Božský

Italština byla vždycky moje slabá stránka. Navíc tady se mláví opravdu rychle a to v kombinaci s prostředím často způsobovalo, že jsem se nechytal... Ale kamera a zpracování je pecka pecková! (30.01.2015)

Lahůdka pro zasvěcence, znalé tématu a souvislostí. Pro ostatní pak asi jen těžko stravitelný, byť nesmírně kvalitně podaný, počin... (15.09.2018)

Útržky, pokud člověk nezná politickou situaci a dějiny Itálie, je zmatený. Tony Servillo má pořád jen jeden stejný výraz. Zajímavá hra s rukama - vynikající scéna Andreottiho a jeho bývalé sekretářky, když se setkají nad rakví jednoho z Andreottiho bývalých kolegů. Téměř dokumentární charakter, až se člověku chtělo srovnávat s filmem Občan Havel. Ale HLAVNĚ hudba - další film, ve kterém hraje podstatnou roli. Pravděpodobně jeden z mála zážitků, které si z filmu odnesu. Mimochodem, taky vám Toni Servillo tak moc připomíná Otakara Motejla? :-) (13.03.2010)

Nezasvěcenému asi opravdu nic neřeknou jména italských politiků uvedených ve snímku. Na druhou stranu II Divo mě i pobavil a tak nějak mě to přivádí k definici politika. Politik = člověk usilující o moc. O moc buď jako prostředek jiných cílů, nebo o moc pro moc, pro požitek pocitu prestiže, který dává. (20.03.2010)

Těšil jsem se na politické pletichy, dostal jsem je. Ale bez stylu. (25.05.2010)

V prvej polke som to ešte stíhal chápať a celkom ma to aj bavilo ale v tej druhej ako sa na Giulia,začali sypať obvinenie som sa načisto stratil.Bolo to premna neprehladne natočené alebo až príliš komplikované???Alebo som to možno vôbec nepochopil!Sám neviem...ale ten originálny a u talianskeho filmu netradičný soundtrack potešil rovnako ako Toni Servillo v hlavnej úlohe.A treba ešte spomenúť účasť Flavia Bucciho(postava Franca),ktorého si každý ihned vybaví ako vlkolaka z Jakubiskoveho Pehavého Maxa a Strašidiel. (02.09.2010)

Napriek plejáde talianskych politikov, mafiánov, rodinných príslušníkov a rôznych viac či menej dôležitých prisluhovačov som vnímal najmä úžasný výkon Toni Servilla v spojení s kamerou a podmanivou hudbou. Režisérovi sa podarilo vás priamo hodiť do zákulisia talianskej politickej scény 80 tych rokov, kde mali a majú navrch ľudia s hrošou kožou bez škrupúľ a každý na každého niečo vie. Samozrejme, viac si to vychutnáte, ak máte aspoň základné znalosti o tallianskej politike tých čias. (21.09.2010)

Nepozeratelna kravina. (07.11.2021)

Film s neobyčejným kouzlem hlavní postavy. Při prvním záběru na něj jsem se začal smát, ale postupně se mi zadíral pod kůži víc a víc. Určitě tomu pomohla i svižná a kvalitní režie. (22.02.2011)

Film má svižnú réžiu, znamenité predstavovanie postáv s hravo naskakujúcimi titulkami, ale postáv je taká hŕba, že sa divák stratí už po úvodnej predstavovačke. Hlavná postava je bezduchá maska, ktorá nemá čo ponúknuť, ale ak taký bol Andreottiho výraz v skutočnosti, nemôžme nič iné, len Servillovi zatlieskať. Príbeh je polovica úspechu, no práve na ten sa nedal zreteľ. Pozorovať cca dve hodiny príbeh politika, ktorého obklopovali postavičky, ktoré sú len letmo predstavené, je málo. Akoby nám Sorrentino toľko toho chcel povedať, ale nie úplne to domyslel. Chýba zápletka, hoci aj jednoduchá, ktorá by oživila strnulosť snímky. (13.01.2019)

Zajímavý „dokument“ o mnohonásobném italském premiérovi a italské politické scéně a její propojenosti s byznysem a mafií. Ač tempo filmu samotného není závratné, je nabytý postavami, které se objevují jak na běžícím pásu, jsou sice vždy titulkem představeny, ale pokud někdo opravdu není znalý reálií italské politiky 2/2 20. století, pak nemá šanci to pobrat. Já často nestíhal ani číst ty titulky. Zbývá pak tedy spíše jakýsi pocit a pár fragmentů, což je ale i tak zajímavé. Zajímavé je to mimo jiné i proto, že situace v Itálii té doby nebyla nepodobná situaci u nás v prvních dvaceti letech po sametové revoluci a při neschopnosti stran zreformovat se zevnitř došlo v určitém momentě k jejich totálnímu smetení z politické scény a ani bezprecedentně silná propojenost politiky, byznysu, justice, mafie a novinářů tomu nedokázala zabránit. Po formální stránce je film celkem zajímavý atmosférou, výpravou a minimalistickým herectvím hlavní postavy. Na druhou stranu mě to ale nijak zvlášť nenadchlo, protože jako dokument je to velmi nekomplexní a útržkovité a děj to také v podstatě spíše nemá, takže drama to také moc není. (27.06.2010)

