Nic než pravda

„Muž může mít dobrý život, být uznávaný, přispívat na charitu. Na konci ale počet lidí, kteří přijdou na jeho pohřeb, většinou závisí na počasí. - A počasí se změnilo.“ Dosti ošemetnou látku si vzal pod svá křídla režisér a scénárista Rod Lurie, který se opřel do vládních kruhů a po několika ne zrovna jistých filmech se konečně našel. Drama podpořené silným scénářem a nadprůměrnou hereckou sestavou (standardně velmi dobří Matt Dillon a Alan Alda, překvapivě velmi dobrá Kate Beckinsale) neklouže jen po povrchu, ale solidně se zavrtává do palčivých otázek mediální zásadovosti i senzacechtivosti, která paradoxně vyústí v bezvýchodnou situaci.. Mnohé se dalo řešit jinak, přesto tu máme inteligentní „dilema“ snímek, ve kterém prostřednictvím ambiciózní novinářky po celou stopáž vyčkáváme na pointu – a ta rozhodně nezklame!! (05.07.2009)

Bacha na SPOILERY!!! Dobře odehraný investigativní film, to nepopírám, ale příběh nezajímavý a těžce povrchní. Vlastně ani během filmu jsem moc nepochopil, co má prezident společnýho s Venezuelou. No ale nejvíc mě dostal konec. Tak ona trčí rok ve vězení a pak jde dobrovolně ještě na další 2 roky jen kvůli tomu, aby nepřišli na to, že jí to práskla dcerka od vedle. Co by asi tak CIA udělala malinké holčičce, vždyť to není pro nikoho hrozba??? Celé počínání té reportérky je díky tomuto faktu naprosto postavený na hlavu. Měla jim to říct hned první den a stejně by se prd stalo. 25% (04.08.2014)

Papírovým novinám zvoní hrana. Dříve, než se z nich definitivně stane relikt minulosti, užijme si těch pár posledních novinářských thrillerů o síle slova a významu investigativní žurnalistiky. Zatímco State of Play bylo o mediální moci, Nothing but the Truth dává pocítit naprostou bezmoc. Krev ve mne, jakožto nekritickém obdivovateli každého, kdo má odvahu čelit protiproudu, vřela ještě více, neboť nedostaneme jediný důvod domnívat se, že by k něčemu velmi blízkému nemohlo dojít. Ne nutně ve Spojených státech, ač ty hrají jistou roli. Konkrétně tamější paranoia a krytí nekalé činnosti ochranou národní bezpečnosti. Nejhorší na tom je, že (téměř) všichni jsou v právu a z právního hlediska nic špatného nedělají. Z hlediska morálního, k němuž bohužel netřeba přihlížet… . ___ Boj s nepřemožitelným soupeřem se Rachel Armstrongové vepisuje do tváře. Proměnu silné sebevědomé, šperky ověšené dámy v drahých šatech v pobledlý stín s vyrudlýma očima je zachycena bez hysterie Eastwoodovy Výměny. O její „nevině“ není pochyb. Basa stírá rozdíly, z vysokoškolského diplomu je kus bezcenného papíru a k nominaci na Pulitzera vám stěží někdo pogratuluje. Rod Lurie ze situace násilně netřískává emoce. Hudbu skoro nezaregistrujete, Rachel propukne v nekontrolovaný pláč jedinkrát. Kontrastně působí manipulativní rozhovor pro televizi, kdy televizní kamera zabírá hrdinčinu tvář en face, aby její navlhlé oči dojaly všechny soucitné divačky před obrazovkou (kamera filmová ji oproti tomu zabírá z profilu, což vytváří dojem bojovnice). Lurie jde v nepodlézání divákovým pudům dokonce tak daleko, že nám jedinou vraždu filmu naservíruje mimo obraz. ___ Nejproblematičtější se může jevit pointa filmu, nahrazující hrdinčino vítězství v klasickém hollywoodském pojetí. Až na tuhle jedinou věc vše prohrála. Možná je to nevěrohodné a patetické, ale dokázali byste vymyslet údernější shrnutí dvou hlavních témat filmu: nevinnost a rodina? V zásadě neběží o nic prostšího než o příběh dvou kariéristek (ze všech jejích rolí zatím nejlepší Kate Beckinsale a ve všech rovinách přesvědčivé Very Farmigy), které chtěly být zároveň dobrými matkami. 85% Zajímavé komentáře: H34D, Fr, gejzuško (27.10.2009)

Námět rozhodně skýtá prostor pro vybudování "velkého novinářského thrilleru". Jenže laciná televizní výprava a poněkud druhořadé obsazení tomu chtějí jinak. V nich však problém není, ten je především v režii a scénáři. Jednak to celé zaobalují tak nešikovně, že pointa je jasná od prvních momentů a hlavně to po úvodní půl hodině začne přešlapovat na místě způsobem, který nemá obdoby. Vyloží se na stůl veškeré karty, argumenty i morální otázky a rázem to neumí předložit žádné jiné. A tak se mlátí dokola stále jedny a ty samé a ty samé... A ty samé. A ani to by nemuselo být nutně na škodu, kdyby to však fungovalo aspoň v osobní dramatické rovině. Jenže i ta postrádá jakoukoli tenzi (protože pointa je jasná a přitom to na ní až ostudně staví) a nijaká Kate Beckinsale tomu také dvakrát nepomáhá (natož že by to snad táhla), protože se řídí heslem "kdo nic ne(za)hraje, nic nezkazí". Přitom k tak vděčné roli se v kariéře stěží znovu nachomýtne. Mohlo (a mělo) to být výtečné, je to však jen a pouze po všech stránkách ucházející. Nejsmutnější na tom je představa, co by se stejným námětem dokázali lepší scenárista s tím správným režisérem a "ačkovým" ansámblem. (28.02.2016)

K.Beckinsale predvádza jeden zo svojich najlepších hereckých výkonov, možno aj preto, že je čo hrať. A ak navyše máte po boku tak presvedčivého herca akým je A.Alda, tak to je radosť. V. Farmiga ma už nieviem po koľký krát v priebehu roka presvedčila, že má neuveriteľne dobré našliapnuté na jednu z najobsadzovanejších herečiek. Príbeh je v podstate jednoduchý a prevažná väčšina bude so mnou súhlasiť, že by sa zachovali podobne ako hlavná hrdinka. Až do samého záveru som pevne stál za jej rozhodnutím, ale zrazu prišlo odhalenie a ja som zneistel, pretože čo by sa asi tak mohlo po zverejnení zdroja stať? Súd by celú túto záležitosť mohol v sekunde uzavrieť a obžalovanú prepustiť. Trošku lacná a nepresvedčivá bodka, za inak výborným filmom. 80%. (18.02.2010)