Chicagský tribunál

Absolútne sa mi do toho nechcelo, bál som sa toho, bol som z toho nervózny a bol som presvedčený o tom, že téma ide natoľko mimo mňa, že sa uprostred pozerania zabijem. Nakoniec to ale nielenže nebolo zlé, ale ono to bolo veľmi dobré! Drsná minutáž síce robí svoje, ale hoci som sa obával, že nekonečné dialógové scény ma budú nudiť, nakoniec vlastne paradoxne boli značne zaujímavé. Páčili sa mi aj herci (najmä Sacha Baron Cohen, Joseph Gordon-Levitt a Mark Rylance) a v neposlednom postavy, z nich mnohé mali k jednoznačnosti ďaleko, čo je realistické. Ale 4* tomu proste neviem dať. (11.04.2021)

"Pohrdáte svojí vládou, pane Hoffmane?" "Jestli pohrdám svojí vládou? Víte, v roce 1861 ve svém inauguračním projevu Lincol řekl, že 'Až všechny lidi unaví jejich ústavní právo změnit svou vládu, využijí svého revolučního práva tuto vládu rozložit a svrhnout'. Kdyby sám Lincoln tohle pronesl dnes, byl by postaven před soud s námi. Demokratické instituce jsou podle mě skvělé, jenže v nich působí špatní lidé. Takže vaše odpověď na to, jestli pohrdám vládou je taková, že v porovnání s tím, jak vláda pohrdá námi, to nic není." "Jak chcete tedy sesadit či rozložit vládu nenásilně, jak sám tvrdíte?" "Humorná otázka. V téhle zemi to děláme každé čtyři roky." aneb geniální procedurální drama pod neméně geniální scénaristickou a režijní taktovkou Aarona Sorkina. (24.10.2020)

Předně mi připadá na sorkinovský projekt pozoruhodné, že konstrukce celku je v tomto případě jednoznačně nadřazena konstrukci konkrétních dialogů, které celku slouží. ___ Aby přitom tento celek o mnoha liniích a vrstvách udržel pohromadě, zvolil Sorkin schéma detektivky. Kauzálně propojené vyprávění tak probíhá v postupně odhalované minulosti, zatímco soudní přítomnost je překvapivě eliptická, postavená především na paralelách, na určitém katalogu postojů a na střídání dvou typů scén (soudních a mimosoudních). Jako hlavní sjednocující linie, která to nakonec svazuje dohromady, mu pak slouží časově nezařazený stand up jedné z postav. ___ Upřímně řečeno, mnohem CHICAGSKÝ TRIBUNÁL mnohem více funguje právě jako kompozičně impozantní filmařská hra než jako síť postupně se propojujících životních i hodnotových perspektiv a politicko-filosofický film o demokracii, spravedlnosti a názorové pluralitě při sdílených principech, jimiž by rovněž chtěl být. (Za mistrovské dílo v obou těchto ohledech považuji LINCOLNA, podle mě nejlepší Spielbergův film od půlky devadesátých let. Jsem ale u nás dost možná jediný, kdo si to myslí.) ___ Vlastně by se dalo říct, že jistou významovou banálnost těch načrtnutých disputací či prezentovaných tezí "zachraňují" herci, kteří i na docela malém prostoru vytvoří silné figury (zejm. Keaton) - a i zprvu trochu nešikovné paralely díky nim nakonec zaklapnou (zejm. v přímé paralele Cohen vs. Redmayne a v nepřímé Rylance vs. Levitt). Oproti tomu obecně chválený Langella je sice typicky langellovsky démonický, ale v tom uměřeném pojetí působí už trochu jako - jistě, impozantní - karikatura, víceméně jako o něco méně růžová Umbridgeová v Potterovi. ___ Ačkoli tedy nakonec Sorkinův film hodnotím pěti hvězdičkami, protože ta konstrukce je strhující a mám pro Sorkinovy hry slabost, srovnání se Spielbergem či Fincherem mi přijdou dost neadekvátní. To je vidět hlavně na inscenování těch klíčových klimaktických scén (zejm. v hodině filmu), kde si namísto postupného budování prostorově, časově a kauzálně vrchlící akce dost pomáhá vypravěčským komentářem a vřazováním archivních záběrů. ___ Oproti tomu vypravěčsky elegantní je úvodní předávání si "slova" mezi liniemi jednotlivých postav. Činí tak pomocí dialogových háčků, kdy se nedokončené věty v jedné linii jako by dopovídávaly v první replice té bezprostředně následující... s určitým posunem důrazu a interpretačního rámce. Řečeno slovníkem časopisu Cahiers du Cinéma v 50. letech, pořád jde ze všeho nejvíc o (parádní) scenáristický film… který si scenárista i zrežíroval. Mohl se přitom spolehnout na herce, který odvádějí pozornost od relativně mechanické práce s inscenováním natolik suverénně, že z této spolupráce nakonec vzešel jeden z nejpozoruhodnějších snímků roku. (22.10.2020)

Záver je prepálený a scéna, jak sa ten chlapec postaví (ktorá je tam mimochodom dvakrát) je skrátka trapná, a podobné nezmysly dorazili Sorkinov predošlý film. Všetko ostatné je vršenie jedného diváckeho pôžitku na druhý. Šikovne si človeka omotať hneď uprostred úvodnej (!) prestrihovej scény a potom už len gradovať a striedať rôzne druhy emócií, postavené predovšetkým na satisfakcii a charakteroch. A tie charaktery! Ako píše ScarPoul, každá postava má vlastný - a to sú tam dobré dva tucty dôležitých postáv - každá má aspoň nejaké svoje malé čokoľvek. Ešte aj tí tajní policajti, ktorí sa zdržia na dve vety. Toto kedysi robil Spielberg, dnes to v Hollywoode nerobí nikto (Pokiaľ teda do Hollywoodu nerátame Tarantina. Rátame?). A okrem iného ten film krásne ukazuje rôzne úrovne herectva. Gordon-Levitt, Keaton a Langella sú na jednom, Cohen a Abdul-Mateen II. ešte vyššie a Rylance s Redmaynom hrajú súboj titánov. Rylance je boh. Ten človek jak keby ani nehral, jak keby sa ani nemusel stávať postavami a skrátka len pokračoval v žití. A Redmayne konečne hrá civilne normálneho týpka. Bez šaškární z Rowlingovej posledných recyklácií, bez fyzického hendikepu. A podáva svoj najlepší výkon. Možno je v klúčovom momente (flashback pri nácviku výsluchu) trošičku zle vedený, furt je to ale omnoho omnoho ďalej, než kam väčšina hollywoodskej špičky kedy dosiahne. “You killing it, Allen!” Ten film je presne, čo mám na kinematografii rád. (17.10.2020)

║Rozpočet $35miliónov║Tržby USA ║Tržby Celosvetovo $107,423▐ Súdne spory majú pravežne slušné grády. Tento skôr taký tragi-komický než nejaký príliš vážny ale vie sa predať svojím zauzleným vyústením, zaujalo, hlavne Sacha Baron Cohen sa tu dosť predvádza, sadlo mu to tu viac než v poslednom Boratovi. /75%/ (14.02.2021)