Politický filmy moc nemusím, je pro mě těžký se v nich vyznat, byt' se snažím aktuální dění a trochu i historický milníky vnímat :-). Tady mě ale uchvátila kamera, vizuální stránka je skutečně výborná! Zabírat širokoúhle kravat'áky... Najít si ve filmu, kde se prakticky "jen mluví", cestu, jak ho učinit zajímavým i pro oko... To chce vážně talent... (13.09.2011)

Ještě minimálně jednou prosím. A jeden diazepam k tomu. (12.04.2012)

Skvelý film, ale pre nezainteresovaného diváka trocha ťažké na pochopenie (talianských politických pomerov 70. a 80. rokov ....a 90.) Každopádne verím, že druhá projekcia napraví nedostatky. :) a aby som nezabudol - skvely soundtrack (30.09.2014)

Opäť zaujímavo natočené a skvelý výkon Toniho Servilla (04.01.2018)

Sorentino zde divákům v poměrně svižném tempu servíruje hodně výživnou minestrone, ve které se ale kompletně utopíte, pokud nemáte alespoň základní povědomí o italské politické scéně posledních cca čtyřiceti let. Aldo Moro, Rudé Brigády, Propaganda Due, "Božský bankéř" Roberto Calvi, Mino Pecorelli, Corleonovci v čele se Salvatore Riinou, Salvo Lima, Giovanni Falcone, skandál "Tangentopoli" a tak dále... zkrátka totální propletenec politiky, zločinu, moci, krve a peněz po italsku, nad kterým ční božský Giulio Andreotti v dokonalém podání Toniho Servilla. (25.08.2009)

Film fascinujúci tak ako Taliansko samotné. Formálne na najvyššej úrovni, no vďaka minimálnym znalostiam talianskej politickej scény z rokov minulých je pre mňa Il Divo fascinujúci životopisný film, ktorý nedokážem na teraz oceniť tak, ako by si zaslúžil (a nie som určite jediný). Napriek pomerne krátkemu obdobiu z jeho politického života, ktoré bolo zachytené, i veľmi konkrétnej časti jeho života, ktorou sa zaoberá, dá sa ale z filmu dozvedieť o Andreottim veľa. Nie len o ňom. A stojí to za to. "(Kňaz) Montanelli hovoril: De Gasperini a Andreotti chodili spolu na omše a všetci si mysleli, že robia to isté. Ale nebolo to tak. V kostole De Gasperini hovoril s Bohom, Andreotti s kňazom. ... (Andreotti) Kňazi môžu voliť, Boh nie." (13.01.2012)

Zvláštní zážitek: jako když se chcete hrozně vysrat, ale nejde to - nic neleze ani neteče, přitom to tlačí. Režisér mi něco hrozně tlačil, ale nějak nevím co a proč. Pocit nevysrání. (01.04.2012)

Upíři existují! A jeden z nich, Nosferatu, dokonce dosáhl křesla italského premiéra v druhé polovině 20. století. (15.06.2012)

V podstatě výborný film, stojící především na fantastické Sorrentinově režii (kamera, zvuk, hudba, všechno..) a Servillově "flegmatickém" výkonu v roli hlavního protagonisty (přestože se o Andreottim dozvíte vlastně jen to, že o něm nikdo skoro nic nevěděl). Na druhou stranu mnoho postav, mnoho náznaků, odkazů a ne vždy dostatečné vysvětlení souvislostí v ději. A právě tady asi řada diváků narazí, jako ostatně ve většině filmů věnujících se politickým záležitostem/událostem v zemi, kde jste nikdy nežili, nebo které nejsou hodny hodin dějepisu. Kdo má o italské politice dané doby trochu přehled, užije si film daleko víc (vzhledem k výše zmíněnému nic překvapivého). A zřejmě kvůli tomu, že o ní něco málo (vážně, expert nejsem) vím, neodpustím si jednu zásadní výtku, a sice výběr období. Jakkoli nejsem fanda rozsáhlých životopisných snímků zachycujících nějakou osobnost od útlého dětství až do smrti (viz Eastwoodův J.Edgar) a preferuju podobný "epizodnější" přístup (např. Mannův Ali), tak zrovna u Andreottiho bych rád udělal výjimku, resp. rozšířil či změnil časové období. Italská poválečná politika je nesmírně zajímavá záležitost plná kontroverzních momentů a Andreotti byl při ní na všech možných pozicích (ministr vnitra, obrany, zahraničí, premiér..). Bohužel, film se zaměřuje až na konec dlouhé etapy dominance Křesťanské demokracie v 90. letech, kdy začaly ony soudní "čistky", přičemž asi nejzajímavější je linka s mafií, tak geniálně uvedená na začátku filmu. A přitom třeba v 60.-80. letech je sakra z čeho vybírat: vyšetřování smrti Enrica Matteiho, tzv. olověná léta a levicový/pravicový terorismus, strategie napětí, Operace Gladio, role neofašistů, Andreottiho zahraniční politika apod. Řada ze těchto témat je buď jen zmíněna, naznačena, či úplně vypuštěna (i když by si samy o sobě zasloužily, nebo už zasloužily, samostatný film). Zajímavý by byl i náhled do Andreottiho vztahu s De Gasperim. Zkrátka je toho v jeho kariéře hafo, co by myslím bylo daleko vděčnějším tématem ke zpracování, tak snad se na to někdo schopný někdy vrhne. Ale jinak bez námitek, filmařina par excellence. (09.10.2014)