V tieni

Na snímek Ve stínu z roku 2012 jsem se chtěl podívat už dříve a to pěkně ve světle našeho obývacího pokoje, ale teprve když jsem jej našel v nabídce společnosti NETFLIX, rozhodl jsem se už jeho shlédnutí neodkládat. Druhý den po sobě jsem tak viděl film, věnovaný obětem politických procesů z padesátých let 20. století, které vykonstruovala komunistická mašinérie. Upřímně, vždycky mi bylo z takových věcí špatně a ta nespravedlnost mne doháněla k zoufalství, takže ani po Tmavomodrém světě a poté po filmu Ve stínu mi nebylo vůbec dobře. Druhý jmenovaný film mne navíc deptal skvělou hudbou od dvojice Jan P. Muchow, Michal Novinski a celé to skvěle podtrhl režisér David Ondříček, jemuž se podle výborného hodnocení zde na ČSFD podařilo vytvořit opravdu hodnotné dílo. Vše začalo v Československu v roce 1953 v období před měnovou reformou. Po smluveném znamení se v noci za deště vloupali dva muži do zlatnictví a jeden z nich, tlusťoch Janata (Norbert Lichý) násilím rozbil trezor a druhý Kirsch (Miroslav Krobot) ukradl zlato. Druhý den ráno poručík Beňo (David Švehlík) z pražské kriminálky vyzvedl svého šéfa, kapitána Jaroslava Hakla (Ivan Trojan). Detektiv se rozloučil s manželkou Jitkou (Soňa Norisová) a synkem Tomem (Filip Antonio) a odjel na místo činu, kde podle stop potu odhadl, že pachatelem byl kasař Janata. Našel tu také malé kožené pouzdro. Beňo hádal účel pouzdra, ale kapitán šel najisto. Oba dorazili do bufetu v továrně a chytili tu kriminálníka Karlose (Hynek Čermák). Přinutili ho prozradit někdejšího kasaře Kirsche. Na toho se pak ptali na Židovské obci a vzápětí Hakl muže objevil pod postelí. Pouzdro bylo na kasařův amputovaný prst. Kirsch tvrdil, že strávil včerejší noc na záchytce, avšak když kapitán našel ukryté šperky, byl zatčen. Následně Jitka doma mluvila o strachu z měnové reformy, ale manžel to bagatelizoval a odjel na záchytku. Ráno se na stanici Bezpečnosti objevili estébáci v čele s primitivním Barešem (Marek Taclík) a přebrali Kirschův případ. Podle Haklova velitele, plukovníka Pánka (Jiří Štěpnička), šlo o politiku, když se přes Židovskou obec údajně pašovaly ven cennosti na financování sionistického teroru v Palestině. Kapitán nadřízenému tvrdil, že Kirsch má alibi, jelikož byl opravdu na záchytce a získal svolení na případu dál tajně dělat. Kirsche, zpracovaného estébáky, vyšetřoval major Zenke (Sebastian Koch) z východoněmecké kriminálky, přidělený do Prahy kvůli akci proti sionistům. Muž všechno přiznal, ale podle majora bylo jeho svědectví k ničemu. Velitel Státní bezpečnosti (Richard Stanke) trval na tom, že operace musí být dovedena do úspěšného konce. Potom Beňo ke kapitánově nelibosti ubytoval Zenkeho u jeho sousedky Bárové (Jaroslava Adamová). Jitka měla pocit, že se jí manžel odcizuje a když se s ní chtěl pomilovat, vyrušil je muž na pavlači. Tím byl Karlos, který Haklovi prozradil, že Janata žije se ženou, která se ve výzkumném ústavu stará o pokusné psy. Kapitán za ní hned odjel a družka (Simona Babčáková) kapitánovi přiznala, že Janata odešel s nějakými muži a ukázala mu poloprázdnou krabičku s náboji a nápisem Ottova. Ráno Janata, ozbrojený samopalem, přepadl s komplicem poštu v Ottově ulici, kam právě přivezli peníze. Při střetu s policistou z doprovodu peněz vyšla ze samopalu rána, která zabila komplice. Vzápětí na místo dorazí řidič z tatraplánu, jenž přivezl lupiče. Zabil policistu svou pistolí, vydloubne kulku z jeho těla a svědky postřílel samopalem. S Janatou a lupem zmizel těsně předtím, než na poštu dorazil Hakl. Ten na místě činu objevil další kulky z pistole. Záhy sem dorazil Bareš se Zenkem a Beněm. Estébáci opět přebrali případ. Potom řidič shodil Janatu i se samopalem z viaduktu pod vlak a Hakl požádal balistika Víťu (Kryštof Mucha), aby mu tajně udělal analýzu střel z pošty. Pak šel za Janatovou přítelkyní a objevil ji zabitou na půdě, přičemž ho vzápětí někdo omráčil. Když se probral, byly stopy zločinu zahlazeny. Doma předstíral před Jitkou, že se nic nestalo. Druhý den Bareš se Zenkem zajistili na hranicích osádku sanitky Židovské obce, v níž byly „objeveny“ peníze z poštovního lupu, takže následovalo zatýkání na Židovské obci. Velitel StB ocenil Zenkeho pomoc, ale zároveň mu vyhrožoval, že ho může kdykoliv poslat do Moskvy. Podle Víti vyšly střely z pistole, používané u StB, přesto se balistik navzdory riziku pokusil zjistit, komu