Šílenci z Manhattanu

Mad Men je všude znám jako ten seriál, o němž všichni vědí, ale téměř nikdo ho neviděl a já jsem tomuto faktu chtěl aspoň v rámci osobní osvěty dát za vyučenou a pustil se s nově nabytým časem do tohoto kolosu. Byl jsem příjemně překvapen. Dobu 60. let miluju samu o sobě, její zosobnění tento seriál zvládá na jedničku, ať se bavíme o výpravě, navozeného feelu, nebo vystižení tehdejší lidské nátury skrz několik společenských vrstev, všude si je jistý v kramflecích. Kulturní zásady nedějovosti, sitcomovská monotónnost dějových působišť a pomalé tempo vyobrazované dekády se chytře promítají na samotném díle, vy nemáte pocit, že sledujete seriál odehrávající se v těchto letech, vy máte pocit, že z ní přímo pochází. Na čem seriál hlavně stojí jsou postavy, je jich mnoho, proto si každá vyzobává svůj prostor pro řádné prokreslení, hlavní postava Dona Drapera je jedna z nejvíce charismatických hrdinů, co jsem kdy viděl, Jon Hamm jako kdyby do šedesátek přímo patřil a svou roli spíš žil než hrál a už jen kvůli němu bych dal Mad Men šanci i když nevydrží na dlouho. Šílenci v žádném případě nejsou pro každého, diváka musí nejlépe aspoň trochu zajímat (a když už ne zajímat, tak mít chuť se něco dozvědět) reklamní a markeťácká témata do jejichž kontextu je seriál zasazen, divák se musí pokusit naladit na šnečí tempo a celoseriálovou stabilitu zdánlivě neměnného, ale když všechny oběti aspoň trochu vykonná, tak dostane velmi příjemné zadostiučinění. Úvodní série jako začátek dlouhého celku funguje velmi dobře, od uvedení postav, vystavění jejich konfliků a prvních vzájemných vztahů je velmi kvalitní a už zdejší důležité části projeví svoji důležitost o mnoho sérií dál, což jasně vykazuje sebejistotu autorů a čistou vizi v tento projekt, jež do samotného konce seriálu neopadne. 9/10. (21.04.2020)

Zrak mi kouř nezastřel, spíš vytřel. Vedle Breaking Bad a Farga další famózní úvod složený z těch nejlepších prvků, jež by měl správný pilot mít. Sympatické postavy s podařenou podvratnou expozicí, nádherná a realisticky stylizovaná atmosféra začátku 60. let s velmi líbivou jazzovou hudbou (velmi zajímavá variace na můj milovaný Caravan) jako podkresem. Byl jsem do světa těchto sympatických markeťáků vtažen s velkou grácií a ještě větším úspěchem. (19.03.2020)

Po silnému úvodu dochází k pochopitelnému zvolnění a zároveň představení několika linek, jež budou hrát prim v dalších epizodách, postavy se začínají pěkně prokreslovat a já jsem nadšený! (19.03.2020)

Zaskočení do temnějšího zákoutí osobnosti hlavního protagonisty, jež nás zároveň provede více jeho rodinným životem. Zároveň dostávají prostor vedlejší postavy vytahující na povrch nové a nové charakteristické karty. It's just fine. (20.03.2020)

Atmoška mi společně s cigaretovým kouřem a alkoholovým odérem vnikla do plic a já se nemohl vynadívat na tak líbezné pojetí doby, do níž je seriál zasazen. Scénář také konečně vyostřuje dříve rozjeté konflikty a prohnanost charakterů očekávatelnou v tomto odvětví byznysu se začíná projevovat. Me likey. (20.03.2020)

Na hlavního hrdinu začíná ze skříně lézt více a více kostlivců, což je v područí rozvláčného tempa kupodivu velmi zábavné sledovat a vystihuje to bláhovost života velkoměstské smetánky. (20.03.2020)

