Réžia:
Miroslava ValováScenár:
Zdeněk MahlerKamera:
Alois NožičkaHudba:
Otmar MáchaHrajú:
Alois Švehlík, Zuzana Geislerová, Vladimír Brabec, Marie Málková, Jaroslav Kepka, Karel Houska, Radúz Chmelík, Zdeněk Jelínek, Vítězslav Jirsák, Jan ŘeřichaObsahy(1)
Z dávných dob uchovala lidská paměť legendu o králi a sličné lazebnici. Z pramenů tohoto vyprávění vznikla hra Zdeňka Mahlera, která vypráví romantický příběh ze života krále Václava IV. Je to hra s historickým koloritem, historicky doloženými jmény, ale volně zacházející s dobovými i společenskými skutečnostmi. Dramatikova fantazie vytvořila příběh, v němž se rozmařilý král baví lovem a pletkami s ženami. Při jedné z výprav do lesa se setká s krásnou dívkou a seznámí se s ní inkognito, jako obyčejný muž na útěku. Královna zatím naslouchá radám arcibiskupa, který je spokojen se stavem věci. Může totiž vládnout skrze královnu sám. Jenže král se o intrikách dozví a ztropí arcibiskupovi velkolepý, leč krutý žert. Následná arcibiskupova pomsta nezná mezí. Zosnuje královraždu, která se ovšem nepovede… Hlavní roli skvěle ztvárnil Alois Švehlík. (Česká televize)
(viac)Recenzie (18)
Postavení českého krále a římského císaře Václava IV. (1361 - 1419) v období těžkých společenských i politických proměn na konci čtrnáctého století nebylo právě nejsilnější. Pro mnohé se stal trnem v oku, několikrát sváděl boj o život i korunu. Mahlerův scénář ovšem poodhaluje na základě historických událostí ještě jiné aspekty panovníkovy nespoutané osobnosti, která si takřka v ničem nezadala s jeho bohémskou povahou. V popředí diváckého zájmu této skromné televizní inscenace stojí zcela bezpochyby vynikající Švehlíkův královský portrét, plný velkých psychologických proměn, i neméně skvělý výkon Vladimíra Brabce v roli pražského arcibiskupa Jana z Jenštejna, bezskrupulózního intrikána, s nímž Václav sváděl četné spory. Několik společných střetnutí obou nesmiřitelných mužů patří v rámci tohoto televizního díla k zvlášť silným uměleckým okamžikům a s trpkým pocitem marnosti upomíná na nevyhnutelnost osudu. ()
Z. Mahler "trpí" chorobou zvanou historická fabulace. A to odedávna, takže je v tom hodně dobrý. Děj jeho scénářů je mistrně veden od jednoho doložitelného faktu k druhému, šmýkne se kolem všeobecně uznávaných odhadů a místa, o kterých historie mlčí, vyplní tak, že to má hlavu a patu. Můžeme si být celkem jistí, že tak, jak to napsal se to určitě v celku neodehrálo, ale skoro žádnou pasáž nemůžete vyvrátit ani označit jako krajně nepravděpodobnou výsledkem je často manipulace diváka, mnohdy směrem od všeobecně rozšířeného mínění. I divák mající průměrný přehled o historikých faktech si pak řekne "kdoví jak to bylo". Nejlepší je oprostit se od představy, že jde o reálné obrazy z dějin (národa českého) a dívat se na to bez kontextu se školní znalostí dějepisu. A pak taková TV inscenace může být něco jako moralitka nebo pohádka pro dospělé. A tato celkem ušla. ()
Václav IV a jeho lazebnice. Těžké chvíle dvorské politiky, od které tak rád utíkal do lesů a k alkoholu. Každých 10 let se pohled na tohoto krále mění. Byla to neschopná troska anebo mistr kompromisů? Těžko říci, asi bude pravda někde uprostřed. Tato inscenace ho líčí jako oběť. V podstatě se během 90 minut nic nestane, ale na konci člověk zjistí, že to vlastně bylo velmi dobré. 75% ()
Československý televizní film zabývající se příběhem ze života českého krále Václava IV. (1361-1419). Tento historický film náleží do hromadné série podobných inscenací, které byly natočeny různými režiséry pro mě z dosud neznámých důvodů v roce 1974, přičemž scénáře tohoto díla se ujal Z. Mahler a režie M. Valová. Příběh se odehrává přibližně v roce 1390, kdy se mladý panovník, nejstarší syn Otce vlasti v podání A. Švehlíka, zamiloval do krásné lazebnice Zuzany (Z. Geislerová), za níž často odjíždí ze svých zámeckých komnat, aby spolu trávili pěkné chvilky. Protikladem mezi romantickými večery s atraktivní lazebnicí tvoří vladařovy neshody se svým kancléřem a pražským arcibiskupem Janem z Jenštejna, jehož více než přesvědčivým způsobem ztvárnil V. Brabec. Spory mezi kontroverzní a poměrně málo známou osobou Václava IV. a ambiciózním arcibiskupem vyvrcholily tím, že si král nebyl jist životem a musel se nakonec zříci své milenky, která mezitím údajně otěhotněla s domněle neplodným Lucemburkem. V dalších rolích se představila M. Málková jako chladná a odcizená Václavova manželka Johana Bavorská a K. Houska v roli zrádného důstojníka. V zajímavé roli šaška, který jako jediný směl říci králi pravdu do očí, byť často s ironickým nádechem, se ukázal J. Kepka. Název filmu je odvozen od prostého daru, který věnoval právě královský šašek svému králi a jeho milé. Ačkoli chovám podobné historické inscenace ve značné oblibě a působivé herectví A. Švehlíka a jeho soka V. Brabce na mě udělalo dojem, stejně jako krása dosud neznámé Z. Geislerové, hodnotím tento příběh z dávných dob pouze průměrně. ()
Mám moc rád historické televizní inscenace, ale tahle se moc nepovedla, zejména kvůli hereckým projevům některých herců/hereček. Kulisy také působí velmi lacině a stopáž celého snímku se povětšinou táhne v nudné rovině. Příběh o milostné pletce krále Václava IV se tak utápí v nedokončených scénách a zmateném střihu. Škoda, nebýt celkové jalovosti mohlo to dopadnout lépe. ()
Galéria (6)
Fotka © Česká televize / Vlasta Gronská
Reklama