Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Štylisticky vycibrený portrét muža, ktorý vstúpil na politickú scénu Talianska v roku 1946 a nikdy z nej celkom neodišiel. Giulo Andreotti, kresťanský demokrat, bývalý sedemnásobný predseda vlády, minister zahraničných vecí a doživotný senátor sa nevyhol obvineniam z korupcie a kontaktov s mafiou. V roku 2002 bol odsúdený za podiel na vražde Mina Pecorelliho, novinára, ktorý poukazoval na Andreottiho kontakty s mafiou a väzby na únos a vraždu bývalého talianskeho premiéra a Andreottiho straníckeho kolegu Alda Mora. Na základe premlčania zločinu však bol napokon oslobodený. Prezývku Il Divo (Božský) získal vďaka častému prirovnávaniu ku Gaiovi Iuliovi Caesarovi. (RTVS)

(viac)

Recenzie (191)

Enšpígl 

všetky recenzie používateľa

Důvod proč jsem si vyhledal v programu právě tenhle film rozhodně není kvůli jeho obsahu. Nemám rád politiku a na politiky mám přímo alergii, ale mám rád režisérský rukopis Paola Sorrentina a práci jeho dvorního herce Toniho Servilla a podle toho to taky přesně dopadlo. Zatímco nad genialitou některých obrazových kompozic jsem se doslova vznášel a nad hereckým Giulia Andreottiho v podání Toniho jsem chrochtal blahem, protože takhle divácky nevstřícná postava ve filmu nevegetí moc často, tak nad obsahou stránkou filmu jsem si uspořádal minimistrovství v délce zívání. Možná to bylo i díky mé nulové znalosti italské politiky a neochotě se tou celosvětové typickou koalicí politiků a zločinců nějak hlouběji zabývat . V každým případě jsem rád, že jsem viděl další "sorrentinovku" i když do zítra na ní zapomenu. ()

Douglas 

všetky recenzie používateľa

MFFKV - Paráda! Geniální styl, různé mody vyprávění a jeho zprostředkovatelů (totálně netečný a neproniknutelný hrdina; rozsáhlé výslechy; nefokalizované sekvence), i přes choulostivé politické téma (rekonstrukce historických událostí v Itálii) překvapivě nezaujaté, i když pro plné pochopení všech vztahů (těch jmen jsou fakt desítky a pro neitalské nebo jinak zainteresované publikum je to napoprvé nepobratelné) si na to budu muset zajít ještě jednou... a kochat se. ()

Matty 

všetky recenzie používateľa

Hafo lidí, mezi nimiž není snadné se orientovat, vede dvě hodiny dlouhé dialogy. A je to strhující podívaná. Giulio Andreotti, božský belzebub, narcistní stoik, politická mumie, ví, jak si udržet moc. Namísto představivosti k tomu používá ohromný archiv. Paolo Sorrentino na něj pohlíží s respektem i nadhledem. Všímá si zvlášť mikroskopických projevů života, stěží postřehnutelných okamžiků, kdy Andreotti projeví svou lidskost. Tyto momenty nechybí, ale zároveň jich je tak málo, že politik režisérovi výborně „slouží“ také jako nadčasová a neproniknutelná metafora moci (a za to maskou je… nic?). Byť inspirován reálnou osobou, zůstává filmový Andreotti záhadnější osobností, než Charles Foster Kane (namísto Poupěte zde máme coby indicii nanejvýš značně neuspokojivý Tedax). Kamera opakovaně najíždí na temně komického Toniho Servilla, během jednoho dialogu ho zabírá z několika úhlů, ve větší skupině osob si jej vždy najde, aby jí sloužil jako středobod obrazu. K němu se pohledy sbíhají, od něj vycházejí. Odstup od protagonisty uvolňuje prostor pro italskou politiku jako takovou – zde se nejvíce projevuje režisérova neocenitelná schopnost zlehčovat smrtelně vážné. Pouhé vystupování politiků z auta je natočené jako klíčová scéna strhující mafiánské ságy. Nemluvě teď o obsahu, který člověka s Itálií nesžitého pravděpodobně nestrhne, ve filmu není formálně nudné scény. Akrobatická kamera, nečekaný mix moderní a klasické hudby, změny vyprávěcího stylu a nálady dle toho, kterou vrstvu protagonistovy osobnosti (potažmo italské politické scény) se nám režisér rozhodne odkrýt, vizuální vtípky… skoro věříte, že očima schopného režiséra by mohlo být stejně zábavné handrkování tuzemských dinosaurů. Těžko se ubránit neoblíbenému, v souvislosti s politikou navíc velmi zřídka používanému slovu „cool“. Tohle totiž vážně je cool. 85% Zajímavé komentáře: FlyBoy, sportovec, rikitiki ()

