Volanie severu

Vizuálne nádherné spracovanie od National Geographic okúzli určite každého. Tento dokument je zameraný na medveďa bieleho, mrože a ich mláďatá. Občas sa tu zatúla polárna líška (malý biely príživník...), nejaké vtáky a veľryby, ktoré sú rovnako súčasťou ľadového kráľovstva. Nádherné obrazy prírody, dobrá hudba a príjemný ženský hlas ako doprovod. Čo viac chcieť od dokumentu? 80%. (23.02.2013)

Příroda polární oblasti, kterou dokument představuje, je nepochybně fascinující a mnohé záběry vskutku jedinečné, avšak narativ, který je na dokumentem zachycený výsek přírody napasován, nelze bohužel tak bezvýhradně přijmout. Na mnoha místech dokumentu je v přírodě zcela přirozená situace (např. umírání či shánění potravy) interpretována ryze lidskou logikou a namísto majestátní, enigmatické a, abych tak řekl, autentické přírody nám tvůrci předkládají rádoby jímavé, ale především sentimentální obrazy, které ze zvířat a jejich životů činí hříčky (našeho!) osudu. Takovýto antropomorfismus samozřejmě umožňuje vytěžit z dokumentu určitý citově vyděračný potenciál, přičemž odhalení strategie dokumentu, který chce diváka nenápadně kárat a zejmená pohnout k soucitu (neboť přece i mroži mají své tetičky, medvědi svá děťátka, a ten zlý člověk jim to všechno tak kazí!) je v průběhu dokumentu neustále už jaksi předpřipravováno a v závěru, poúkazem na neustálé roztávání ledu na poléch za posledních dvacet let, skutečně dokonáno. Člověk tedy musí polidštit přírodu, aby ji použil jako argument proti sobě samému (!), takto ovšem, obávám se, nikdy nevystoupí z bludného kruhu vlastního výkládání světa (a uvažování o něm vůbec) a nikdy nepřijme přírodu jako to jiné, to ne-lidské, které je s kulturou/civilizací nesouměřitelné. Tak se tedy dokument, který má být v konečném důsledku (a tak trochu nazapřenou) odrazem reálné situace globálního oteplování (jejíž vážnost v žádném případě nechci podceňovat) bohužel posouvá k žánru rodinného (dobrodružného?) filmu čili k fikci, a sám pod sebou si řeže větev, stáváje se hybridem pro všechny věkové kategorie. Nepřesvědčivost a snad i podloudnost jednotlivých interpretací navíc podtrhuje hudební doprovod, sestávající z podbízivých a hravě bezstarostných (přitom však opět pouze beznadějně sentimentálních) skladeb s líbivými nápěvy a banálními (ne-li přímo infantilními) texty. (09.04.2011)

Pure Arctic Beauty:) National Geographic a BBC nevytvářejí "normální" přírodopisné dokumenty. Je to naprosto jiná liga, jiná dimenze. Jsou schopni nadpozemských a téměř nepochopitelných kouzel s kamerou, záběry, příběhem a pojetím. Jednoduše nádherné, krásné, ohromující, obdivuhodné, kouzelné a hypnotické. Snad jedinou, zcela malinkou výtku bych měla asi ke dvěma mluveným pasážím a několika záběrům, které mi ve spojení s hudbou přišly až kýčovitě dojemné. Ale i přesto, jak na mě zapůsobily, mě stejně emočně dostaly:) Častokrát jsem měla na krajíčku ze vší té nádhery, čistoty, nedosažitelnosti a křehkosti. (14.02.2012)

Moc moc hezký dokument. Nedávno jsem viděl od NG i nějaká Pravěká monstra a to bylo s tímto nesrovnatelné. Zde byl krásný příběh a pravý vývoj od mláděte, až se jedinec stal také matkou. Dva příběhy, které se brzy protnou. Krásný a drsný příběh, nesmí se ronit slzy, i když k tomu hudba často nabádá, tohle je příroda, a to je na ní to nejkrásnější! Škoda, že ji postupně sami ničíme. A je jen málo lidí, kteří mají zájem o to, aby se zachránila. Bojím se, že na to už je pozdě.... (14.12.2011)

Arctic Tale nám ukazuje kolik se nachází života v neejchladnějším místě planety. Snímek od National Geografic je působivý, některá videa vyrážejí dech a snad v každém z nás to musí zanechat nějaký ten pocit. Jen je škoda, že na rozdíl od Putování tučnáků si zde medvěd lední dělí s rolí s ostatními obyvateli tohoto sněžného světa a tím to trošku ztrácí na příběhu. (21.06.2008)