Mamma Mia!

Asi jsme s Civalem viděli jinej film než ostatní, ale já jsem trpěl jako zvíře už někdy od páté minuty. Ne, vážně nejsem stavěnej na to, abych sledoval Meryl a její hnusný starý kámošky, jak skáčou po posteli a Brosnan u toho zpíval tak, že vám to málem urve obě uši. Choreografie nestojí ani za řeč, scénář je jedno velké prázdné nic a všichni se tváří jako by byli na dovolené a film točili "by the way". Nikdy víc... ani po deseti panácích nebo pořádném potahu ze zelené rostlinky. Mamma Mia! je zlo. Nechoďte na něj, jinak dostanete cukrovku, ucpou se vám žíly a umřete v nesnesitelných bolestech. Tedy pokud už po třech písničkách od ABBY nepřiložíte ke spánku nabitou pistoli. (08.08.2008)

V normální filmové produkci je Mamma Mia! tak trochu zjevením. Vypráví o ztrátě a hledání otce, ale nedisponuje žádnými dějovými zvraty nebo hlubší zápletkou. Téměř pořád se v ní zpívá, přesto hlavně mužská část obsazení zrovna bezchybným hlasem nevládne. Je natočena v 21. století, ale při sledování se cítíte jako vrženi do let osmdesátých. Hlavní postavou je matka, která ještě jako mladá otěhotněla a chce provdat svou ani ne dvacetiletou dceru, přesto ji hraje herečka, které je přibližně šedesát. Ale proč to obcházet. Řekněme si to narovinu. Mamma Mia! je kýč. Ta nejbarevnější nejsladší pohádka, jakou si kdo mohl vymyslet. Jenže já si stejně podupávala nohou do rytmu (na zpívání jsem neměla odvahu) a po celou dobu se naprosto pitomě usmívala. A, ač to zní neuvěřitelně, dokázala jsem i naprosto pochopit těch několik diváků, kteří se dali do nadšeného potlesku, i to, že tenhle film už šest týdnů kraluje žebříčkům návštěvnosti českých kin. (20.09.2008)

Štyria báječní herci sa zapredali prostoduchému scénáru, režisérke bez talentu a farboslepému gréckemu kameramanovi. Aj slimáky v Microcosmose boli nakrútené dynamickejšie, záživnejšie a nápaditejšie než tanečné čísla v tomto filme. Laciná zábava pre nenáročné (skôr televízne než kino) publikum. Pre prvoligový hollywoodský muzikálový žáner ostuda. (25.08.2008)

Nebýt tam ABBA, je to jen nesmyslná komedie s výbornou Meryl Streepovou a spoustou funny kostýmů. Jenže ona tam ABBA je, a jako cokoliv, co tahle -ární skupina vyprodukovala, je i tohle tak odporně chytlavé a nakažlivé, že i když to nemá o nic víc smyslu než bez té muziky, je vám to skoro úplně fuk. A pokud nejste já, je vám to fuk úplně. Já jsem prvních dvacet minut filmu tiše trpěl. Pištící a skákající a objímající se děvčata a po nich pištící a skákající a objímající se stařeny, to byla fakt hrůza, kterou nemohla ani omylem vyvážit malebnost řeckého ostrůvku, ba ani taková ta pubertální platonická láska na první pohled, která mě zachvátila při pohledu na Ashley-Anne Lilley. BTW Skotsko je nádherná země;) Ale ve chvíli, kdy tisícihlavé stádo...teda hejno...ééé, dav, začal do pochodu zpívat Dancing Queen, začalo mi všechno být (skoro) úplně jedno a jel jsem v tom stejně jako ostatní v sálu spolusedící a užíval si mimo jiné i děsné falešné zuby Colina Firtha;) Dojem mi trochu kazí fakt, že při Colinově královské hlášce "Ta kytara mě stála deset liber a tričko s Johnym Rottenem" jsem se smál jenom já, což je nepochybná známka kulturního úpadku naší společnosti:P A tak jako vůbec jsem se dost často bavil úplně jinými věcmi než zbytek populace. Ale dost o tomhle. Pojďme ke zpěvu Pierce Brosnana. Není to ani zdaleka taková hrůza jako je zhusta tvrzeno lidmi, kteří ho prostě nemají rádi:) Já osobně to vidím tak, že SOS nezpíval, ale spíš říkal - a to s tou správnou naléhavostí a zoufalostí, tak jako každý chlap, když se to prostě stane a něco mu nakope jeho city. Nebo taky když si uvědomí svoji chybu a zoufale se snaží ji napravit. Dobře no, tak ho prostě mám radši než Colina Firtha, a co jako?:) Závěrečné finále bylo poněkud přehnané, ale buzení nálady dovolenkové zábavy si to žádá, že ano. Ale zase nutno přiznat, že tomu slabšímu předchází naprosto famózní Merylino The Winner Takes It All a po tom slabším následuje pekelně ulítlé pěvecky-taneční dvojčíslo, se kterým se nelze vyrovnat jinak než smíchem. Takže co si z toho tedy vzít? Bylo to dobré, jsem rád, že jsem to viděl, některé kousky jsou nezapomenutelné, ale k dokonalosti to mělo hodně daleko. Dávám 70%. (31.08.2008)

Skupinu ABBA som registroval, ale nikdy som ich piesniam nevenoval veľkú pozornosť. No právom je tá skupina považovaná za jednu z najlepších vôbec a postaviť na ich hitoch film bol skvelý nápad. Scény bez spevu však boli pre mňa veľmi ťahavé a unavujúce, ale scény so spevom ma vždy prebrali a vyčarili mi na tváre úsmev a nemalý. Dokonca som si dupkal, mával rukami, spieval a ak sa to moje besnenie dá nazvať tancom, tak som pri filme tancoval. To som pri filme veľmi dávno nezažil a nepamätám sa, kde by ma hudobné čísla bavili oveľa viac ako tie hovorené. Piesne sú neodolateľne naspievané hercami a hlavne Meryl Streep má skvelý hlas a veľmi dobre sa pozeralo aj na mladú Amandu Seyfried. Príjemnú atmosféru dotvára aj obraz a jeho farby. Dalo sa to celé spraviť určite ešte oveľa lepšie, je to však aj napriek tomu príjemné, letné, bezstarostné, hudobne premakané, vtipné (Kdo by si chtěl denně holit pindu?) aj keď trochu nudné dielo. Spoluproducent Tom Hanks to zhrnul takto. "Stejně jako já budete mít chuť po deseti minutách vstát a začít zpívat. Je to velmi nakažlivé." Ja len dodám, že mal v podstate pravdu. Nuda skĺbená s perfektnou zábavou. 65% (03.01.2009)