Malarkey 

všetky recenzie používateľa

Paolo Sorrentino se mi hned u tohodle filmu zjevil jako takřka dokonalý režisér. Jeho práce s kamerou, zvukem, hudbou, příběhem, postavami a herci je takřka geniální. I z toho důvodu jsem se vydržel u filmu, který mi absolutně nic neříká, koukat až do konce. Nic mi neříká proto, že je neuvěřitelně obtížné se v něm orientovat. Italská mafie, potažmo politická scéna, je brutálně široká a je těžký pochytit každou postavu, co se ve filmu objeví. Na druhou stranu si člověk udělá obrázek nad Itálií a praktikami jejich politiků, která se netáhne jen v okolí jednoho člověka, ale v rozmezí hned několika oblastí. Šílený. Člověk se nestačí divit, co se tam všechno v té době událo a o to víc mě udivuje, že jsou Italové schopni o sobě takový příběh natočit. Klobouk dolů. Plný počet jsem snad nedal jenom proto, že jsem měl problém v té záplavě lidí se nějak vyznat. Po druhé by to ale určitě už bylo lepší. ()

Marigold 

všetky recenzie používateľa

Fantastická režie – podmanivé tempo, dynamika kamery, exkluzivní výběr hudby, ekvilibristika nálad . Skvělí herci a téma aktuální nade všechny. Bohužel, Božský si žádá diváka dostatečně informovaného, neboť jména metá s kadencí kulometu a orientace v Andreottiho případu je nesmírně strastiplná. Jen vinou sebe samého jsem si ten film neužil tak, jak bych mohl, pořád jsem jakoby povlával za vyprávěným. Nezbývá než nastudovat a pustit si Sorentinovo dílo znovu. Skrývá v sobě enormní potenciál prožitku, srovnatelný s fenomenálním politickým dramatem Frost/Nixon. ()

Renton 

všetky recenzie používateľa

Politická teorie náhod versus vůle boží. Italská vláda je jedna velká tancující mafie. Naštěstí v audiovizuáně vytříbeném stylu a se silnou hereckou základnou. Jen to chtělo vyrovnanější příběhovou linku nebo menší zahlcenost jmény a nedostačujícími fakty pro spojení. Formální přístup i kameru však beru všemi deseti. ()

larelay 

všetky recenzie používateľa

FIlm je to vo svojej podstate famozny, ale bohuzial forma zvitazila nad obsahom. Strasne som sa stracala, bolo to mozno tym jazykom, ktory mi nie uplne pomahal pochopit vsetky veci a mozno to bolo aj neznalostou celej problematiky. Tazko povedat, mozno na druhe vzhliadnutie to bude uz prehladnejsie, ale kazdopadne hudobny doprovod, atmosfera a hlavne zaciatok, tak to bol masterpiece. EDIT: Druha projekcia za mnou, film je uz ovela prehladnejsi, fakty nastudovane, vsetko zretelnejsie, ale zostavam na styroch hlavne preto, ze nie kazdy divak film uvidi dvakrat, a pokial je film nejasny po prvom vzhliadnuti, niekde je chyba. To vsak celemu snimku neubera na doveryhodnosti, autenticnosti a kvalite. ()

Adrian 

všetky recenzie používateľa

Spolu s pararelnym politickym vykladom od prisediaceho idealna kombinacia uz beztak vybornej filmarciny, kombinujucej postupy majstrov a zanrovych ploch od westernu az po mafianske fresky. ()