Uvolněná atmosféra se prokládá s náznaky bojů hlavního hrdiny se svými vnitřními démony a zároveň dostává expozici další vedlejší postava, kdy při těchto scénách dochází ke krásné demonstraci s tématem náklonnosti a zároveň odtažitosti dvou jedinců, což bylo v tehdejších dobách stereotypní skutečnost. 8/10 (21.03.2020)

Epizoda zastává téměř totožné vzorce jako minulá, zabývá se stejnou vedlejší postavou, větší část tvoří pár výkřiků do tmy v podobě vážnějších částí vedle nichž hraje prim hlavně komicky nahořklá nálada. (22.03.2020)

Rozvláčným tempem došlo k návratu k postavám, jež v minulých dvou epizodách neměli tolik prostoru a vyklubala se z toho velmi melancholicky laděná část se sympaticky promítnutými metaforami a dobovými konflikty. (22.03.2020)

Suprová epizoda s vyváženou porcí kancelářských perepetií (prezidentské volby se blíží) a rodinou linkou, jejíž hlavní hrdinka prošla viditelně největším vývojem za celý seriál. Je to lepší a lepší. (25.03.2020)

Náladou zádumčivá epizoda, v níž převzalo otěže neštěstí přebírající osud hlavních postav. S postupným větším poznáváním charakterů kvalita seriálu začíná stoupat a mám takové tušení, že budu nadšenější a nadšenější. (25.03.2020)

Situace v kanclu i v rodině se začíná vydávat cestou na jejímž konci nepředpokládám existenci růžového konce plného kytiček a šťastných usměvavých tváří. Konec této série bude ještě zajímavý. (25.03.2020)

Zatím nejlepší epizoda kombinující několik žánrů od hořce groteskní kancelářské pařby, po pletichařaní v zájmu konkurenčního boje až po znovunastolení melancholicky syrové roviny v expozičním vypětí pro hlavní charakter a zlomkovitě i pro pár vedlejších. Vše šlapalo jako hodinky a já si konečně uvědomil, jak zvolněné tempo pro pořádné prokreslení postav je teď chytře využíváno. (26.03.2020)

Konec první série v duchu, jenž definoval posledních pár epizod, tedy emocemi protkané příběhové linky, jež buď nezávazně nebo až moc vzájemně jedou vedle sebe a díky charakterní výstavbě minulých epizod fungují na výbornou. Bob Dylan na konci potěšil. (26.03.2020)

Druhá série je jeden velký kolotoč opakujících se motivů zaujímající hlavně expoziční budovatelskou práci pro budoucí další sérii. Monotónní nálada je naštěstí vyzdvižena dobře napsanými postavami a tou excelentně zachycenou atmosférou 60. let, hlavně na sociálně-kulturních rovinách. 8/10. (04.05.2020)

V ději od minulé série uběhlo pár měsíců, epizoda nás tudíž snaží zařadit do kontextu, co se děje, co se stalo a naznačuje, co se dít bude. (26.03.2020)

Počáteční uvedení euforickým večírkem vyjadřující optimismus 60. let neprodleně přejde v tragédii, jejíž podstata je vyjádřena emočním propojením s jednou z postav, jež se dostává do dosud neviděné polohy. (31.03.2020)

Markeťáci začínají pod tíhou doby zasahovat neprobádaná území televizní reklamy a Don dosud představí svou zatím nejtemnější polohu. Pekné, pekné. (01.04.2020)

Hlavní linka přináší firemní fuck-upy, rodinná linka začíná chytat rozpadající se charakter, vedlejší linky působí jako výkřiky do tmy, do té méně zajímavé naštěstí provedl trochu světla Colin Hanks. (01.04.2020)

Firemní záležitosti šly stranou, ty osobní vyeskalovaly do náležitých pozic expandující vztah jistých postav na úplně novou rovinu, přičemž se důsledně vrtalo v minulosti a odpovídalo na pár otázek. (02.04.2020)