Kronika jedné lásky

Zaujímavý námet hovorí o stretnutí dávnej lásky, ktorí nemajú čisté svedomie z minulosti. Psychologický aspekt je dobrý a síce je záver očakávaný už od polovice filmu, bol som spokojný. Celovečerný debut Michelangela Antonioniho však nemá v sebe toľko motívov, aby bol naťahovaný a strácal údernosť, čo je veľká škoda. (06.02.2017)

Rodák z talianskej Ferrary, Michelangelo Antonioni, naprosto sebavedomým spôsobom D E B U T O V A L na poli hraného, celovečerného filmu, práve touto Kronikou lásky; odohrávajúcou sa nielen vo Ferrare, ale zároveň i v Miláne, a k tomu i veselo kráčajúcou v stopách Filmu-Noir, alebo poprípade ešte i v rámci melodrámy, sa stále jednalo o jednu a tú istú vec, ktorú by som vskutku asi rozdelil zrovna na tieto dva zásadné faktory, pričom sa celkovo prikláňam najmä k tomu prvému faktoru, s ktorým tento konkrétny titul mal i niekoľko spoločných vlastností, medzi ktorými asi úplne najviac vyčnievala: »Femme Fatale« → protagonistka: Paola Molon Fontanová v podaní Lucii Bosèovej; pripomínajúcou mi Ingrid Bergmanovú... • Mimoriadne žiarlivý, bohatý, textilný priemyselník: Enrico Fontana, mal obzvlášť vysoké podozrenie z medzitým už vyššie spomínanej ["snobskej"] manželky ohľadom celkovej nevery z jej strany, a preto na ňu nasadil i «súkromné očko», aby teda zistilo, ako sa veci v skutočnosti majú, k čomu sa následne akosi automaticky prikmotril i protagonista-milenec v jednom: Guido Garroni v podaní Massima Girottiho, ktorý bol zapletený nielen do tejto aktuálnej aférky, ale súčasne mal na rováši aj niečo úplne iné[ho], čo priamo súviselo so Giovannou Carliniovou, a rovnako i s Paolou Fontanovou, ktorá by o tom mohla povedať i oveľa viac. • Skrátka; vznikol ďalší, »milostný trojuholník«, akých sme v kinematografii minulého storočia, mimochodom určite videli už asi nespočetnekrát, čiže inými slovami povedané: „Ani zase tento ničím extra nevybočoval zo zavedeného štandardu, no na druhej strane bol tak zaujímavo spracovaný[m], samotným; začínajúcim, čochvíľa i majstrovským režisérom, že proste som nemohol vôbec inak, než iba akurátne takto priaznivo; nakoľko zainteresovaní aktéri boli spoľahlivými sprievodcami naprieč spletitým dianím v tesne povojnovom období.” • A domáca úloha na samý koniec: SCHVÁLNE; pokúste sa si všimnúť talianskeho herca Franca Fabriziho, ktorý sa v titule sotva mihol, no znalci talianskej kinematografie, by s touto ["ťažkou"] úlohou nemali mať žiadny problém? (18.11.2023)

Zklamání. Nekonečně banální dialogy (Oh, celý život chci být jen s tebou, teď už to vím! Oh, ale co pro to musíme udělat?! Oh!) a nekonečně ohraný příběh. Postrádá to větší energii i náboj, prostě to jen plyne a plyne, zcela standardně. Ještě že jde o debut. Ze začátku mě to vážně nalákalo. Pohazování fotek, nohy míjející se za oknem - čekal jsem alespoň formální hravost. Ta ale v průběhu kamsi mizí. Maličko to zachraňuje až konec, který snad naznačuje, že něco z toho, co mi vadí, mělo získat ironickou pointu. Pro mě je to ale "příliš málo, příliš pozdě". (24.11.2012)

Kompozičně je to výborné a antonioniovské. Film je postavený na půdorysu vraždy, která se stala nehodou a nehody, která se měla stát vraždou. Režisér mezitím vypráví vcelku banální a vatový příběh o dvou milencích a prokládá ho ukázkami poválečné sociální nerovnosti ála neorealismus. Antonioni nicméně už v tomhle raném díle nezapře smysl pro metaforu a tak točí exteriéry takřka výhradně na vylidněných perifériích ve velkých celcích, po nichž se jako malé myši pohybují hlavní protagonisté, ztracení ve svých životech a za ta léta vyprázdněných vztazích. (04.03.2011)

Skvělí herci, perfektní hudba, krásná kamera a kvalitní scénář, toť ve zkratce hlavní přednosti tohoto výtečného filmu. Doba vzniku je z něj sice hodně znát a z počátku mi to přišlo poněkud nezáživné, ale ke konci už mě to hodně bavilo a závěr mě vyloženě nadchnul. Lucia Bosé je zde (mj. zásluhou úchvatných kostýmů) velmi oslňující, a dodává filmu podobný punc elegance a správného filmového retra, jako kupříkladu Delphine Seyrig v mém oblíbeném snímku LONI V MARIENBADU. Ne nutně tak chladný film, jak by se mohlo zdát, jehož zhlédnutí pro mě bylo určitě obohacující. Zbytek velmi dobrých postřehů je již vyjádřen v komentářích přede mnou. (19.06.2017)