Dobrodružstvo

Nejnevděčnější film, co znám.... A přitom tak krásný, mému vnímání nesmírně blízký. Důležitá otázka, čemu věnovat pozornost, může zapříčinit nejedno rozčarování, vlivný mystifikátor Michelangelo Antonioni často jen odvádí určenou pozornost do slepé uličky. Pokud bude divák chtít návrat zajímavé Ley Massari či (ještě hůře) zjistit, proč zmizela, tak zůstane na konci nutně zmaten a rozčarován. Zradou, je, že postavy Sandra a Claudie jsou dlouhou dobu poměrně málo čitelné. Po zmizení Anny je to zvláštní cesta, která nemůže mít konce. O co jde? Vlastně o pouhé jemné náznaky, trápení zdánlivě bez příčiny a mlčení pro mnohé čistě ze vzdoru. Podle mého je však utrpení Antonioniho postav neskutečně drásavé a nepotřebuje jediné slzy či výčitek. Při vědomí, že Sando a Claudie všechno mají a obklopeni jsou vším, můžou už jedině ztratit, nikdy získat. Proto je na místě se ptát, koho vlastně litovat. Či opačně, jestli mají tyto postavy vůbec morální právo se trápit ve světě, který zažívá tolik masovějšího utrpení (osobně mám pro jejich trápení maximální pochopení, je to však čistě o postoji k životu). Jejich bolest je zlepšením situace neléčitelná, není náhodou tím pádem obecně odsouzení hodná? Jen nečekejte odpovědi na žádnou z otázek. Antonioni v zásadě neodpovídá, právě proto ho mám rád... (14.06.2010)

Když jsem ještě mlád viděl L'Avventuru poprvé, mrzelo mě, že ta hezká dívka, které jsem myslel že bude patřit hlavní role, znenadání z filmu zmizí a už se neobjeví. Když se na ni dívám dneska, vůbec nechápu svůj tehdejší vkus - nehezká, zmalovaná husa s výraznými negroidně-mongoloidními rysy. Jsem rád, že je rychle pryč. To je asi to nejpodstatnější, čím se mi tenhle film zapsal do paměti, vzhledem ke své dobové proslulosti mi přijde hodně slabý. Oproti o rok mladšímu La notte mě vůbec ničím neoslovil, necítím z něj žádnou krásnou melancholii, žádnou existenciální hloubku, jen užvaněnou nudu. Může za to jak podivný scénář, tak i slabí nebo nezajímaví herci, třeba chlap, který hraje Sandra, je naprosto otřesný. A nenadchla mě ani afektovaná Monica Vitti. No a na Sicílii i Liparech už jsem byl několikrát a všechny filmové lokace viděl barevně a naživo, takže fakt nevidím důvod, proč bych si měl L'avventuru ještě někdy v životě pustit. (31.01.2015)

Filmová moderna par excellance. Film, který divákovi nedá nic zadarmo a při letmém dívání se může působit tak, že mu dokonce nedá nic. Důsledně nenaplňovaná očekávání nicméně kromě frustrace mohou přinášet i nové, nečekané interpretace a revizi vlastního vnímání kinematografie. Antonioni a jeho vyprázdněné postavy a světy mi až překvapivě sedí. 90 % (17.11.2017)

Ocenění: MFF v Cannes ´60 (Francie): - Cena poroty. - Nominace na hlavní cenu festivalu Zlatou palmu. BAFTA Awards ´61 (Velká Británie): Nomanice na cenu pro nejlepší herečku (Monica Vitti) a za nejlepší film. Scénář : Michelangelo Antonioni. Kamera : Aldo Scavarda. Hudba : Giovanni Fusco. Hrají : Gabriele Ferzetti jako Sandro, Monica Vitti jako Claudia, Lea Massari jako Anna nebo Dominique Blanchar jako Giulia. (04.06.2011)

Nesnesitelná lehkost odcizení. (31.05.2011)

Neuveriteľne nudný snímok, ale o to tu zas až tak nejde. Čakal som vychvaľovaný vizuál, za ktorý bol film vyznamenaný špeciálnou cenou poroty na MFF v Cannes ,, Za nový filmový jazyk a krásu jeho obrazov,,. To ako naozaj? Zrejme sa v tej dobe hulilo o niečo viac, ako sa vraví. (04.01.2017)

Jeden z 1001 filmů, které musíte vidět, než umřete. (25.01.2009)

Je to zvláštní, ale existuje země, jejíž filmy se mi ani trochu nelíbí. Ano, je to Itálie. Samozřejmě, že občas se najde výjimka (Život je krásný, Cabiriiny noci), ale jinak nemám rád Felliniho, Rosselliniho, Viscontiho. A ani Antonioniho. Jeho filmy s Dobrodružstvím v čele představují opak toho, co mám rád. Jsou rozvleklé, pomalé, o ničem. Nechápu je. Nebaví mě. Neumím se vžít do postav. Nechápu proč říkají to, co říkají a proč se chovají tak nepřirozeně. Kam zmizela Anna? Nevím a nezajímá mě to. Považuju se za náročného diváka a mám rád art filmy. Například u Bergmana slintám blahem. Tohle mě ale úplně minulo. (09.01.2009)

