Cesta do stredu Zeme

Snímek Cesta do středu Země mi jako vášnivému čtenáři knih od Julese Vernea nemohl uniknout, jelikož jsem ve školním věku tuto krásnou četl a byl jsem zvědav, jak si režisér Eric Brevig a jeho štáb poradí s jejím převedením na TV obrazovky. V té době jsem měl oblíbeného herce Brendana Frasera, který se mi líbil v sérii filmů Mumie a jelikož v Cestě do středu Země ztvárnil jednu ze tří hlavních rolí, měl jsem další důvod se toto 93 minutové dílko podívat. Poprvé jsem tuto komediální verzi natočenou roku 2007 viděl pár let po jejím uvedení do kin a docela se mi líbil. Ocenil jsem ji třemi hvězdami, nicméně po 10 letech jsem se rozhodl podívat se na něj ještě jednou, zejména abych mohl napsat zasvěcený komentář a případně změnit své původní hodnocení. A tak se Cesta do středu Země opět rozběhla na obrazovce naší TV a uvědomil jsem si, že ani tentokrát mne film nijak nezklamal a dobře jsem se bavil. V podstatě jsem sledoval herecký koncert tří herců, přičemž o jednom z nich byla již řeč. Brendan Fraser v hlavní roli svižného rodinného dobrodružství ztvárnil nadšeného vědce Trevora Andersona, který se věnoval na půdě univerzity svým přednáškám z geologie a výzkumům sopek. Nedlouho po začátku filmu mu však s úšklebkem jeho nadřízený prof. Alan Kitzens (Seth Meyers) oznámil, že univerzita jeho projekty o tektonice zemských desek již nebude dále podporovat a že laboratoř, v níž pracoval s bratrem Maxem, který o 10 let dříve zmizel, bude uzavřena a jako neefektivní zrušena. Rozladěný se vrátil domů, kam mu záhy jeho švagrová Elizabeth Andersonové (Jane Wheeler) přivezla třináctiletého synovce Seana (Josh Hutcherson), kterého slíbil švagrové na několik dnů pohlídat. Současně Trevorovi předala krabici s věcmi po Maxovi, který před deseti lety zmizel během jedné ze svých výprav. Uvnitř Trevor objevil starý výtisk Verneovy Cesty do středu Země, plný bratrových poznámek a když se vydal do laboratoře něco si z poznámek ověřit, všiml si seizmického čidla, které Max umístil na Islandu. Aby zjistil, co se s bratrem stalo, vyrazil s Maxovým synem Seanem na cestu a brzy na Islandu potkal sympatickou Hannah Asgeirssonovou (Anita Briem), která pracovala jako horský vůdce. Dívka souhlasila, že je za peníze dovede k čidlu, umístěnému na vrcholu místní sopky, kde je však zastihla bouřka a jeskyně, ve které se ukryli, byla zavalena. Trojice se pokusila najít cestu ven a dostali se do starého, dávno opuštěného dolu, v němž zažili divokou jízdu v důlních vozících. Po riskantní cestě se ocitli ve slepé chodbě plné diamantů a zaujati blyštivými kameny si příliš pozdě všimli, že stojí na tenké krustě, která se pod nimi propadla. Dopadli do vodního toboganu, který je vymrštil do velkého podzemního moře, a když se dostali na břeh, Trevor zjistil, že se ocitli v bájném podzemním světě, o kterém psal Jules Verne ve svém slavném románu. Potom našli jeskyni a v ní Maxův deník a jeho ostatky. Rozhodli se podle instrukcí v deníku hledat cestu zpět na povrch a přitom zažili spoustu dalšího dobrodružství, ve které nebyla nouze o nebezpečné situace - čekala je nebezpečná plavba přes moře plného prehistorických potvor, hladový dinosaur Rex či skákaní po magnetických kamenech nad hlubokou propastí. Jak vše dopadlo, nebudu prozrazovat, i když dobrý konec je každému jasný. Na filmu se mi líbil humor v divokých situacích, ale zejména svižný děj, protože se prostě pořád něco dělo a na dlouhé rozhovory nebyl čas. Možná proto mi film tak rychle utekl, až jsem si posteskl, že by mohl být delší. Ale s tím už filmový našinec nic neudělá. Suma sumárum, Cesta do středu Země ode mne dostala i po druhém shlédnutí tři střední hvězdy ***. (01.09.2019) (menej) (viac)