Heima: film kapely Sigur Rós

Úžasný pohled na pohádkouvou zemi zvanou Island. Krásné a především netradiční záběry tamní přírody jsou doprovázeny hudebním doprovodem snad nejpodivnější hudební formace, co jsem kdy slyšel. Nemůžu říct, že by se mi jejich relaxující styl hudby nelíbil, ale občas (hlavně když zpěvák zpívá vejšky, tuším, že se tomu říká falzety) mě to chytalo za uši. Ale hraní na různých zvláštních a magických místech a to všechno zadarmo, mi přijde jako skvělý nápad. Bydlet tam, tak bych se šel určitě podívat a poslechnout. Nejvíc mě asi učaroval člen kapely, který si setavuje vlastní "xylofóny" z kamenů, které pak znějí opravdu zajímavě. Rozhodně doporučuju hudebním labužníkům a ostatním, kteří chtějí alespoň na chvilku navštívit překrásnou zemi, kde se zastavil čas. Na plnej počet to ale není... Počítám, že wonder by vydržel sledovat maximálně 10 minut, než by se z toho dočista ... :o)) (15.09.2010)

Během pokuku jsem spolkla krajinu, vypila vodopády mořských hroznů, navlékla vzorkovaný svetr. V krvi proudily tóny, melodie, ve lbi rezonovaly, až zapadly za víčka - a proměnily se v kapky. Dokument s místy, která se zachvějí, než ustrnou, ornamentální kresby bosých nohou v černém písku, pásmo běžících koní - za nimi vlající hory. V islandské nostalgii byla nalezena má heima: domov, vlast. - pozn. Tatatr.: Tento komentář je součástí islandského komentátorského cyklu. (07.06.2008)

Sigur Rós bych přirovnal k Islandským Radiohead (Radiohead jsou ale originální a velice poslouchatelní). Sigur Rós jsou oproti nim ještě dvakrát rozvláčněnější, pomalejší. Frontman mňouká, kníká a vydává zvuky podobné přiskříplé kočce. Každá písnička je téměř stejná, žádná změna hudebního pozadí. Smyčce hrají stále unyle a pokud doposloucháte do konce, tak na vás zaútočí neposlouchatelnou kakofonií. Island je temný depresivní ostrov plný stejně šedých lidí. Nejraději mají šílenou hudbu, uzené kozí hlavy a koupají se v ledové vodě. Melancholická propaganda Islandu v každém záběru. A ještě se ani nestydí členové stále opakovat, jak jsou skvělí, že koncertují zadarmo po celém Islandu. Upřímně, na jejich koncert bych nešel ani zadarmo. Během celého hudebního dokumentu jsem se schovával zabalený pod dekou a sledoval po očku ten horor z temné země jménem Island. (03.10.2011)

Cestovní kancelář Sigur Rós Vás zve na Island. Ukážeme Vám tu nejčistší přírodu, uvidíte vodu bublající mezi kameny až k vodopádu, orla obletujícího zelenou horu v mlžném oparu a když budete řádně naslouchat, tak z povzdálí uslyšíte hudbu pracovníků naší cestovní kanceláře, která jakoby pomalu prosakovala na povrch z naší podmanivé krajiny. Trochu ukňouraný zpěv našeho kolegy by možná potřeboval trochu vyhladit, ale doufáme, že Vás to od návštěvy našeho krásného ostrova neodradí. (15.06.2018)

Sám se divím. Hudba Sigur Rós mi nikdy nic neříkala. Až když jsem viděl, z jakého podhoubí vyrůstá, pochopil jsem. Režisérský um střídá nádherně syrové záběry islandské přírody (a pak že digitální kamera nikdy nenahradí klasický film), fanoušky od tří do osmdesáti let s prostou a jednoduchou aranží koncertů pod širým nebem a vše podkresluje podmanivá hudba, kterou jakoby vydestilovali ze skal a mořského vzduchu. Neexistuje krásnější hudební dokument. (15.05.2009)