Střepy v hlavě

Najvýstižnejším komentárom ku tomuto anglicko-francúzskemu psycho horrorovému thrilleru je krátky citát z diela amerického spisovateľa Edgara Allana Poea, ktorý si tvorcovia tohto snímku zvolili ako úvodné motto: "Zvíťazil si a ja som sa vzdal. Napriek tomu si od tejto chvíle tiež mŕtvy. Mŕtvy pre svet, pre nebo, pre nádej. Existoval si prostredníctvom mňa a v mojej smrti vidíš tvár, ktorá je tvoja vlastná. Ako dokonale si zavraždil sám seba." ** (18.06.2016)

Nikdy som si nemyslel, že "ticho" bude tak znepokojujúce. Film s neskutočnou atmosférou, ktorá má vtiahla hneď na začiatku a po celý film držala v napätí. Briti a Francúzi opäť ukázali, že vedia natočiť inteligentný horor bez litrov krvi. Možno malá výčitka za časté opakovanie niektorých scén, ale inak skvelé! (20.10.2010)

Přes všechny hororové prvky a atributy a zajímavé záběry Londýna a tajuplnou hudbu a ruchy a přese všechny lekačky naprosto chladný film, který ve mně nevyvolal žádné emoce, žádné napětí. Možná proto, že je obsahově vyprázdněný a odnikud nikam nejde. Např. v Omen se dějí nějaké věci, které když se prozradí, dají smysl a ovlivní to jednání postav. Tady se něco děje, co nemá pravidla, ve výsledku nedává smysl a postavy vlastně nijak nejednají. Závěrečná pointa je hezká, ale to v každém dílu Krajních mezí, a je to o hodně kratší. Vlastně ve chvíli, kdy to konečně začalo být zajímavé, tak to skončilo. (04.09.2010)

Mé první setkání s Ellisovou tvorbou pro mne bylo docela překvapení. Podle ohlasů na internetu jsem se dozvěděl, že někteří vlastně ani moc nechápou o čem ten film je a já si říkám proč? Nenašel jsem zde žádnou zmatenou pointu, příběh navíc není zrovna originální, ale přesto velice slušně natočený. Je sice pravdou, že zůstane několik nezodpovězených otazníků, ale pokud u sledování filmu neusínáte, tak přece nelze přehlédnout vodítka, které nám tvůrci nabídli. A že jich bylo. Francouzsko-anglická spolupráce přinesla kýžené ovoce a pokud se nebude The Broken srovnávat s Mirrors (oba filmy toho mají společného opravdu málo) může si ho nezaujatý divák v klidu užít. Dopomohla k tomu skvěle vybudovaná atmosféra, detailní flashbacky (i když se několikrát opakovali) a ani herecké výkony nejsou k zahození. Navíc jak Lena Headey, tak Michelle Duncan „stojí“ za zvýšenou pozornost (především u pánů). (15.12.2012)

Natočit v dnešní době horror, po jehož konci se nemusíte jít opláchnout od krve, je úmění, o kterém by se dalo říct, že už neexistuje. Jednou za čas se ale objeví exemplář, kterej se snaží o budování atmosféry, strachu a deprese. Tohle je ten případ kde se to daří velice dobře a pakliže si to pustíte ve správnou dobu tak se můžete i docela bát. Film má pěknou kameru, slušnej střih a několik skvělejch momentů. (26.06.2009)