Transport

Najväčšia škoda je, že okolnosti zajatia nemeckých vojakov nie sú vykreslené vôbec, a postavy (okrem pár agilných súdružiek dozorkýň a doktorky) v divákovi vôbec nezarezonujú. Jedná sa skôr o telenovelovú nenáročnú drámu z prostredia zajateckého tábora a ja som sa skôr bavil na scénach, ako sa súdruhova snažili z vojenských väzňov poskladať funkčný orchester a doniesli im za náklaďák nástrojov, ktoré skvele hrali bez akéhokoľvek ladenia, alebo na scénach všeobjímajúcej ľudskosti (zrejme spôsobenej menopauzou jednej zo súdružiek dozorkýň) a otvárania brány lágru v noci za účelom rozmnožovania sa vojnových zajatcov s domorodým obyvateľstvom. Tieto scény asi mali pridať na autenticite, bohužiaľ skôr ubrali. (04.11.2009)

Válka skončila, čas pomalu osušil slzy, a jak děj zdůrazňuje i poválečný stav byl obdobím těžkým pro národy i jedince a zdali je tento příběh podle oficiální pravdy si myslím není moc důležité. Řekl bych asi takhle. Zajímavějším prvkem mi přišlo odvíjející se téma či problém lásky rozdílných lidí, nesmiřitelného původu či národů nebo dokonce náboženství a zobrazený jejich těžký osud. Nicméně film nepovažuji za výjimečný ani strhující, přestože navzdory věrohodnosti faktů ponuré doby by tomu mohlo být, chybí tomu větší náboj sugestivní atmosféry. Nelze taky nevidět trochu lacinou plačtivost. Přesto vše to není úplně špatný. Podívejte se. (15.05.2010)

Zaklínadlo „podle skutečné události“ se v poslední době tak rozmohlo, až ztratilo svou moc. Tenhleten film je také podle skutečné události, ale natočený je zhruba tak, jako kdyby tu skutečnou událost komentoval Marťan z oběžné dráhy. Příběh se odehrává rok po skončení 2. světové války v sovětském lágru někde u Leningradu, kde mají zatčené německé zajatce. Na toto téma jsem se i těšil, protože jsem četl o podobných věcech ve výborném psychologickém dramatu Marie Calasanz Ziescheové Návrat. Jenže pojetí filmu sklouzlo do neskutečné selanky. Zdlouhavě vyprávěné selanky navíc, s nejasným psychologickým pozadím, proč co kdo dělal, kdy si na závěr odnesete jediné ponaučení – zajatí Němci pomáhali obnovit Sovětský svaz svým sémětem, zasazeným do vnadných sovětských žen, bydlících poblíž lágru a s manželi taky někde zajatými či padlými. A aby to bylo echt cool, v úvodních i závěrečných titulcích je každičké N obrácené zrcadlově, jako ruské písmeno I. (12.10.2009)

Veľmi dobré herecké obsadenie bohužiaľ nezachránilo režisérovu neschopnosť niečim zaujať.V podstate príbeh plynie bez toho ,aby vás strhla čo i len jediná scéna .T.Kretschmann ,kvôli ktorému som to chcel vidieť stvárnil už lepšie úlohy ,ale za neúnavnú snahu hrať vo vojnových filmoch by som mu rád udelil medailu.Veľmi podobný príbeh ponúka ruský film Polumgla ,ktorý je narozdiel od tohto o triedu kvalitnejší ,ale hlavne realistickejší.Film 50%. (25.10.2009)

Jak vidno, zajatecké tábory nemusely být zas tak špatné. Tedy hlavně ty ruské – žádné plynové komory, celkem dobré jídlo, vedly to tam ženské, které si s vámi občas i zapíchaly a dokonce vám dovolily bydlet i mimo ostnatý drát…No tak tenhle rádoby válečný film se sice snažil vyvolat emoce, ale spíše než smrt je tu k vidění romantika a jakýsi nedomrlý pokus o dramatičnost. Frickové si to tam celkem užívali a soudružky rády přidržely. Kromě několika slibných momentů je to však nuda – hlavně že to může opřít o „Podle skutečné události“. John Malkovich to nezachrání a tak nám nezbyde nic jiného, než přežít šnečí tempo příběhu, podívat se na pár koziček a odškrtnout si další položku ve své filmotéce. 40% (02.02.2015)