Sigur Rós - Inni
Obsahy(1)
První živé album skupiny Sigur Rós a zároveň druhý hudební film (první byl Heima). Dohromady 75 minut dlouhý film a 105 minut dlouhé dvojité živé album, které zachycuje koncerty posledního turné v listopadu 2008. Jde o naprostý opak snímku Heima, který byl otevřený a široký. Inni je silně komorní a uzavřený, ukazující čistou a nespoutanou sílu islandských hudebníků. Pro fanoušky alternativní muziky naprostá nutnost. (atomn)
(viac)Videá (1)
Recenzie (18)
Film se naštěstí soustředí téměř výhradně na hudbu - vycpávek je minimum, písně jsou celé a nepřerušované (možná vám to připadá jako samozřejmost, ale po zhlédnutí snímků Miroir Noir (stejný režisér!) či The Sky Remains The Same As Ever jsem měl v tomto směru velké obavy), potlesky jsou rozumně krátké, ale na druhou stranu to není ani suchý zfilmovaný koncert, jakých je dvanáct do tuctu. Prostě tvůrci nalezli rozumný kompromis mezi koukatelností a experimentováním. Hudba je samozřejmě bezchybná, pět hvězdiček nedávám jen proto, že přes všechny zmíněné klady zas o tolik nepřijdete, když si koupíte jen CD a Heima zůstává mnohem zajímavějším snímekm ke koukání. Seznam skladeb: 1. "Ný batterí" 2. "Svefn-g-englar" 3. "Fljótavík" 4. "Inní mér syngur vitleysingur" 5. "Sæglópur" 6. "Festival" 7. "E-Bow" 8. "Popplagið" 9. "Lúppulagið" (u závěrečných titulků). Na CD jich najdete ještě o šest víc. ()
Velice minimalistické pojetí. Kamera je v těsné blízkosti hudebníků, záběr na celou scénu zde prakticky neuvidíme. To vše v černobílé. Magické představení islandských skřítků občas nevhodně vyruší vsuvky z jejich zákulisního života, ale přesto se opět jedná o silný zážitek. Také jsem tenkrát v Praze sbíral z ramen papírový sníh. Pro fanouška nutnost! ()
Porovnávat Inni s Heimou nemá smysl. Heima především ukazuje krásy Islandu. Inni je daleko minimalističtější, tajuplnější, celý černobílý a zahleděný jen na konkrétní postavy kapely, které si ve tmě brnkají ty nejúžasnější melodie široko daleko. Je nádhera se k jejich hudbě opět vracet a zaposlouchat se do těch tónů. Nicméně u tohodle filmu bych to považoval spíše za umění. Heima pro mě přesto měla daleko větší vypovídací hodnotu. I tak ale krása...Vždyť kdekoliv se objeví Sigur Rós, tam je o nejúžasnější hudební zážitek zaděláno. ()
Již rozervanější a temnější než Heima. Černobílý experimentální koncept vizuální složky s důrazem na detail a opomíjení celku souzní s impresionistickým post-rockem tohoto ojedinělého islandského bandu. ~ Jak zmiňuje jeden z uživatelů, zatímco Heima byla extrovertním vyjádřením blízkosti k přírodě a světu, podáním ruky lidem, Inni je spíše vyobrazením introvertní duše kapely a míří pod povrch, pod kůži, dovnitř… Inni je kupa nahromaděné energie a emocí, jež jako gejzír tryskají z niter členů skupiny do publika, opět k lidem... ()
Možná to bude znít někomu zvláštně, ale líbilo se mi to víc než Heima - tedy u Heimy jsem neměl husí kůži, u Inni jo. Rozmazaná černobílá, doprovázená božskou hudbou, 9 písní na 75 minut, tedy více než 8 minut na jednu, navíc oba moje milované opusy E-bow a Poppladgid hned po sobě... Skvělé!! ()
Galéria (2)
Fotka © Cinema Purgatorio
Reklama