Chlapec v pruhovanom pyžame

No tak teda jo, no. Konec všechno vcelku narovná. Příběh staví spíše na psychické rozborce jedinců, faktická stránka nám poněkud zaostává. Pokud by mamrdi z divize SS Totenkopf spravovali svěřené objekty podobným způsobem, tak by se jim táborníci nekontrolovaně rozlézali po okolí, očesávali višně z obecních sadů a nechtěli by se třeba ani vykoupat... (14.07.2012)

Velice zajímavý film o druhé světové válce z pohledu dítěte, což tady nejspíš ještě předtím nebylo. A už to se v současnosti v tomto na filmovém plátně hodně zrecyklovaném tématu cení. Navíc je to i celkem dobře zpracováno. Postavy nejen dětí jsou výborně napsané a samotné obsazení je ještě lepší. Zaujme hlavně výborná Vera Farmiga a perfektně chladný David Thewlis. I dětští herci byli překvapivě docela snesitelní a to jejich přátelství jsem jim věřil. Jenom režie má občas mezery. Film se totiž rozjíždí celkem pomalu a první polovina filmu se celkem vleče a chybí zde atmosféra či nějaké silné momenty. Těch se naštěstí dočkáme aspoň později a emotivně silný závěr filmu ten začátek plně vynahrazuje. 70% (09.04.2010)

Film o holocaustu, na který se člověk začne dívat s tím, že už ve své podstatě vše ví. Nebo by měl vědět, ale to už je otázka osobního přístupu k životu, řekla bych. Žádné nové, překvapivé informace se ve filmu nedozvídáme, jeho jediným obchodním artiklem je neobvyklý úhel pohledu. Drtivá většina filmů o holocaustu se vyznačuje syrovostí a realističností, ale to zde nečekejte. Obraz je sytě barevný, rozechvělý a zastřený, podobná míra stylizace potom postihla i postavy a děj samotný. Hlavními hrdiny filmu je naivita a potřeba věřit v dobré věci, tedy vlastnosti, které za Třetí říše dostaly přímý zásah do čela. Tempo je pomalé, ale nejsme svědky žádných zbytečných odboček, scénář si vystačí s náznaky a většinu věcí nepotřebuje říkat přímo. Náznaky opravdové reality do dětského vidění skutečnosti pronikají pouze v přes zeď slyšených hádkách rodičů nebo z hrubých gest provedených jen tak mimochodem. Na místa, kde předtím byla zvědavost a touha prozkoumávat, se vkrádá strach. A bude pršet. (Další odstavec, tady by se to tak hezky hodilo.) Rozuzlení se nese v podobném duchu, nepostrádá symboličnost ani surovost. Jsem velmi ráda, že nedošlo ke skluzu do limonádového konce, ale to snad ani nešlo. S Život je krásný bych v žádném případě nesrovnávala, filmy se liší myšlenkou i formou docela výrazně a tak je spojuje jenom obludná historická epocha, v níž se odehrávají. Tomu, kdo má rád komorní a pomalé snímky, mohu doporučit. (31.03.2009)

|| Scenár: Mark Herman / Based on The Boy in the striped pyjamas by John Boyne | Hudba: James Horner | Produkcia: David Heyman | Distribúcia: Miramax Films | Štúdio: BBC Films, Heyday Films | Rozpočet: 12,5 miliónov $ | Tržby: 40,416,563 $ || Téma najtvrdšieho rázu, v slabšom prevedení vĎaka enormnému výskytu náhod a dejových súhier a dokonalého načasovania v prospech emocionálnej funkčnosti. Raz prečo nie. (30.07.2012)

Po dobu sledování mi hlavou proudilo několik neodbytných myšlenek na jisté nepravděpodobné detaily. Určitě by rodiče nepostřehli, že se jejich dítko často někam vytrácí, ačkoliv sami nechtějí, aby chodilo byť jen dozadu na zahradu? Určitě by si ostraha koncentráku nevšimla, že za plotem pravidelně sedává jakýsi kluk a dokonce předává věci někomu uvnitř? Budiž... Titulní story se soustředí především na kontrast dětských ideálů s fašistickým hnusem a nechává malého Bruna, dosud neznajícího záměry této ideologie, objevovat kruté fragmenty reality válečného Německa. Dětské oči neodliší žida, vidí kamaráda; rodiče zase nemohou přiznat, že jsou zrůdy, jakkoliv oddaně kráčející za velikostí říše. Bruno naivně věří všem pozitivnějším projevům, jež zaslechne či spatří a postupně ve strachu zjišťuje, že je něco špatně. V několika momentech pak film poukazuje na další bolestný fakt: i dobrá bytost se může změnit ve zlou, pokud se bojí a skutečnosti jsou jí předkládány nepříjemným způsobem - viz scéna s čištěním skleniček. Nevyrostla by z Bruna další zrůda, pokud by v podobném prostředí dospěl? A nebyla by ani potřeba vštěpovat mu říšská pravidla... Největším kladem filmu je však pozvolně houstnoucí atmosféra. Idylický začátek je narušen prvními podezřelými mraky tmavého kouře v povzdálí a když se synek nacisty spřátelí s malým židem, definitivně se pověsí do vzduchu předzvěst nešťastného konce. -----SPOILER----- V momentě, kdy Bruno poprvé zmíní myšlenku o podkopání plotu, mě nepříjemně zamrazilo v zádech, jelikož očekávání zlého konce náhle nabylo podstatně extrémnějších rozměrů. Závěr vypovídá jasně - pokud ve vědomí zkaženosti vlastních činů zatajujeme nějaké to svinstvo, může se stát, že takové svinstvo nečekaně kousne i ve vlastních řadách. Dvojnásob to bolí v případě, kdy je obětí člověk, jenž utrpěl pouze díky hříchu svých bližních... (11.04.2009)