Podobně jako La Dolce Vita líčí úpadek morálky společnosti ve prospěch stále neukojitelnější potřeby zábavy a rozptýlení, L'Avventura líčí úpadek lásky ve prospěch stále větší potřeby vášně a vzrušení. Křesťanské pojetí citové náklonnosti je již dávno mrtvé a Antonioni zde více či méně křiklavě obhajuje záletnictví a nevěru. To vše by šlo. Jen kdyby to nebylo zabaleno do bezmála dvou a půl hodinové intelektuální nudy, jakou umí snad jen Italové.. (23.03.2015)

Filmu nelze upřít revoluční a působivou stylistickou stránku ani jeho místo v historii kinematografie. V první polovině mi měl Antonioniho počin co nabídnout a působil svěžím dojmem, jenže v druhé polovině začal ten pravý "Antonioni" a každá další minuta se stávala čím dál víc ubíjející a postavy více a více vzdálenější a nezajímavější. Efekt odcizení tak byl vystihnut natolik dokonale, až jsem film a všechno v něm začal téměř nenávidět. Hodnocení je proto spíše subjektivní a nesnaží se upřít filmu dobové kvality. (19.06.2011)

Dobrá zápletka na začátku, kde tempo ještě nevadí, ale to, co se s filmem pak stane, je prostě méně zajímavé než to, co se z něj stát mohlo. Michelangelo Antonioni je v tomhle díle nesmírně rozvláčný a i když je tempo pomalé, dokáže spíše hladit, než nudit. Bohužel ani to nezabránilo, aby se snímku nepodařilo mě více zasáhnout. (30.03.2015)

0/10 Podle me by se tento film mel jmenovat Utrpeni, protoze by pak presne vystihoval divakuv pocit pri jeho sledovani. Kdyz Antonioni, tak jedine v anglictine - ehm, teda presneji v americkem obdobi - toto fakt nejde, uz po prvnich deseti minutach jsem to musel vypnout a jit spat. Pak jsem tomu dal dalsi sanci, ale po dalsich deseti minutach se situace opakovala. A pak jeste dvakrat - takze priznavam: nevidel jsem to cele a jsem na to patricne hrdy. (02.11.2009)

Vrcholné Antonioniho dílo, jež pokládám za stěžejní bod jeho legendární tetralogie citů a v mnoha ohledech také za jeho nejzásadnější a nejvíce strhující film (přesto, že status kultovní a rovněž nejpřístupnější si většinově vydobyla a dodnes úspěšně drží - zaslouženě - jeho pozdější Zvětšenina), a to i navzdory pomalému tempu, narativní nesoudržnosti i iracionálním proměnám charakterů postav (Sandro se znenadání začne ve vztahu k Anně chovat jako svině - Claudia přebírá úlohu Anny - hledají ještě vůbec Annu?). Antonioni v paralele k Felliniho Sladkému životu vypráví de facto o identických věcech (vnitřní vyprahlost a amorální počínání vyšší společnosti a úloha jedince v jejich budování), jen s tím rozdílem, že na rozdíl od Felliniho se nebojí ponořit se z pozice komentátora do aktivního pohledu přímého účastníka citového dění, jež se pro Antonioniho napříč celou jeho tvorbou stává jakýmsi poznávacím znakem specifickým pro poetiku jeho vyprávění. Monica Vitti a Gabrielle Ferzetti v Dobrodružství hrají nejvyšší ligu svých kariér. Jestli nějaké snímky položily základy modernistického přístupu k filmové řeči, pak je Dobrodružství rozhodně mezi nimi. (05.10.2023)

Když odhlídneme od naprosto fantastickýho zpracování, např. co záběr, to krásná černobílá fotografie, zajímavej hudební doprovod, opravdu skvělej výkon Moniky Vitti, tak zde máme vlastně takovou filosofickou filmovou esej, řekl bych že ovlivněnou existencialismem a nastupujícím postmodernismem (možná, že určitý postmodernistický pohledy pomáhal Antonioni i formovat), ovšem existencialismem jinýho typu než třeba Sartrova, ten by byl příliš intelektuální. O Antonionim se sice říká, že to byl racionalista, ale podle mě mu jde hodně o emoce (nakonec byl to přece jen Ital), ukazuje důležitost emocí, důležitost pozitivních emocí, který by byly východiskem z odcizení, v němž se nachází jeho hrdinové, v tomto případě Claudia (M. Vitti). A dále nádherně zkoumá ženu, rozumí jí a jeho ženy jsou vždy stvoření emocí plná a po emocích toužící. Dobrodružství je kritikou, kritikou společnosti, smetánky, pohledu mužů na ženy, falešnosti, mělkosti, ale zároveň je výzvou k opaku tohoto všeho. (29.08.2007)