Radek99 

všetky recenzie používateľa

Režijní orgasmus. Nesmírně vytříbená a formálně sofistikovaná filmová rekonstrukce politického a společenského dění v Itálii 80. let, která v sobě kloubí náročnost filmové režie i náročnost kladenou na percepci diváka. Zajímavá je dualita skrytá uvnitř filmu - na jedné straně étos a skutečně strhujícím způsobem podaný obraz událostí a výsek biografie význačného politika, jehož život vypadá ve filmové podobě tak zajímavě a cool, na druhé straně ale realita skutečnosti, která nutně musela být svému filmovému odrazu více než nepodobna, trendy moderní narace semelou cokoliv a pak i život politického suchara vypadá jako ten nejpřitažlivější curriculum vitae...stačí to ,,jen" umět natočit... Úsporné herectví Toniho Servilla je dokonalý kalkul, zvláště v kombinaci s k dokonalosti dovedenou okázalou formou. Právě proto je Il Divo filmem přesahujícím italské prostředí, jelikož nabízí ryze kosmopolitní příběh prezentovaný postmoderními filmovými prostředky. Podobný ,,křesťanský demokrat" se najde v historii většiny zemí západního světa, byť primárně jde o biografii skutečného Giulia Andreottiho. Každopádně režijní rukopis Paola Sorrentina patří k naprosté světové špičce. Podobné filmy: Duel Frost/Nixon ()

DaViD´82 

všetky recenzie používateľa

Flegmatismus skrze pulzující tempo. Ironie skrze mlčení a nenápadná gesta rukou. Pokus o studii muže, o jehož nitru takřka nikdo nic neví. Orientujete-li se v italské politické scéně počátku devadesátých let, tak si to užijete asi mnohem více než já. Nehodlám totiž nikterak zastírat, že jsem čekal něco zcela jiného - soustředění se na Andreottiho kariéru jako takovou, se zvláštním důrazem na události jara 1978 a jara 1979. Takhle je to spíše takové "od Itala pro Italy". ()

Shadwell 

všetky recenzie používateľa

Ve filmové teorii se často kombinují dva různé jevy za účelem získání čtyř různých kombinací. Kupříkladu rozsah vyprávění (jaký rozsah informací dostává divák vzhledem k postavám) a hloubka vyprávění (jak moc vidí divák do nitra postav) vytváří následující čtyři možnosti: velký rozsah a velká hloubka (Nebe nad Berlínem), velký rozsah a malá hloubka (Intolerance), malý rozsah a velká hloubka (8 ½), malý rozsah a malá hloubka (film-noir). Stejně tak lze zkombinovat formální étos filmu (klasický, anebo moderní) a to, nakolik si volí film za téma politiku (explicitně politický, anebo apolitický film). Vznikají opět čtyři kombinace: klasická narace a političnost (Duel Frost / Nixon), klasická narace a apolitičnost (Matrix), moderní narace a političnost (Divo, Il) a moderní narace a apolitičnost (Eraserhead). Hlavní úskalí Divo, Il spočívá tedy v tom, že nabízí divákovi nejnáročnější možnou kombinaci – nesmírně vytříbené a poměrně komplikované sdělování informací spjaté s moderní formou a zároveň politické téma, které provokuje a stimuluje diváka k tomu, aby film neomezil na oblast plátna, ale aby se zajímal i o jeho referent ve skutečném světě. ()

Rob Roy 

všetky recenzie používateľa

There Will Be Blood ze současnosti. Paolo Sorrentino natočil stejně silný film jako Paul Thomas Anderson (mimochodem jsou oba stejný ročník), jen šel víc s moderním trendem, takže jeho film je asi tak desetkrát svižnější (a vůbec ne užvatelský příjemný) a s moderním soundtrackem. Je Evropan, takže ho nikdo nezná. Až si vybere více internacionální téma přístupné širšímu publiku, případně odjede do Hollywoodu, tak se z něj nejspíš stane režisérská hvězda. Pokud bude chtít. Jo a precizností vizuální stránky a použitím hudby se může rovnat největším mistrům jako je Scorsese, Kubrick, Tarantino, nebo Sergio Leone. ()

