4 mesiace, 3 týždne a 2 dni

Trošku jsem si k rumunskému, až dokumentaristicky laděnému dramatu musel najít důvěru, než mě příjemně pohltila jeho pronikavá autentičnost.. Nelegální potrat je v těchhle končinách hodně o hubu, navíc, když se podařilo sehnat jen laciného „interupistu“, který navíc žádá namísto necelé finanční částky chladnou kompenzaci. Tamní rumunský život svazuje komunistická totalita a pro tyhle dvě spolužačky místní univerzity TO bude solidní oříšek. Zajímavé komorní drama představí dvě protikladné duše, přičemž jedna, ač je v pořádném maléru, se na úkor druhých bezohledně vyškrabe z lecčeho a druhá, která navíc slíbila návštěvu u budoucí tchýně, představuje obětavého člověka, podpořeného hereckým uměním Anamarie Marincy. Apelující drama místy rezignuje na výraznější dějový potenciál, svého diváka si ale spolehlivě najde!! (12.06.2008)

Rumunusko v roce 1987. Hluboký socialismus, kteří si mnozí pamatují i od nás. Kdesi na vysokoškolské koleji se začíná rozehrávat příběh dvou dívek, z nichž jedna je těhotná a rozhodne se podstoupit nepovolený potrat. Jestli se jí to podaří není zas až tak důležité. Hlavní je, že se podařilo natočit opravdu osobitou výpověď o životě v tehdejším východním bloku, kde interupce byly na denním pořádku nejen v Rumunsku, ale i v ostatních zemích a ukazuje také skoro bezvýchodnou situaci mnohých mladých dívek, do které se, (nejen vlastní vinou) dostaly. (18.05.2015)

Tenhle film sice není přímo moralizující, ale i tak bych ho pustila všem, kterým antikoncepce nic neříká a vůbec nepochybuju, že podobný situace se dějí i dnes- aborce po domácku. Záběr na mrtvý plod si budu pamatovat rozhodně déle než jen 4 měsíce, 3 týdny a 2 dny. Vidět tohle každý člověk, nymfomanie bude minulostí. Leč občas byl film až tak tmavý a dlouhý, že se vám může stát, že nepoznáte, jestli se díváte do zdi nebo na obrazovku/plátno. (01.02.2008)

Překvapení jako hrom. Přesně kvůli těmto filmům výzvuji. Neskutečně chytlavý a emotivní jednodenní výlet do rumunské minulosti. Když se tak zkusím zamyslet, jak pohodový den mě dnes potkal. Vlastně to nemusí být ani dnešek, ale mohl bych si libovolný den vylosovat. Zkrátka, nechce se ani věřit, kolik toho dovedl za den prožít tehdejší vysokoškolák a jak komplikovaná a riskantní byla realizace úkonů, které jsou dnes snad více než běžné. Alespoň si člověk čas od času připomene, jak úžasně se vlastně má. To určitě ještě nikdy nikomu neublížilo. Hned z úvodu se film tvářil hrozně chytlavě. Ovšem od okamžiku, kdy si děvčata vyrobila z hotelového pokojíčku potratovou kliniku, tak se z filmu nedal odvrátit zrak. Jak nemám rád dlouhé záběry na statickou scénu, tak tady prostě podobné záběry fungovaly. Člověk si mohl alespoň na okamžik vydechnout a zapřemýšlet nad obrázky, které se mu během sledování zjevily. Samotný potrat byl natolik detailní, že pokud se vám doma podařilo vyrobit si nechtěnou ratolest, tak vám tento snímek dává nezbytné minimum k napravení selhání vaši mladické nerozvážnosti. Že byli v tehdejší době lidé vynalézaví a dovedli si sehnat ledacos, co jim upíral režim, a že toho bylo požehnaně, to tak nějak z doslechu vím. Takže to nepřekvapilo, leč stále bavilo. Dále jsem žasl nad rumunštinou. Jejich dvě až tři slova jsou ekvivalentní našemu košatému souvětí o dobrých deseti i více slovech, co jsem tak pochytil. Za takové osobní vyvrcholení považuji tu příjemnou večeři plnou přiopilých šprýmařů, která prakticky nemohla nastat ve vhodnější okamžik. Opravdu neskutečně syrová podívaná, která si na nic nehraje a za nic se nechovává. I přes nemalé nesympatie k obtěžkané dívčině, a dokonce i přes zvýšený výskyt volně se vyskytujících bobrů, kdy moje asexuálně puritánská duše musela svádět lité vnitřní boje, abych to celé rozdýchal bez morální újmy, pro těch 5 * sáhnout prostě musím. Viděno v rámci Filmové výzvy. Film mi vybral uživatel ytheri. (20.04.2016)

Ceausescovo Rumunsko léta páně 1987. Fronty na jídlo, úplatky a další totalitní šrámy na duši společnosti. Pokud v této době otěhotníte, tak žádná sláva. Zvláště jste-li chudá studentka v pokročilé fázi těhotenství, která si dítě nemůže nechat. Peripetie jednoho potratu a života během pozdního režimu vůbec. Syrové, perfektně zahrané a nám navíc, bohužel, nejen tématem blízké. Silná a velmi působivá výpověď s výtečnou minimalistickou kamerou. (28.09.2007)