Valčík s Bašírom

Tento animovaný príbeh rozhodne nie je pre deti, hoci kvalita a príťažlivosť animácie je natoľko lákavá, že som mal problém deťom vysvetliť, aby opustili izbu. Dialógy sú tak vážne akoby išlo o hraný film, často na hrane dokumentu. Je tu množstvo vizuálne úžasných scén. Súhlasím ale s užívateľom Sawym, že jednotlivé fragmenty vám uviaznu v hlave viac ako celok. Dlho mi trvalo, kým som sa k tomu dostal a počas sledovania som si nadával, že som mal dať filmu šancu skôr. Tento film je vlastne nefalšovaným, vážnym vojnovým filmom, len v animovanom podaní. Super. 80%. (26.12.2014)

Tak tohle je tedy něco! Na první pohled zastaralá a ne příliš hezká animace je ve skutečnosti mnohem sugestivnější než dnešní (bůh ví jak promakané) 3D technologie a dodává snímku nečekanou reálnost. Samotný děj není téměř ničím originální - zabývá se hrůzami války a psychickým dopadem na přeživší. Film je z části pojatý jako dokument, ostatně jak dokazují autentické postavy a závěrečná hraná sekvence... Počáteční scéna filmu (psí smečka ženoucí se temným městem) je opravdu pozoruhodná. Ale ani zbytek filmu neztrací nic ze své depresivní, fascinující atmosféry. Mě velmi zaujala scéna s tankem, který projíždí ulicemi města a žádná auta ani zdi mu nejsou překážkou... Kamera je naprosto perfektní a působí jako ve skutečném válečném filmu. O hudbě se snad ani nemusím zmiňovat - rockové skladby jsou vážně trefou do černého.;-) (26.02.2009)

Animace je dobrá, hudba je dobrá, ale posledních několik vteřin ve snaze šokovat diváky posílá celý film neúprosně do háje. Možná to byla jen snaha zakrýt, že celý film o ničem nebyl, možná jen prvoplánovitá snaha o silné divácké emoce, ale zbytečné to bylo každopádně. Na Valčík s Bashirem se dívá hezky, ale celý zážitek vyprchal dřív, než jsem došla z kina domů. Nicméně díky příšernému konci si na něj asi vzpomenu i za několik týdnů, takže nakonec svou funkci asi splnil... (24.01.2009)

Ari Folman má pravdu v tom, že paměť je mrška podšitá. Tak například ta moje mi stále připomínala, že tohle již znám odjinud. A byť třeba ne v tak lákavé formě (a z jiného místa/období), tak rozhodně pravdivěji i upřímněji. Když už tedy animované blízkovýchodní vzpomínky pamětníků "něčeho velkého a závažného", tak v podobě Persepolisu. Z toho člověk aspoň cítí nějakou duši a ne pouze chladný kalkul (nic jsem o tom nevěděl, ale že na konci budou ukázána zvěrstva i neanimovaně mi bylo jasné takřka ihned), který až příliš okatě sází na to, že díky formě a závažnosti sdělení mu projde takřka vše včetně nudy. No, u mě teda neprojde. (08.03.2009)

Kdyby Joe Sacco nepsal komiksy, ale točil filmy, vypadaly by přesně takhle. Ovšem Sacca (nebo klidně Satrapiovou), který ve svých knihách pečlivě překresluje i dobové fotografie, by nejspíš nikdy nenapadlo zahodit své pečlivě stylizované, surreálné a přesto o realitě stále ještě vypovídající dílo s vlastním funkčním světem ve prospěch laciné manipulativní šarády s reálným záznamem – nevzpomínám si na žádný jiný film, který by mě jednu chvíli měl se spuštěnýma kalhotama v hrsti a následně mě vytrhl z atmosféry tak, že jsem snímek i autora posílala do horoucích pekel. Myšlenka naroubovat rozpomínání hlavní postavy na přibližování filmového světa realitě, není vůbec špatná, ale toto není de Palmovo Redacted, kde právě přiznání reality je emocionálním vrcholem snímku; tady si odbudeme celý hrůzný klimax animovaný, vše se propojí, zapadne do sebe, a násilně to cpát na roveň nováckého živého přenosu je tudíž tak trochu zbytečné. Po stažení ořežu závěr a možná pak dám i 5*. (24.01.2009)