Predčítač

Přesně pro tohle miluju filmy. Když se mě z nedočkavosti, co se stane v příštích minutách zrychluje tep, když s každou nově vyrčenou větou mě bije víc a víc moje srdce, když má příběh v sobě tolik emocí, že se pomalu a nenápadně stávám jakousi jeho zvláštní součástí. Součástí, která nemá moc onen příběh nějak ovlivnit, ale přesto nedokáže vnímat nic jinýho než to, čeho je právě svědkem. Když prožívám s hlavními hrdiny jejich bolest, radost a lásku. Předčítač je přesně ten film, který má v sobě všechny "KDYŽ " pro který miluju filmy. (08.07.2010)

Začalo to jakoby nevinně, nevědomky, ale přerostlo to ve vášnivě-literární vztah. Jedno poděkování se zvrhne v intenzivní pouto, které se však jednoho dne záhadně zpřetrhá, aby se po letech mohlo opět náhodně setkat - jenže v soudní síni na lavici obžalovaných. Komorní drama o bolesti z provinění a soucitu aneb poválečné Německo z trochu jiné perspektivy. Právě to mi přišlo nejvíce osvěžující, právě v druhé „nacistické“ polovině Daldry (třetí oscarová nominace – z dosud tří natočených filmů – za režii) nejvíce cloumá emocemi. Ano, britský režisér Stephen Daldry. Na dvakrát se velmi pozitivně zapsal do povědomí diváků i kritiků; prvně dojemnou story o vydupávání si štěstí skrze tanec, poté osudovým spojením tří žen s románem Paní Dallowayová spisovatelky Virginie Woolfové. I Předčítač natočil s nevídanou lehkostí, promyšleností i švihem. Brání se vizuálním exhibicím, v úsporně komponovaných záběrech nechává vyniknout jak herce, tak celý příběh. Kate Winslet (tři hlavní ceny sezóny – BAFTA, Zlatý glóbus i Oscar) pomocí svého bohatého hereckého rejstříku citlivě vykresluje postavu introvertní Hanny Schmitz i s jejím „ostudným“ tajemstvím, autor hudby Nico Muhly plně využívá minimalistické zvukové plochy a dvojice kameramanů Menges-Deakins (společně 12 nominací na Oscara, včetně dvou proměněných sošek) nasnímala artově vyhlížející dílko, včetně vkusně natočených sexuálních peripetií. Bolestivé drama hodno pozornosti.. 80%. (17.03.2009)

Dobré. Veľmi dobré. Vlastne výborné. U mňa zatiaľ asi najlepšia z tohtoročných oscaroviek (ešte ma čakajú Milk, Doubt a Frost/Nixon). Ja som to vnímal predovšetkým ako veľmi zvláštnu romancu a až v druhom pláne ako nezvyčajný, akéhokoľvek moralizovania a jednostrannosti zbavený pohľad na holocaust a jeho vinníkov. To, ako funkčne sa tieto dve roviny navzájom dopĺňajú, je jednoducho fascinujúce. The Reader je však hlavne film, ktorý je silnejší a silnejší s každou ďalšou minútou. Čakal som, že po procese a vynesení rozsudku už to pôjde dole, ale až potom prišla skutočná emocionálna nakladačka. Jedna scéna (Ralph v cele) hraničila s prvoplánovým žmýkaním sĺz, ale následná návšteva jednej z obetí to napravila. Vrstevnaté, premyslené a Daldry presne vie, čo chce každou scénou povedať. O hercoch ani nemá cenu hovoriť. Kate je úchvatná, ale toho Oscara prevzala aj za Ralpha, Bruna Ganza či vynikajúceho Davida Krossa. (21.03.2009)

Část odehrávající se v padesátých letech je důkazem, že pedofilní soft porno a příběh nejdou moc dohromady. Anabáze ze šedesátých let vzbuzuje naději, že se to stočí k ožehavým otázkám ohledně kolektivní viny, potřeby najít viníka či k pokryteckým rozsudkům pro "klid duše národa". Jenomže na tohle téma padnou dvě tři věty a víc nic. No a závěrečná dvacetiletka je sice dobrá, ale nic víc než právě pouze dobrá není. Je nevýslovná škoda, že si to Němci nezadaptovali sami. V době kdy je jejich kinematografie na historickém vrcholu, kdy se s nebývalou bravurou vypořádávají s jedním historickým kostlivcem ve skříni za druhým, by mi to do jejich filmového rejstříku skvěle zapadalo. Herce na to rozhodně mají (ostatně až na Kate a Ralpha jsou tu samí Němci). A navíc by to bylo v němčině, která by tomu na autentičnosti také výrazně přidala. Tahle angličtina s jakoby německou dikcí je totiž otřesný a neposlouchatelný patvar. (24.04.2009)

Hlavně a především jde o herecký koncert Kate Winslett... Pak o hereckou etudu Ralpha Fiennese... No a nakonec o zajímavé a lehce netradiční drama o lásce, holocaustu, chybách a sebezpytování. Zobrazuje válku aniž by explicitně ukazovalo bitvy nebo jakékoliv vraždění - němými svědky zvěrstev napáchaných za druhé světové jsou jen prázdné budovy v Osvětimy a vzpomínky několika lidí, kteří si válku prožili na obou stranách barikády. Bohužel film ale obsahuje také několik těžko uvěřitelných zvratů, které ho u mě srážejí o stupínek níž. (13.04.2010)