Heima: film kapely Sigur Rós

S ohledem na pomalejší čtenáře jsem se rozhodl psát tento komentář pomalu. Před zhlédnutím dokumentu jsem byl samozřejmě patřičně skeptický. Hudba a Island. Nějak jsem si tato slova nedovedl spojit. Teď už to dovedu. Sigur Rós tvoří skutečně velmi zajímavou hudbu, kterou teď hodlám někde sehnat. Dokument je zpracován velmi pěkně. Islandská krajina je úžasná a když se dostane pod ruku kvalitního režiséra, tak může být ještě úžasnější. Přesně to se i přihodilo. Ten čtyř a více hvězdičkový zážitek mi však stále uniká. (29.09.2012)

Pět hvězdiček je pro tento film málo. Do Sigur Rós jsem už nějakou dobu zamilovaný a od doby, kdy jsem viděl trailer na Heimu už uběhlo dost vody. A když jsem se nakonec dočkal a Heima se ke mě dostala, měl jsem problém se u něj nerozbrečet štěstím. Už samotné vymyšlení tohoto koncertního turné musí být výplod mysli operující na úplně jiné úrovni. Předem téměř neoznámené koncerty v těch nejzapadlejších částech Islandu, stejně tak neoznámené pochody po ulicích některých vesnic a to vše zakončené osmičkou - velkým děkovacím vystoupením v Reykjavíku. Úmysl skupiny byl ten, že uspořádají menší lidové oslavy a přinesou trochu toho bezstarostného štěstí lidem doma. A stejně na mě působil i film - při jeho sledování, stejně jako při poslouchání samotné hudby, jsem se cítil dokonale šťastný a jestli má existence absolutního hodnocení nějaký smysl, pak je to právě tento počin. Dvěma slovy: nadpozemský zážitek. (07.01.2009)

Miluju Sigur rós, miluju Island. Tohle spojení asi ani nemohlo dopadnout jinak. Nápad neplacených koncertů po Islandu, v úžasných přírodních scenériích je fantastickej. Například když Sigur rós hrajou Vaka, uplně akusticky, bez jakékoli elektriky, na místě protestní akce proti přehradě. Natočený je to naprosto úchvatně, dechberoucí záběry, nemám co dodat, dokonalý dílo. (06.04.2009)

Nádhera! Hudba Sigur Rós se mi vždycky líbila, ale po tomto filmu se podle mě její dosah ještě znásobil. Ve spojení s nádhernými obrazy Islandu se jedná o dokonalé audiovizuální dílo, které mi doslova vyrazilo dech. Je vidět, jaký respekt má kapela ke své rodné zemi a její hudba jako kdyby vycházela přímo z nitra Islandu. (25.05.2009)

Dle mého neodborného názoru se v dnešním hudebním světě dokáže málokdo takhle přirozeně odlišit jako to dokáží Sigur Rós. Jednoduše jim nejde nevěřit, že to všechno dělají jen z lásky k hudbě a lidem okolo, mají v tom totiž velké severské srdce. Proto mi ani nevadí, že jako dokument je to po vizuální stránce spíše podprůměr, o to víc je v tom ale upřímnosti a uvolněnosti. ....dokonalá pozvánka na červencové Colours of Ostrava:) (23.02.2013)