Interstellar

Film vzhledem staromódní a obsahově i přes veškerou fyziku a možnosti vesmíru pokřiveně doslovný. Nebere mne jednodušší i trochu omšelý vizuál, občas divná kamera a střih (návaznost některých scén) a celkově vypadá film jak z 80 let a ti roboty to svojí jednoduchostí jen podtrhují. Navíc vůbec nepobírám, proč z planety odstěhovat 6 miliard lidí, zvláště když dochází prostředky na Zemi a jak to logisticky udělat, i kdyby se ta cesta A našla (milion lidí denně znamená přes 16 let stěhování - ale už po přemístění počátečních je tam první den nemáte čím krmit, kam je ubytovat, atd..) = mnohem efektivnější je zachovat lidstvo plánem B, tj. kolonizací a jejím rozvojem. A celkově je na moje hvězdné mety výsledek málo emocionálně silný, přestože se to Nolan snaží tlačit mnoha směry, ale kýžený efekt nepřináší. V Sunshine se např. vlétá do Slunce a dějí se tam „divné“ věci, proto chápu, že za Horizontem události taky může být ledacos, ale fyzický návrat z něj (wtf!?) mne nechal zcela chladným a ani před tím si mne některé zvraty nezískaly tak, jak bych si představoval pro „zážitek roku.“ Na poli intenzivních sci-fi zážitků tak Nolan zůstává poměrně vzadu a taktéž si Interstellar stojí i v rámci jeho vlastní tvorby. Zapadne a za pár let se stěží najde důvod, proč se k němu vracet. ______ Díl č. 5 sci-fi seriálu http://www.csfd.cz/film/366865-kosmos-casoprostorova-odysea/komentare/ Vám o tématu řekne mnohem víc, s tím, že horizont události ne(s)končí v něčí knihovně. (09.11.2014)

Ten Kristian Nolanov je ale šikovný pionýr, není-liž tak? Velice mistrně zvládl během necelé jedné pětiletky těžký úkol - vymyslel, jak zbavit naši planetu Zemlju všech imperialistických živlů, kteří tady stejně jen zamořují ovzduší prachem a ujídají nám, socialisticky pracujícím, kukuřici. Někteří západní živlové dokonce falšují emisní výsledky u diselových motorů, no považte! To by se v Savetskom sajúze stát nemohlo, tam se žádné testy nefalšují, protože se žádné nedělají. Ale zpět k tématu: Nolanov navrhl vystěhovat západní mocnosti do kosmu skrze červotočí díru, a aby nám nepřibývalo dalších zplodin v ovzduší, využil k tomu rakety s benzínovým pohonem a s nezfalšovanými emisními výsledky. Imperialisté tedy naposledy zamávali naší Zemušce i my můžeme slávit pabjédu. Úroda kukurúzy je zachráněna, prachu ve vzduchu ubylo a my můžeme pomalu začít chystat oslavy Velikogo okťábra. Urá!! (29.09.2015)

Napriek nie práve stopercentnému zážitku Nolan nesklamal. Naopak - prekročil svoj tieň, pretože som mal totiž pochybnosti, či po desiatich rokoch v comicsovom svete toto nebude pre neho príliš veľké sústo, ale bratia dokázali, že spolu na to majú. Vydali sa do nepoznaných vôd, tam kde kedysi zablúdil Kubrick a je potrebné si priznať, že snímok tak žánrovo a tématicky roztrieštený by nezvládol ukormidlovať len tak hocikto. Postapo dráma s poslaním objavovania nových svetov, kde sa stretávame s čiernymi dierami, to by bolo veľa aj na Pickarda zo Star Treku. Interstellar sa v momente stal niečím, čo na filmovom plátne ešte dlho neuvidíme, podobne ako kedysi Avatar. Minimálne na audio-vizuálnu smršť tak skoro nezabudnem, nádherne vyšperkované efekty mi skoro vypálili zreničky a roztrhli bubienky. Úžasné vízie plné metafor sa vymykajú akýmkoľvek predstavám a nie v jednej scéne Nolan dokázal, že v jednoduchosti je krása. Suverenita po technickej stránke je teda jasná, krásna kamera, bezchybný strih. Réžia by však mohla byť (aspoň vo vesmírnych pasážach) trošku komplexnejšia. Možno boli tie dimenzie, rozmery a časopriestory na Nolana predsa len príliš veľké sústo a ja ako divák som sa miestami strácal. Ja viem, že myšlienkové pochody nemáme každý také isté, ale nebojím sa napísať, že niektoré scény boli naozaj príliš preexponované, s pozemských najmä tie sentimentálne. Zároveň nemôžem snímku vyčítať atmosféru, napätie, či emócie, nie vždy sa ale podarilo trafiť klinček po hlavičke. Sánka mi nepadla ani z hereckých výkonov, mnohé boli stávkou na istotu, ale aj Anne, aj Matthew už podali lepšie výkony. Za zmienku teda stoja len menšie role starých vesmírnych kovbojov Johna Lithgowa, či Michaela Cainea. Film je napriem menším nedostatkom a brutálnej stopáži zábavný a nemenej originálny. 80%. (17.11.2014)

