James Bond: Skyfall

Když začal Brosnanovi uhnívat Piercing, bylo na sedmičku tolik nadějných kandidátů. Ať už můj milovaný Šón Fazolka, charismatický Útes Trouba a dokonce se prý uvažovalo i o tom, že se poruší tradice, další Obligace nebude Angličan a vrazí tam Žužu Džordže! A co se nestalo! Náhle se odněkud vynořil nesympatický prasečí xicht, hnusný jako ... jako, no napadá mě takhle rychle z hlavy snad jen prdel Heleny Růžičkové, a bác ho, z fešáckého, charismatického a vtipného elegána je zádumčivý morous s vizáží, která mohla vzniknout snad jen křížením Pitbulla a Pekingského palácového pinče. Co se stalo? Můžeme pouze spekulovat. Osobně si myslím, že se mu patrně povedlo dokonale vylízat dvaapadesátiletou Broccoliho dceru. Já vím, tahle teorie zní na první pohled jako jídelní part z Faktoru strachu, ale četl jsem v odborné literatuře, že když do sebe jeden naháže pár oblbováků chuťových buněk, cvakne si na frňák kolík na prádlo a zavře oči, tak prý to jde! No, každopádně si jeho příchodem sbalil Bond jako takový vše, co jej dělalo Bondem (lehkost, poťouchlou poetiku, pompéznost, charisma, roztomilou přitaženost za vlasy a někdy až rozkošně blbý humor) a šel do hajzlu. Myslím si však, že ze všech dílů nové éry je tenhle nejlepší a nepřistupujeme li k němu jako k dalším trampotám superagenta ve službách zdegenerované, senilní krávy, ale jako k docela pohodovému akčňáku s ohyzdným hlavním hrdinou, starou bábou a skvělým, agresivním teploušem, je to bez debaty minimálně na tři! (02.01.2013)

Jedna z největších schopností umění spočívá v jeho neustálé dynamické proměně v kontextu doby. Působení umění je dáno již recipientem samotným, který je ovlivňován okolím, etnikem, ke kterému patří, časem atd. Film byl vnímán jinak v kontextu doby, kdy byl natočen než o několik desítek let později. Kritické docenění bondovek také přišlo mnoho let od vzniku prvních dílů. Vyčítat Skyfall značný odklon od tradic bondovské tematiky je poněkud nepatřičné. [==] Nový Bond je filmem dvou polovin; dvou světů, se kterými je hlavní hrdina konfrontován. S jedním, tím tradičním bondovským a druhým, více realistickým, kde je prezentována Bondova zranitelnost, snad až smrtelnost. Skyfall netematizuje jen bondovskou legendu samotnou, ale obecně hyperrealné a spektakulární akčně-špionážní filmy. Mendes přitom tu odkazuje na Wellese, tu na Peckinpaha či Copollu. Kdyby snad měla série skončit, byl bych rád, aby posledním filmem byl Skyfall, ve kterém se zrcadlí celé půlstoletí bondovek. R.I.P. 1962-2012; 2012-? (05.11.2012)

Tohle je pokračování, které si Casino Royal zasloužilo! Film nezestárl za 10 let ani o den, je naprosto nádherný a uhrane vás už prvním záběrem díky kvalitnímu duu Mendes a Deakins. Propracovaný scénář nabizející motivy jako moderní doby vs. stará škola a věrnost s postradatelností agentů. Záporák v podání Bardema je né jen perfektně napsaný, ale i zahraný, akce je užasná a přehledná. Je to prostě užasně funkčně namazaný stroj, který opět prozkoumá Bonda, tentokrát náhledneme i do jeho minulosti. Jediná věc, co mi brání dát 5 hvězd je, že mi vlastně strašně nezáleží na M. Ta postava mi je ukradená a ikdyž chápu, proč by měla být duležitá pro našeho hrdinu, tak jim to nežeru. Neviděli jsme moc scén, které by nám to prodali. To prostě ubírá sázky finále, což je škoda. Aspoň představit potenciální hrozbu z důsledku její potenciální smrti, by bylo fajn. Kdyby to fugnovalo i na té emocionální úrovni s postavou M a jejich vztahem s Bondem, tak se jedná o perfektní špionážní akčňák! (19.09.2022)

„Last rat standing.“ Pět důvodů proč pět hvězd. Za prvé Mendes. Svůj akademický chlad a řemeslnou dokonalost teď "obrátil" proti sobě a stiskl spoušť. Po Casino Royale se Bond zase posunul o parník dál a při úvodní turecké akci (poprvé jsem viděl, že by byl bagr obsluhován buldozerem) musel začít žloutnout i slovutný Zelený trávník. Za druhé Double 0 Seven Legacy aneb neokázalý projev úcty k tradici. Komu se při výjezdu Astonu Martin DB5 z garáže neobjevil na tváři lehký úsměv, ten si doteď myslí, že Goldfinger propadl kouzlu stříbra a Lazenbyho druhá bondovka byla o fous lepší než třetí. Za třetí Deakins, kameramanská to dokonalost. Závěr osvětlený plameny musel připomenout koně na pozadí hořících vrtů v Jarhead, pochopitelně nesměl chybět i ikonický záběr přes okenní tabuli. Za čtvrté Bardem. Možná nejlepší padouch v padesátileté historii, v kategorii těch ne čistě heterosexuálních bezpochyby vladař. Pěkný chrup. A za páté? Pro mě rozhodně to nejdůležitější. Hřejivý pocit, který jsem na konci mohl sdílet se synem Andrewa Bonda a Monique Delacroix: PLEASURE.. P.S.: Komu chyběly Bond girl, musí se lépe dívat, nejlépe do řad Jamesových nadřízených.. (12.11.2012)

Tím, že Mendes neutíkal před v současnosti již nepřehlédnutelnou vyčpělostí a unaveností bondovského konceptu, ale naopak je v osobě stárnoucího Bonda tematizoval, stvořil něco, co je v sérii ještě o řád revolučnější než Casino royale. Je fascinující, jak právě díky odchylkám od zavedených bondovských atributů dokáže Mendes fakticky i atmosfericky vytvořit právě ten svět, v němž Connery kdysi začínal. Snad tedy nebude následovat další zpátečnická neumětelská srágora typu Quantum of Solace, která tohle všechno rozmetá na kousky. PS: Rusové, Číňani, Severokorejci, Íránci, Muslimské bratrstvo, saláfisti, wahábbisti, Al-Kájda, Tálibán a co jsme se dozvěděli? Že největší hrozbu matce vlasti představují jednotlivci z vlastních řad. Jo a že Assange je svině a pravděpodobně teplouš. (26.10.2012)