The White Lady
Réžia:
Zdeněk Podskalský st.Scenár:
Karel MichalKamera:
František ValertHudba:
Evžen IllínHrajú:
Vlastimil Brodský, Rudolf Hrušínský, Miloš Kopecký, Irena Kačírková, Jiřina Bohdalová, Josef Bek, Čestmír Řanda st., Václav Voska, Vlasta Chramostová (viac)Obsahy(1)
Ve vsi Komonice, ležící pod stejnojmenným hradem, dojde k zázraku. Krásná Perchta zvaná Bílá paní komonická vystoupí jednoho dne z obrazu, vyhoví prosbám výměnkářky Blažkové a zařídí jí v chalupě vodovod. Té noci totiž navštívila hrad skupina místních trochu podnapilých občanů, kteří vedli právě spor o to, zda Bílá paní opravdu za úplňkových nocích chodí po hradě. Kastelán Pupenec vyluštil nápis na obraze "Věř, ale komu věříš, měř" a formulku vyslovil nahlas. Jako jediný pak byl svědkem Perchtina počínání. Život ve vsi je vzhůru nohama. Předseda MNV a jeho tajemník se vzájemně podezírají z líbivé politiky vůči občanům, do vsi je vypravena zvláštní komise z ministerstva. Na hradbách se objeví i jiná Bílá paní, servírka Andula, kterou tam poslal v kostýmu z divadelní hry tajemník, aby se pomstil předsedovi. Komise je ale svědkem skutečného vystoupení Perchty z obrazu, a protože se nehodí, aby nedostatky v práci řešily zázraky nějakého ducha, delegace z Prahy obraz ukradne a odveze jej do depozitáře. Most, který měla ještě Bílá paní postavit, tak nad řekou chybí, i když oslava je už naplánovaná a musí se konat. Za zvuků hudby se občané vrhnou do vody v místě, kde měl most stát, a plavou. Jen Bílá paní se nedá spoutat, projde mřížemi a jde dál... (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (310)
„Věř, ale komu věříš měř!“ alebo dôveruj, ale komu veríš preveruj. Skvelá komédia s výbornými hereckými výkonmi všetkých hlavných predstaviteľov. Z každej scény cítiť, že sa musel celý štáb výborne zabávať. Vytvorili úžasnú kritiku socializmu a komunistických praktík. Takmer každá veta je „perla“ parodujúca našu nie veľmi vzdialenú minulosť. Je to karikatúra toho, čo tu bolo a tak trochu aj je a možno i bude. Alebo nie? Dnes však už „nepotřebujeme strašidla, když máme Národní Výbor.“ Nemôžem inak, musím dať *****. ()
Jediný film Podskalského, který mě opravdu dostal, samozřejmě, že je to díky námětu Karla Michala (jeho dalším dílem je Bočanova Čest a sláva), které sice odkazuje k komunální satirou zavánějícímu dílku, ale nabalují se na něj situace ukazující, kterak chutná moc, jak s ní manipulovat a udržovat za všech situací (případně jak proti ní směšnohrdinsky bojovat). Film odkazuje na první republiku (kdy by se klidně mohl také odehrávat) a aktuálnost neztratil ani dnes (třebaže samozřejmě se nejvíce střílí do tehdejších reálií) - role místních politiků představovaných Hrušínským a Kopeckým (a samozřejmě i ministerských úředníků - s Bekem v čele) jsou věčné, stejně tak farář Řehořův a ředitel školy Hlavatého. ()
Nádherná věc, u které jsem (obdivně) nechápal, jak se tam podařilo dostat tolik narážek na dobové poměry a jak odvážně daleko tvůrci zašli v jejich zesměšnění - takový film musel zákonitě skončit v trezoru. Navíc je to neuvěřitelně vtipné, takže to zabaví i současného diváka, byť jsem u toho hodně přemýšlel, nakolik se nejmladší generace bude chytat ohledně toho, do čeho se ten film vlastně trefuje. ()
Počáteční komunální satira přerůstá v blasfemickou dekonstrukci "lidovědemokratického" zřízení reálného socialismu a vrcholí vymknuta v šílené scéně přechodu mostu. Naruby obráceno je tento film - přes pevnou ukotvenost ve své době nadčasovou - příručkou na téma Jak si udržet moc. "Přechodem mostu" je toto téma završeno a současně překročeno, ačkoli manipulovatelnost lidu se ukazuje už průběžně. Filmu by slušelo tímto obrazem končit. Ale ani to ještě tvůrcům nestačilo: končí tedy teprve tím, že Bílá paní za noci vychází do ulic hlavního města Prahy. Dobré ráno, soudruzi. Jo a v komonické hospodě visí Práce a Berliner Zeitung. ()
Celkem uvolněná groteskní Bílá paní plná budovatelských hesel, proslovů a všemožných soudruhů a ústavů jim náležejících. Zatímco Kačírková s jejím mrkáním působila mile lišácky, Hrušínský s Kopeckým jako zástupci MNV předvedli poměrně ucházející, nepříliš přesvědčivý výkon. Za zmínku jinak stojí poměrně pěkně provedené "v(y)stupování" Bílé paní do/z obrazu. ()
Galéria (13)
Zaujímavosti (7)
- Pieseň “Na hradě Okoři", ktorá odznela vo filme, bola nápadom jedného komparzistu a režisér Zdeněk Podskalský st. mu zaň vyplatil honorár 400 korún. (Raccoon.city)
- V závěru filmu, kdy činitelé z ministerstva (Čestmír Řanda st. a Josef Bek) odkládají obraz s Bílou paní v pražské depozitáři mezi portréty bývalých nepohodlných státníků, třeba Franze Josefa nebo prezidenta Háchy, je ve filmovém obrazu opticky rozostřeno několik obrazů a bysta s Josifem Stalinem. (Ganglion)
- Na svoju dobu dostali komparzisti celkom slušne zaplatené. Za jeden deň nakrúcania zhrabli 120, za deň, kedy sa netočilo 70 a za zmočenie vlastných nohavíc dostali 180 korún. (Raccoon.city)
Reklama