Rozpolcenost snímku je obrovská. Někdy je to naprosto fantastické, nervydrásající, dobrodružné, dojemné, zkrátka emoce z vás stříkají až na plátno, ale někdy vám naopak začnou cukat nohy, vytočení byste nejradši z toho kina vypadli a šli se potěšit sledováním klidné vodní hladiny, jelikož ta nabízí mnohem více zábavy. Nuda střídá akci v takové kadenci, že si řeknete, jestli to není jen nějaký špatný vtip, protože podle traileru jste šli na něco úplně jiného. Přes veškerou snahu o hloubku postav a jejich motivů, se k nim stejně nepřimknete a je vám vlastně zcela u hrnečku, co se s nimi stane. Do toho všeho přehršle vysvětlování, aby i lopata nalákaná upoutávkami na Batmana z Betelgueze, pochopila, co se v každé předchozí scéně odehrálo. A stejně každý nakonec zjistí, že to už všechno viděl SPOILER v Horizontu události a Ztraceni ve vesmíru KONEC SPOILERU. Hrátky s časoprostorem jsou pak jediným kladem filmu, neboť tvůrci nepřišli s žádnou svou fantasmagorií, ale drží se docela striktně obecně uznávaných teorií. Přeci jen ale stejně sekají jednu botu za druhou. Planety sousedící s černou dírou, odlet ze Země klasickou raketou, ale pak na planetách následují nálety jak s Milenium Falcon, moře, kde se na mělčině dělají mnohakilometrové vlny a další. Rozpolcenost je tedy i zde. Chytré/pitomé. Pak je tu také kladem určitá dávka humoru a to docela chytrého, jen nevím, proč tam vlastně byl. Jestli proto, aby tam bří Nolanové měli úplně všechno, stejně jako Bay tehdy v Armageddonu, nebo jen pro obyčejné odlehčení, ačkoliv děj nebyl tak hutný, aby se muselo odlehčovat právě humorem. Cukrová vata mezi jednotlivými akcemi docela stačila. Konečný verdikt tedy zní: Film je určen pro vyznavače věděckých sci-fi a odkojených na Tarkovském. Je rozhodně zajímavý, ale umí i naštvat a otrávit, a s příměsí překrásných scenérií, optimistického poselství a opisem z Red Dwarfa (speciálně díl s názvem Rimmerosvět, právě kvůli časové dilataci černé díry, hihi). Radši tedy zůstanu u kravinek jako jsou Hvězdné války, Strážci galaxie, Vetřelci etc. (07.11.2014)

Gravitace s dech beroucím a vícevrstevnatým příběhem. Je až s podivem, že Nolan natočil tak pompézní a přitom intimní film. Je v něm přítomna oslava rodinných hodnot, ale zároveň v dnešní západní civilizaci trochu upozaděná zásadní role objevitelů, explorerů, cestovatelů, prvních pionýrů objevujících (a osídlujících) nové světy. Marco Polo, Kryštof Kolumbus, Fernão de Magalhães , Thor Heyerdahl, Jurij Gagarin, Neil Armstrong... Nolan též navazuje na Kubrickovo pojetí vesmírné sci-fi coby symfonie, totiž koncept spojující podmanivost silných vizuálních vjemů obrazů vesmíru ve spojení s majestátní hudbou. Nádherně epické (farmářsko-vesmírná část odrážející paralelu s osudy prostých lidí plavících se kdysi s Kolumbem k břehům Nového světa), opojně dramatické (obří vlny, průlet červí dírou...), překvapivé (neexistují ,,oni", kontakt jsme provedli ,,my"; motivace Dr. Manna...), povětšinou nepředvídatelné... Vzácné je v kontextu sci-fi vyvažování dvou nekompatibilních složek - rozumu a emocí. Jakoby bratři Nolanové svým příběhem chtěli říci, že spoléhat vždy a všude pouze na racionální výklad světa není nejšťastnější. Fakta (i ta vědecká) je třeba interpretovat. A někdy naslouchat i citu (potažmo intuici)... Nejlepší sci-fi film poslední dekády... (07.11.2014)