snímek, který diváka táhne s sebou. A protože Dni vítězství nebo Mezi nepřáteli jsem dal za čtyři, tady jdu na plné hodnocení, protože Síla odvahy je lepší než oba jmenované filmy. (06.04.2009)

Oč břesknější fanfáry reklamy, o to průměrnější a šedší výsledek. Mnohé už naznačují hvězdná příjmení, jež mají SÍLU zaštítit. V syrovém vojenském tématu plně obstojí jen Sophie Marceau, zatímco ostatní protagonistky střídají slabší a silnější okamžiky. Sporné je však i zvolené téma. Bylo opravdu nutné pět více či méně pohlednějších a mravnějších žen navléci do neslušivých stejnokrojů a vyslat je - zčásti pod pohrůžkou a na základě vydírání - na misi, která pro značnou část kvintetu byla vlastně nepřijatelná? A když - do značné míry navzdory všemu a všem - bylo původní poslání splněno, musely opravdu pro svou nenahraditelnost do Paříže? Připočteme-li k těmto zřetelným vadám řadu hluchých scén, ne zcela přesvědčivých dialogů a nevyrovnaných hereckých výkonů, nemůžeme se divit tomu, že značná část diváků propadne zklamání a dá najevo zřetelný odstup. Výsledný stav lze přirovnat k slabší formě kocoviny. SÍLA je v tomto ohledu plně přirovnatelná k režimní československé předlistopadové válečné produkci (DEŇ, KTORÝ NEUMRIE), zčásti dokonce za ní zaostává (ZBRANĚ PRO PRAHU, SOKOLOVO). Vědomí, že i ve špičkových světových produkcích se natáčejí sporná díla, je tak na celkové zklamání jen velmi slabou náplastí. (29.08.2011)