Heima: film kapely Sigur Rós

Úžasný pohled na pohádkouvou zemi zvanou Island. Krásné a především netradiční záběry tamní přírody jsou doprovázeny hudebním doprovodem snad nejpodivnější hudební formace, co jsem kdy slyšel. Nemůžu říct, že by se mi jejich relaxující styl hudby nelíbil, ale občas (hlavně když zpěvák zpívá vejšky, tuším, že se tomu říká falzety) mě to chytalo za uši. Ale hraní na různých zvláštních a magických místech a to všechno zadarmo, mi přijde jako skvělý nápad. Bydlet tam, tak bych se šel určitě podívat a poslechnout. Nejvíc mě asi učaroval člen kapely, který si setavuje vlastní "xylofóny" z kamenů, které pak znějí opravdu zajímavě. Rozhodně doporučuju hudebním labužníkům a ostatním, kteří chtějí alespoň na chvilku navštívit překrásnou zemi, kde se zastavil čas. Na plnej počet to ale není... Počítám, že wonder by vydržel sledovat maximálně 10 minut, než by se z toho dočista ... :o)) (15.09.2010)

Od této skupiny jsem znal pouze jednu písničku, takže zhlédnutí tohoto dokumentu mi mělo posloužit především jako bližší seznámení s jejím hudebním stylem. Vcelku pěkně se nato koukalo (krásné výjevy islandské přírody), poslouchalo (ne všechen repertoár mi sedl, ale většina se mi líbila) a přišla mi sympatická angličtina členů skupiny stejně jako jejich nápad s bezplatným turné po Islandu, takže bych to viděl na solidní 4*. (12.04.2011)

Nielen mapovanie rozsahu talentu skupiny umelcov, ktorá sa rozhodla po veľkom úspechu vrátiť tam, kde im korene prevŕtavajú zem a vo všetkej skromnosti svojou zasnenou hudbou roztriasť fjordy, chajdy a továrne svojej domoviny, ale aj príjemný umelecký dokumentárny film, ktorý je oslavou Islandu krásnou kompozíciou záberov na éterickú a ľudskou rukou takmer nedotknutú prírodu. Dal by som si kľudne aj štyri hodiny takéhoto zážitku. (14.05.2018)

Islndská melancholická čtverka hraje a zpívá na domácí půdě. Zažil jsem Sigur Rós na koncertě v Praze a podobný zážitek jsem snad ještě z koncertu neměl. Nádherné záběry islandských exteriérů s hudebním podkresem tak syrově pochmurným a zároveň básnicky očistným jako Island sám - jsou v totální symbióze. Výtečný kus... (25.08.2008)

Během pokuku jsem spolkla krajinu, vypila vodopády mořských hroznů, navlékla vzorkovaný svetr. V krvi proudily tóny, melodie, ve lbi rezonovaly, až zapadly za víčka - a proměnily se v kapky. Dokument s místy, která se zachvějí, než ustrnou, ornamentální kresby bosých nohou v černém písku, pásmo běžících koní - za nimi vlající hory. V islandské nostalgii byla nalezena má heima: domov, vlast. - pozn. Tatatr.: Tento komentář je součástí islandského komentátorského cyklu. (07.06.2008)