Chicagský tribunál

K čemu je takový film. Yahya Abdul-Mateen II, Kelvin Harrison Jr., Mark Rylance a Frank Langella skvělí, ale k čemu to je? Za všechny urážky jmenuji jedinou: v průběhu celého filmu soudce opakovaně dokazoval, jak velkou moc v soudní síni má a co mu všechno přísluší, ale jakmile dost lidí začne tleskat (a scénárista/režisér si náááááhodou vybral tento moment jako jásavý konec filmu), tak se najednou nezmůže na nic jiného než na bušení kladívkem? Wtf. (28.04.2021)

Předně mi připadá na sorkinovský projekt pozoruhodné, že konstrukce celku je v tomto případě jednoznačně nadřazena konstrukci konkrétních dialogů, které celku slouží. ___ Aby přitom tento celek o mnoha liniích a vrstvách udržel pohromadě, zvolil Sorkin schéma detektivky. Kauzálně propojené vyprávění tak probíhá v postupně odhalované minulosti, zatímco soudní přítomnost je překvapivě eliptická, postavená především na paralelách, na určitém katalogu postojů a na střídání dvou typů scén (soudních a mimosoudních). Jako hlavní sjednocující linie, která to nakonec svazuje dohromady, mu pak slouží časově nezařazený stand up jedné z postav. ___ Upřímně řečeno, mnohem CHICAGSKÝ TRIBUNÁL mnohem více funguje právě jako kompozičně impozantní filmařská hra než jako síť postupně se propojujících životních i hodnotových perspektiv a politicko-filosofický film o demokracii, spravedlnosti a názorové pluralitě při sdílených principech, jimiž by rovněž chtěl být. (Za mistrovské dílo v obou těchto ohledech považuji LINCOLNA, podle mě nejlepší Spielbergův film od půlky devadesátých let. Jsem ale u nás dost možná jediný, kdo si to myslí.) ___ Vlastně by se dalo říct, že jistou významovou banálnost těch načrtnutých disputací či prezentovaných tezí "zachraňují" herci, kteří i na docela malém prostoru vytvoří silné figury (zejm. Keaton) - a i zprvu trochu nešikovné paralely díky nim nakonec zaklapnou (zejm. v přímé paralele Cohen vs. Redmayne a v nepřímé Rylance vs. Levitt). Oproti tomu obecně chválený Langella je sice typicky langellovsky démonický, ale v tom uměřeném pojetí působí už trochu jako - jistě, impozantní - karikatura, víceméně jako o něco méně růžová Umbridgeová v Potterovi. ___ Ačkoli tedy nakonec Sorkinův film hodnotím pěti hvězdičkami, protože ta konstrukce je strhující a mám pro Sorkinovy hry slabost, srovnání se Spielbergem či Fincherem mi přijdou dost neadekvátní. To je vidět hlavně na inscenování těch klíčových klimaktických scén (zejm. v hodině filmu), kde si namísto postupného budování prostorově, časově a kauzálně vrchlící akce dost pomáhá vypravěčským komentářem a vřazováním archivních záběrů. ___ Oproti tomu vypravěčsky elegantní je úvodní předávání si "slova" mezi liniemi jednotlivých postav. Činí tak pomocí dialogových háčků, kdy se nedokončené věty v jedné linii jako by dopovídávaly v první replice té bezprostředně následující... s určitým posunem důrazu a interpretačního rámce. Řečeno slovníkem časopisu Cahiers du Cinéma v 50. letech, pořád jde ze všeho nejvíc o (parádní) scenáristický film… který si scenárista i zrežíroval. Mohl se přitom spolehnout na herce, který odvádějí pozornost od relativně mechanické práce s inscenováním natolik suverénně, že z této spolupráce nakonec vzešel jeden z nejpozoruhodnějších snímků roku. (22.10.2020)

Delikátně napsaná, zahraná a sestříhaná konverzačka o dobrých hodnotách a špatném mocenském systému, která překvapí docela banálním a na Sorkina nečekaně patetickým vyvrcholením. Highlightem filmu pro mě zůstane první dlouhá jednozáběrovka v soudní síni, následovaná statickými záběry na přítomné v pozoru po vkročení soudce do sálu. (27.10.2020)

Šesťdesiatyôsmy nebol hektický len u nás, šesťdesiatyôsmy bol horúci takmer v celom svete. Kvasilo to všade, v Británii, vo Francúzsku a hlavne v USA. V lete ´68 sa konali veľké protestné zhromaždenia vyjadrujúce odpor proti vojne vo Vietname, keď narukovať museli tisícky mladých ľudí a ktorí v tej nezmyselnej vojne položili svoje životy. Osem ľudí je rok na to obvinených a v Chicagu, kde došlo k brutálnym stretom medzi policajtmi a demonštrantmi začína veľký politický proces s vybranými vodcami jednotlivých skupín, ktorí o sebe ani nevedeli s cieľom obviniť ich a exemplárne potrestať. ... Máte radi filmy, ktoré sa takmer celé odohrávajú v súdnej sieni? Tak tu si zmlsnete. Budete búchať do stola a kričať nahlas, ako to je vôbec možné, že súdna mašinéria dokáže takýmto flagrantným spôsobom, v osobe sudcu, porušovať zákony a byť spolitizovaným príveskom vládnucej triedy. Výborný scenár a najlepšia rola Sachu Barona Cohena, ktorého ja v tých jeho uletených filmoch veľmi nemusím. Dve hodiny čakáte a vlastne šípite, ako to dopadne, že vlastne proti vetru sa čúrať nedá, že im to len tak ľahko nesmie prejsť. Veď sú to hipíci, zvrhlíci, násilnici, radikáli .... s úvodzovkami. Blíži sa koniec filmu a obžalovaní majú svoje posledné slovo na obhajobu. A vtedy to začne .... !!! (27.10.2020)

Celý čas som hľadal tie dôvody, pre ktoré mnohí označujú tento film filmom roka. Nenašiel som ich. Dlhá vykecávačka v súdnej sieni, ktorá len tak náhodou vyšla pred prezidentskými voľbami a čistou náhodou pasuje do kariet demokratom, BLM, protestom proti polícii a neomarxistom. Ani silný zážitok, ani nejakú stopu v duši z posolstva tento príbeh vo mne nezanechal. (17.10.2020)