Heima: film kapely Sigur Rós

Zaprvé, nemám rád dokumenty o hudebních kapelách. Nezajímá mě jak žijou, co dělají a tak. Je mi to u prdele. Zadruhé, tahle hudba je mi hooodně cizí. Prostě člověk, který "vřeští" jako by ho tahali za kule, to prostě není můj šálek kávy. Obecně při post-rocku necítím nic, co bych měl při poslechu hudby cítit. Tohle jsou moje subjektivní pocity. Takže sledování tohohle bylo pro mě malým mučením. Ale abych jen nekritizoval, objevují se zde krásy Islandu, které nelze opomíjet. Začáteční video pozpátku bylo hezké. Jinak velká nuda. Proto 2*. (07.04.2010)

Ikdyby se mi nelíbila svérázná hudba, kterou Sigur Rós vytvářejí - líbil by se mi tento dokument beze zbytku. Je nejenom o návratu "hvězd" domů, je nejenom o krásách Islandu. Je i o tom, že krásná místa je potřeba uchovávat nejen v srdci, je o tom že hezké věci se dají dělat i bez vidiny peněz. Mimochodem: hudba Sigur Rós se mi velice líbí... (04.01.2010)

Pozoruhodný mix dokumentárního filmu s hudebním filmem. Mapující tůru nejznámější islandské kapely Sigur Ros po jejich rodném Islandu. Chvilkami opravdu magické spojení opojné hudby s nádhernými přírodními scenériemi, kterými Island disponuje. Chvilkami jsem měl opravdu silné nutkání udělat si výlet na Island. Milovníci Sigur Ros či severské divočiny nejspíše přihodí ještě jednu hvězdičku. (04.09.2013)

Úžasný pohled na pohádkouvou zemi zvanou Island. Krásné a především netradiční záběry tamní přírody jsou doprovázeny hudebním doprovodem snad nejpodivnější hudební formace, co jsem kdy slyšel. Nemůžu říct, že by se mi jejich relaxující styl hudby nelíbil, ale občas (hlavně když zpěvák zpívá vejšky, tuším, že se tomu říká falzety) mě to chytalo za uši. Ale hraní na různých zvláštních a magických místech a to všechno zadarmo, mi přijde jako skvělý nápad. Bydlet tam, tak bych se šel určitě podívat a poslechnout. Nejvíc mě asi učaroval člen kapely, který si setavuje vlastní "xylofóny" z kamenů, které pak znějí opravdu zajímavě. Rozhodně doporučuju hudebním labužníkům a ostatním, kteří chtějí alespoň na chvilku navštívit překrásnou zemi, kde se zastavil čas. Na plnej počet to ale není... Počítám, že wonder by vydržel sledovat maximálně 10 minut, než by se z toho dočista ... :o)) (15.09.2010)

Při poslechu jejich skladeb někteří lidé propadají zoufalství, mají sebevražedné sklony. Jsou pro ně až tak depresivní, že nevidí jinej způsob, než vylézt na tovární komín a se slovy : "Glósoli" skákají vstříc posmrtnému životu. Já to mám jinak. Tihle islandští klucí jsou pro mě spásným andělem ve chvilích, kdy mám dost. Chci bejt sám v sobě, přemejšlet. Oni mi připomenou, že život je skvělý. Že ti, kteří ho neprožijí ve fantasii a hlavně s úsměvem na tváří, jsou pěkná banda blbů. Jejich hudba je odjinud, snad z vesmíru? Heima není odtamtud. Tenhle koncert vás donutí spořádaně si sednout a dýchat z hluboka (nádech-výdech, jako u doktora, lidičky). Práská do vás energii, jako týdenní pobyt v lázních. Někdy uklimbává, jindy nastavujete volume na maximum a s rukama nad hlavou (symbolizující asi tohle: " Jděte mi všichni do prdele s tím, že život je depresivní. Já jsem dítě "sigurrovců", dítě maniakálního optimismu...") ve vás vzbuzuje héroický smích, který se mění každou sekundou. Tohle mě baví. A určitě ještě dlouho bavit bude. Děkuju za pochopení....... (20.02.2009)