CheGuevara 

všetky recenzie používateľa

Božské! Italská politika a devadesátky nikdy nebyly tak sexy, jak je ukázal Sorrentino. Z vrásčitých sucharů udělal rocknrollové hvězdy a z politiky tepající thriller. Politické drama už dlouho nemělo takový náboj. Sorrentino tento skomírající žánr oživil s razancí elektrických šoků, což se však ve výsledku může zdát jako velice dvojsečné. Umělecká licence, a jinak to snad ani nejde, celý případ zjednodušuje a na kontroverzního Andreottiho se dívá velice zúženou optikou. A vzhledem k tomu, že film se zabývá takřka současností, je tento přístup o to víc na pováženou. Avšak tvůrci se toho zhostili s elegancí Armaniho šatníku a tak se jim dá leccos odpustit (o to víc, když vše nasvědčuje tomu, že Andreotti skutečně vinný je). To nic nemění na faktu, že podobný film si v tuzemském prostředí jen ztěží dokážu představit. Takový thriller o opoziční smlouvě by přivedl do varu kdejakého politika či novináře. Kdo ho zaplatil? Komu to prospěje? Kdo za tím stojí? Jakou kauzu má tento snímek zakrýt? Proto smekám před odvahou tvůrců, kteří necouvli před celospolečenským ohlasem a kontroverzí, která byla jednoduše nevyhnutelná. Ostatně natáčet „skutečný“ příběh muže, jenž nechal jim podobné chladnokrevně zavraždit, není věru žádná legrace. V neposlední řadě bych rád podotknul, že film není určen jenom italskému publiku, ba naopak jeho téma viny (místy připomíná francouzského Proroka) je univerzální a nadčasové, přičemž vůbec nevadí, že si z filmu zapamtujete dvě tři jména, protože na těch opravdu nezáleží. Příběh je vcelku snadno čitelný a pokud jsme až příliš zpohodlněli jasně nalinkovanými filmy, tak je to spíše vina publika nikoliv filmu. V závěru se nakonec nabízí pouze jediná otázka, a to, co k čertu Itálie dělá v Evropské unii a G8? ()

gudaulin 

všetky recenzie používateľa

Pokud někdo trpí pocitem, že česká politická scéna stojí za starou bačkoru, topí se v korupci a malicherných pletichách, měl by si pustit snímek Paola Sorrentina Božský, který by ho patrně zbavil jakýchkoli iluzí o tzv. kultivovaném Západě. Film líčí pozdní léta vlády italského premiéra Andreottiho, který jako politik zásadním způsobem formoval tvář Itálie ve 2. polovině 20. století, a zároveň se věnuje jeho pádu a pokusům o politické přežití. Traduje se, že filmy o politice bývají nudné, ale režisér už od prvního momentu dává najevo, že v případě Andreottiho je k dispozici tolik temných motivů a krvavých událostí, že na nudu zkrátka nebude čas. Od prvních minut nasazuje rychlé tempo, dynamický střih, pozoruhodnou kameru a nejrůznější prvky, které přitahují pozornost, jako např. titulky představující jednotlivé kapitoly a postavy příběhu. Navíc atentáty, podivnými sebevraždami a intrikami se to ve filmu jenom hemží. Scénárista si nemusel nic přibarvovat, vycházel jen z novinových titulků a obecně známých skutečností. S vykreslením postavy sedminásobného premiéra a klíčové postavy italského politického systému Andreottiho je to už trochu komplikovanější. V rámci maximální démonizace je líčen jako kombinace egyptské sfingy, upíra Nosferatu a Josifa Stalina. Jeho téměř autistická tvář a bezemoční chování by mu v demokratickém systému jen stěží zajistily tak důležité postavení. Ve skutečnosti takový politik potřebuje hodně empatické chování a sociální inteligenci. Extroverti jsou ve výhodě. Když režisér představuje premiérovo okolí v kapitole Andreottiho frakce, má divák díky zvoleným detailům v chování postav od prvního momentu pocit setkání mafiánské bandy nebo moskevského politbyra. Naprostou špičku ve filmu tvoří dialogy, často maximálně cynické a odhalující myšlenkové pochody zúčastněných. Už kvůli nim ale také kvůli maximálně zajímavému soundtracku, kdy se provokativně mísí klasická hudba s rockovou muzikou a finální titulky podkresluje latinoamerická skupina Molotov, se přikláním k páté hvězdičce. Není to sice snímek dokonalý, ve druhé polovině se občas scénáristovi trošku rozjíždí pod rukama, ale vzhledem k obsahu a zpracování jde ve svém žánru o současnou špičku. Celkový dojem: 90 %. ()