Divácky velmi přístupný film, který ukazuje prázdnotu blahobytu ve vyšší společnosti. Film pomalu plyne v nádherných černobílých obrazech ať už v exteriérech nebo interiérech. Děj vlastně ani není tak důležitý, v podstatě je to skoro bezdějový film, a přesto se Antonionimu podařil bravurní kousek, a to udržet divákovu pozornost po celých téměř 150 minut,což je obdivuhodné. (17.03.2009)

Antonioni nám prezentuje svůj italský svět deformovaný vlastními pocity a ovládaný touhou. Lidé jsou sobečtí, nešťastní, průhlední, neúplní a když mají šanci se z toho dostat, tak si to stejně pokazí. U Antonioniho mě vždycky fascinuje práce s obrazem a hlavně s figurami, kdy samotná statická póza několika postav vydá za mnoho slov. Zkrátka se jedná o obrazového génia... Nemohu říct, že bych byl plně zasažen, ale mohu si alespoň postesknout, že není takových autorských filmů víc, že není cílem každého tvůrce natočit takové umělecké dílo. (29.08.2010)

ocenenia : MFF Cannes 1960 - Cena poroty ◘◘◘◘ Ja neviem.... mám pocit, že čím ďalej tým viac sa vzďalujem európskemu "artovému filmu", obzvlášť tomu, ktorý patrí medzi "povinné čítanie" na filmových školách. Antonioniho mám rád, jeho doteraz videné filmy ma väčšinou zaujali. Áno, možno to bolo aj pre moju slabosť pre Monicu Vitti.... ale popravde, to večné preludovanie o "odcudzení ľudí" mi už začína pripadať trošku skostnatené..... nádherná kamera, zaujímavá výprava, opäť skvelá Monica, veľa emócií (v podaní Ferzettiho ma však vôbec nepresvedčili - najmä záverečné oľutovanie-plač) ale to ešte nie je film! scenár mi prišiel veľmi jednoduchý, predvídateľný, iba také blúdenie sem a tam, akože hľadanie niekoho, no popritom iba nejaké javisko pre zalúbenie sa jeden do druhého.... neviem, ale keby mne tak záhadne zmizla priateľka s ktorou sa chcem vziať, tak určite by som po pár hodinách na ňu len tak nezabudol a nezačal si "užívať zaľúbenosť" s jej najlepšou priateľkou..... divné.... prvá polovica ma ešte zaujala a bol som jasne na 5 hviezdičkách, no v druhej polovici to už pre mňa zachraňovali len nádherné kamerové kompozície a krásna Monica Vitti.... a záverečné odpustenie (ruka podvedenej zaslzenej Claudie na hlave zarmúteného Sandra) ma veľmi sklamalo.... čakal som drvivejší, cinickejší záver, pretože konanie Sandra mi v priebehu filmu pripadalo cinické.... Možno, ak by tam hral hlavnú mužskú rolu môj obľúbený Mastroianni, tak by to u mňa dopadlo lepšie, ale takto mnou prisúdené 4* zachránil iba fakt, že nik z mojej "top 20" tomuto filmu nedal menej, a aj úcta k majstrovi Antonionimu :-/ (24.07.2010)

Antonioni vypráví povrchní příběh o nestabilitě lidských citů překrásnou kompozicí obrazů. Pomáhají mu v tom nádherné lokace, starosvětsky žensky krásná Monica Vitti a její ostré rysy a především jeho precisní režie. Film tak slouží spíše jako studijní materiál pro filmofily, jelikož standartní divák jej ani nedokouká, protože se v něm na první pohled komerčního diváka vlastně vůbec nic neděje. Opak je však pravdou. Tohle je ale nedivácké umění. Na film doporučuju koukat s audiokomentářem filmového historika Genea Youngblooda, jehož šťavnatý komentář je žrádlo samo o sobě. (19.12.2018)

Jako by to byly dva rozdílné filmy, každý zabírající polovinu filmu. Ta první polovina je zajímavá a ani na minutu mě nenudila, jenže v druhé polovině se to úplně zlomí, táhne se to jak sopel z nosu, dost mě to nudilo a závěrečných 10 minut to moc nezachrání. Ta druhá polovina měla být založená především na vývin postavy Claudie, ale rozvíjí se to tam tak strašně a neskutečně pomalu, že mě to prostě nudilo. Navíc jsem se v závěru SPOILER stejně nedozvěděl, kam ta Anna na tu dobu zmizela KONEC SPOILERU. Filmařsky je to dost zručné, ale druhou polovina to nezachrání. Ta stopáž je neskutečně přehnaná. 3* (18.05.2019)

Obrazově jistě působivé. Myslím, že by to leckdy působilo lépe jako fotoalbum. Na můj vkus příliš odosobněné, netečné, chladné. Příliš bez citu. Ledový film o vášni. O dobrodružství bez vzruchu. Bohužel jsem se víc nudil než cokoli jiného. (23.05.2011)