patří. Jitka se v domovní prádelně sblížila s německým sousedem. Pak se Hakl sháněl na patologii po mrtvé ženě, ale sem přivezli jen Janatovu mrtvolu. Cestou domů viděl kriminalista ze schodiště Zenkeho při holení a pod jeho podpažím zahlédl vytetovaný znak SS. Doma se kvůli sousedovi pohádal s Jitkou a řekl jí, že je to esesák. Manželka předtím mluvila o tom, že chce za vyzvednuté úspory koupit Slavíčkův obraz. Muž odešel na oslavu šéfova povýšení a od Beňa se dozvěděl, že případ přepadení pošty bylo uzavřeno s tím, že pachatelem byl Janata s komplicem. Kapitán oznámil Pánkovi, že chce svědčit u soudu s Kirschem a poté ho nadřízený ho představil sovětskému veliteli Morozovovi (Sergej Reiter). Hakl se později na dvoře porval se Zenkem, který mu tvrdil, že věci někdy nejsou takové, jak na první pohled vypadají, a doporučoval mu, aby především chránil svou rodinu. Po ošetření na pohotovosti šel Hakl přespat k Beňovi a náhodou našel jeho průkazku StB. Ráno odešla Jitka s Tomem do školy, přičemž jí u vchodu dal Víťa obálku pro manžela. Žena se později rozmyslela a vrátí se domů. Když sem přišel Hakl, viděl odjíždějící sanitku a pak se dozvěděl, že podle sousedky Jitku přepadl v bytě lupič. Hakl spěchal do nemocnice, ale žena spala, vzápětí mu někdo vyhrožoval. Při návratu narazil kapitán na Pánka, který sám vedl vyšetřování vloupání. Ten mu řekl, že prokurátor nedovolil jeho svědectví a že bude vypovídat jen Zenke. Kapitán po jeho odchodu našel v šuplíku peníze a dal je policejnímu fotografovi Jílkovi (Martin Myšička), jemuž důvěřoval a jenž mu sdělil, že ho sháněl Víťa. Požádal ho, aby za ně koupil obraz od Slavíčka. Kapitán doma učil Toma prát se a ráno s ním marně hledal v práci Víťu. Tajně sebral jeho sešitek a začal se obávat o svůj i o synkův život. Napadl nevinného řidiče, který ho na ulici kvůli jeho nepozornosti málem i s dítětem přejel, protože věděl, že ho sledují estébáci. Doma synek řekl otci, že maminka mluvila s nějakým pánem a pak Hakl našel obálku s důkazy v jeho školní tašce, kam ji Jitka dala. V soudní síni Bareš povídal Zenkemu o průběhu procesu, s tím, že po svědectví bude Němec odvezen na hranice se SRN a vyměněn. Hakl řekl Tomovi, že ho ráno pošle k babičce a vyprávěl mu, že musí bojovat s podobnou krakaticí, o níž mu četl v knížce; možná to bude jednou právě on, kdo krakatici definitivně zničí. Kapitán se na chodbě domu bavil se Zenkem, který mu ukázal fotku své ženy a dcerky. On po válce skončil na Sibiři a teď dostal šanci vrátit se k rodině. Hakl mu dal důkazy a chtěl, aby je použil ve svědectví a zachránil tak pět nevinných židů. Ale Němec věděl, že systém si nemůže dovolit prohru a opět varuje kolegu - k čemu mu bude, když se zachová čestně, ale zemře kvůli tomu, když ho synek potřebuje živého. Ráno Hakl unikl sledovačům do bufetu za Karlosem. Při procesu proti „sionistickým kontrarevolucionářům“, kteří chtěli propašovat uloupené peníze do ciziny, aby Izrael mohl páchat na Blízkém východě teroristické činy, Zenke svědčil podle dohody. Všichni obvinění přiznali vinu. Soudce (Ondřej Malý) odložil vyhlášení rozsudku na druhý den. Pánek zapíjel úspěch s Morozovem a Barešem, když se tu objevil Hakl. Měl důkazy o vrahovi z pošty a měl je dobře ukryté. Vzápětí obvinil ze zločinů svého nadřízeného. Ten volal na hranici, ale dozvěděl se, že Zenkeho výměna právě proběhla. Němec měl Haklovu obálku. Naštvaný Morozov přikázal zrušit proces. S plukovníkem si to prý vyřídí Moskva. Bareš s kolegou odvedli Hakla a později ztýranému muži píchli injekci, po níž zemřel. Později se Jitka vrátila se Tomem domů, přičemž ji doprovázel Jílek. Žena doma uviděla Slavíčkův obraz. Druhý den byla vyhlášena měnová reforma. Na Jitku se na ulici snášejí bezcenné bankovky. Tom se chystá pomoci šikanovanému školákovi a byl konec filmu, jenž byl věnován obětem politických procesů 50. let a všem statečným lidem, kteří se rozhodli bojovat proti nespravedlnosti. Podle mého názoru režisér David Ondříček natočil čistý žánrový snímek, jenž je v naší současné kinematografii výjimečný. Tento film by se měl zařadit do školních osnov a nahradit hrdinské eposy o husitech a jiných devastujících hnutích našeho národa. Brr, ještě teď mne při psaní komentáře mrazí v zádech. Suma sumárum, detektivní příběh s politickým pozadím a názvem Ve stínu ode mne získal čtyři stínované hvězdy ****. (30.06.2020) (menej) (viac)