Dudek 

všetky recenzie používateľa

Paolo Sorrentino ve svém typické formě a snad i nejsilnějším kabátě. Politický životopisný film splňuje požadavky, co se do náročnosti proniknutí týče, ale zároveň překvapuje, nakolik z Andreottiho dělá možná až popkulturní postavu. Úchvatná audiovizuální stránka spolu s nadaností tvůrce dává vzniknout spoustě dechberoucích scén, ve kterých se dějí nejobyčejnější věci, jaké si lze představit. Nicméně v konečném důsledku tenhle cool snímek působí jako chladné drama. Možná je to i tím, že pod tou vší parádou je stále příběh italského politika, který je zasazen do jasného dobového rámce, který očekává slušnou divákovu obeznámenost s tématem. ()

sportovec 

všetky recenzie používateľa

Vědomí, že v italské kinematografii rychle dozrává nová generace špičkových filmových tvůrců, je samo o sobě víc než povzbudivé. Chceme-li blíže ilustrovat převládající průměrnost a šeď současné české filmové tvorby hraného filmu, sotva bychom hledali vhodnější příklad. Nejen výběr choulostivého tématu, provázený špičkovými výkony špičkových více i méně známých herců, ale především ojedinělá a v mnoha ohledech objevná sevřenost filmové řeči, doslova staccata střihů, vytvářejících na minimální ploše svérázné koláže pohybu a děje, to všechno dává italské výpovědi o zlomovém okamžiku novodobých dějin této velké evropské země nadčasovou platnost. Potřeba dostatečného vzdělání, která divákovi umožní alespoň přibližnou orientaci po půdorysu vzrušených dějin přelomu třetí a čtvrté čtvrtiny minulého století, je pochopitelně jednak samozřejmým předpokladem, jednak neobejitelnou nutností. Toni Servillo je špičkovým Andreottim (mimochodem stále žijícím). Ve vystřižených scénách zaujme Andreottiho setkání s přestavbovým Gorbačovem. BOŽSKÝ říká o zákrutách politiky - v mnoha ohledech i "osvíceného Západu" téměř vše, aniž by se jakkoliv podbízel. A nadto nabízí i nevšední umělecký prožitek. Co si přát víc? ()

Radko 

všetky recenzie používateľa

Čiernoprdelnícka mafia mrazivo zábavne. Voskovo koženný xicht predstaviteľa božského Giulia Andreottiho by mohol rovno kandidovať do senátu. Strnulá hlava so smiešne odstávajúcimi uškami v scéne pod tmavým obrazom zvieraťa živo pripomenula obrazobáseň čiže básňobraz Hlava brava z knižky Ľubomíra Feldeka Zelené jelene, v ktorej bol tiež vladár (Aladár) , likvidujúci prejavy opozičného myslenia. Škoda len toho množstva, mien, vzťahov a udalostí v náznakoch, v ktorých som sa ako neznalec talianskej politiky dosť strácal. ()

Súvisiace novinky

Co chystá Paolo Sorrentino?

Co chystá Paolo Sorrentino?

07.09.2016

V současnosti nejopěvovanější italský režisér nezahálí. Loni nám nadělil Mládí, letos vytasí minisérii The Young Pope (ohlasy z Cannes jsou náramně spokojené) a už nyní chystá svůj další film. O co… (viac)

OSCAR 2010 - výsledky

OSCAR 2010 - výsledky

08.03.2010

Většina filmových fanoušků bude nejspíš z “prohry” Avatara zklamaná. Není ovšem na škodu, že dala Akademie přednost filmu, který nejenže nebyl ani v nejmenším zamýšlený jako \"oscarový\", ale jeho… (viac)

Reklama

Reklama