Heima: film kapely Sigur Rós

Skalni fanousci mych recenzi dobre vedi, ze jestli neco na filmech dokazu ocenit, pak je to predevsim kvalitni hudba a krasne nasnimana priroda. Heima na techto dvou elementech stoji a pada, kdy obzvlast islandske prirodni scenerie jsou naprosto uchvatne, bez debat. Problem je v tom, ze hudba Sigur Ros je sice kvalitni, ale jednoznacne background zalezitost, vec kterou je mozne si pustit jako sonicke pozadi k necemu, ale jakmile to clovek vnima jako hlavni chod, hrozi unudeni se k smrti. Nemluve o tom, ze odlisit jeden song od druheho je vesmes nadlidsky ukol, takze sjeti podobne monotoniho playlistu neni zrovna jednoduche. Kdyby vizualne alespon zustali u te prirody, ale misto ni jsou zde az prilis casto zabery na islandske deticky a babicky, coz me skutecne nebere. Dalsi parodie jsou naprosto zbytecne a nicnerikajici interviews se cleny kapely, kteri vypadaji i svou islandskou radoby anglictinou zneji jakoby prave utekli z Jedlickova ustavu. 4/10 (03.11.2010)

Nádhera! Hudba Sigur Rós se mi vždycky líbila, ale po tomto filmu se podle mě její dosah ještě znásobil. Ve spojení s nádhernými obrazy Islandu se jedná o dokonalé audiovizuální dílo, které mi doslova vyrazilo dech. Je vidět, jaký respekt má kapela ke své rodné zemi a její hudba jako kdyby vycházela přímo z nitra Islandu. (25.05.2009)

Heima je pre mňa zhmotnením nadprirodzeného, splnením sna o prežití plnosti atmosféry "živej deformovanej dokonalosti" plynúcej v prirodzenom súlade s dobrovoľnou nedotknuteľnosťou Islandskej scenérie. Je taktiež uistením o opodstatnení trpezlivého objavovania sveta okolo nás. Citujúc Rawena "díky podobným záležitostem jsem rád na světě" mi pripadá akýkoľvek komentár, v komornej atmosfére mimoslovno utíchajúcej hladiny hudobného zážitku, zúfalo nadbytočný. A tak teda ako beznádejný fanúšik sa zdržím ďalších ód a radšej pozvem vás zatiaľ neočarených k inšpiratívnemu úniku z rutiny konzumných životov. (04.01.2008)

Pět hvězdiček je pro tento film málo. Do Sigur Rós jsem už nějakou dobu zamilovaný a od doby, kdy jsem viděl trailer na Heimu už uběhlo dost vody. A když jsem se nakonec dočkal a Heima se ke mě dostala, měl jsem problém se u něj nerozbrečet štěstím. Už samotné vymyšlení tohoto koncertního turné musí být výplod mysli operující na úplně jiné úrovni. Předem téměř neoznámené koncerty v těch nejzapadlejších částech Islandu, stejně tak neoznámené pochody po ulicích některých vesnic a to vše zakončené osmičkou - velkým děkovacím vystoupením v Reykjavíku. Úmysl skupiny byl ten, že uspořádají menší lidové oslavy a přinesou trochu toho bezstarostného štěstí lidem doma. A stejně na mě působil i film - při jeho sledování, stejně jako při poslouchání samotné hudby, jsem se cítil dokonale šťastný a jestli má existence absolutního hodnocení nějaký smysl, pak je to právě tento počin. Dvěma slovy: nadpozemský zážitek. (07.01.2009)

Nielen mapovanie rozsahu talentu skupiny umelcov, ktorá sa rozhodla po veľkom úspechu vrátiť tam, kde im korene prevŕtavajú zem a vo všetkej skromnosti svojou zasnenou hudbou roztriasť fjordy, chajdy a továrne svojej domoviny, ale aj príjemný umelecký dokumentárny film, ktorý je oslavou Islandu krásnou kompozíciou záberov na éterickú a ľudskou rukou takmer nedotknutú prírodu. Dal by som si kľudne aj štyri hodiny takéhoto zážitku. (14.05.2018)