Interstellar

Jako kdyby Nolan víc než kdy jindy točil ze sebe. Už u Prestige nebo Inception se vyžíval v těch nejchytřejších dějových i vyprávěcích kličkách a fintách, ale tady svůj všudypřítomný strach o rodinu prožívá srdcem vyloženě každou minutu, vepisuje ho do každého McConaugheyho zapáleného monologu a staví na něm i veškeré pointy. Není lehké akceptovat, že i tentokrát jsou hnacím pohonem všehomíra (výjimečně i doslovného) vlastní touhy a stesky. Ale právě díky tomu si Interstellar skrz drama, ekologii, červí díru, vodu i led letí s Zimmerovými varhanami v zádech pro subjektivně absolutní hodnocení, jakému není obdoby. Protože mám z dalekých hvězd větší respekt než kdy předtím a zároveň bych dal cokoli za to, abych jim byl alespoň o píď blíž. (06.11.2014)

Autorská vize v zajetí mainstreamu. Nolan mi připadá stejně jako hlavní postava filmu na pomezí dvou světů, z nichž si nedokáže vybrat a celou dobu balancuje na hraně. Jsou tu na jedné straně určitá očekávání cílové skupiny o srozumitelných vyprávěcích postupech vhodně modifikovaných, na straně druhé tvůrce se statusem hitmakera, který se snaží zformulovat autorskou vizi o lidském poznání a cestě až za jeho hranici. Funkčně zkombinovat a propojit tyto dva tvůrčí přístupy je z mého pohledu velmi obtížné, ne-li nemožné. Přece jen by si měl film zachovat jistou dávku mysteriozity a nevyjasněnosti, čímž se otvírá divákovi možnost vícero interpretací. Interstellar divákovi na výběr příliš nedává, paradoxně mi zde často kritizovaná doslovnost (a ani zkratkovitá pozemská část) tolik nevadila, i když redundantnost některých informací je u Nolana poněkud zarážející. Zklamání vnímám především na straně scénáře - výhrad mám celkem dost, pro příklad uvedu alespoň tři: a) až nesmyslně napasovaná Damonova zápletka na planetě Dr. Manna, která se sice stala katalyzátorem pro následující dění, ale tvůrci bezesporu mohli vymyslet elegantnější řešení; b) epizodka Caseyho Afflecka jako naštvaného bratra (podobný důvod viz bod a); c) úplný závěr - jednak strašně "happy endingový", jednak z hlediska plynutí času a relativity nelogický. Výsledný tvar filmu naplnil má očekávání tak na 75%, takže poměrně velké zklamání. (09.11.2014)

Film vzhledem staromódní a obsahově i přes veškerou fyziku a možnosti vesmíru pokřiveně doslovný. Nebere mne jednodušší i trochu omšelý vizuál, občas divná kamera a střih (návaznost některých scén) a celkově vypadá film jak z 80 let a ti roboty to svojí jednoduchostí jen podtrhují. Navíc vůbec nepobírám, proč z planety odstěhovat 6 miliard lidí, zvláště když dochází prostředky na Zemi a jak to logisticky udělat, i kdyby se ta cesta A našla (milion lidí denně znamená přes 16 let stěhování - ale už po přemístění počátečních je tam první den nemáte čím krmit, kam je ubytovat, atd..) = mnohem efektivnější je zachovat lidstvo plánem B, tj. kolonizací a jejím rozvojem. A celkově je na moje hvězdné mety výsledek málo emocionálně silný, přestože se to Nolan snaží tlačit mnoha směry, ale kýžený efekt nepřináší. V Sunshine se např. vlétá do Slunce a dějí se tam „divné“ věci, proto chápu, že za Horizontem události taky může být ledacos, ale fyzický návrat z něj (wtf!?) mne nechal zcela chladným a ani před tím si mne některé zvraty nezískaly tak, jak bych si představoval pro „zážitek roku.“ Na poli intenzivních sci-fi zážitků tak Nolan zůstává poměrně vzadu a taktéž si Interstellar stojí i v rámci jeho vlastní tvorby. Zapadne a za pár let se stěží najde důvod, proč se k němu vracet. ______ Díl č. 5 sci-fi seriálu http://www.csfd.cz/film/366865-kosmos-casoprostorova-odysea/komentare/ Vám o tématu řekne mnohem víc, s tím, že horizont události ne(s)končí v něčí knihovně. (09.11.2014)

Napriek nie práve stopercentnému zážitku Nolan nesklamal. Naopak - prekročil svoj tieň, pretože som mal totiž pochybnosti, či po desiatich rokoch v comicsovom svete toto nebude pre neho príliš veľké sústo, ale bratia dokázali, že spolu na to majú. Vydali sa do nepoznaných vôd, tam kde kedysi zablúdil Kubrick a je potrebné si priznať, že snímok tak žánrovo a tématicky roztrieštený by nezvládol ukormidlovať len tak hocikto. Postapo dráma s poslaním objavovania nových svetov, kde sa stretávame s čiernymi dierami, to by bolo veľa aj na Pickarda zo Star Treku. Interstellar sa v momente stal niečím, čo na filmovom plátne ešte dlho neuvidíme, podobne ako kedysi Avatar. Minimálne na audio-vizuálnu smršť tak skoro nezabudnem, nádherne vyšperkované efekty mi skoro vypálili zreničky a roztrhli bubienky. Úžasné vízie plné metafor sa vymykajú akýmkoľvek predstavám a nie v jednej scéne Nolan dokázal, že v jednoduchosti je krása. Suverenita po technickej stránke je teda jasná, krásna kamera, bezchybný strih. Réžia by však mohla byť (aspoň vo vesmírnych pasážach) trošku komplexnejšia. Možno boli tie dimenzie, rozmery a časopriestory na Nolana predsa len príliš veľké sústo a ja ako divák som sa miestami strácal. Ja viem, že myšlienkové pochody nemáme každý také isté, ale nebojím sa napísať, že niektoré scény boli naozaj príliš preexponované, s pozemských najmä tie sentimentálne. Zároveň nemôžem snímku vyčítať atmosféru, napätie, či emócie, nie vždy sa ale podarilo trafiť klinček po hlavičke. Sánka mi nepadla ani z hereckých výkonov, mnohé boli stávkou na istotu, ale aj Anne, aj Matthew už podali lepšie výkony. Za zmienku teda stoja len menšie role starých vesmírnych kovbojov Johna Lithgowa, či Michaela Cainea. Film je napriem menším nedostatkom a brutálnej stopáži zábavný a nemenej originálny. 80%. (17.11.2014)

Najskôr sme na to s budúcou pani manželkou chceli ísť do trenčianskeho Maxu, ale tam sa usporiadatelia ospravedlnili za technické chyby, vinou ktorých film nie je možné premietať. Tak sme sa trepali do Nového Mesta, tam sme si to konečne pozreli... a, nuž, moc to za to veru nestálo. Ambiciózne sci-fi sa nie vždy vydaria. Niekedy sú proste len nudné (Kontakt, náhodou tiež s McConaugheym). Interstellar nie je úplne márna záležitosť. Na to je po vizuálnej stránke príliš ohromujúci a hrajú v ňom príliš slávni herci. Ale za seba hovorím, že ma to ani zďaleka nebavilo tak, ako som čakal. Najviac na mňa zapôsobila planéta s Mattom Damonom a následne fascinujúca vodná planéta, kde neuveriteľne plynul čas. Ku koncu už toho bolo na mňa príliš, ale i tak bol záver pomerne dojemný. Kino Považan NMNV 2014 (14.11.2016)