Mlčanie

Keď si "Neveriaci Tomáš" pustí snímok o šírení viery, to je akoby vegetarián odhryzol z hovädzieho steaku. Tá stopáž je normálne vražda v priamom prenose. Za to by si Scorsese zaslúžil facku na celú hlavu. Najmä vďaka nej a samotnej štylizácii, je názov filmu doslova krutou realitou, ktorá diváka nemynie. Kľudne by som mohol napísať, že tento film, je určený len pre odvážnych, no najmä "chorých" (myslím chrípka a pod.), lebo tým z postele v horúčkach takýto priebeh nijak neublíži, možno si pospia, pričom keď sa po hodinke preberú, zistia, že sa nič mimoriadne nestalo. Pre ostatných, napríklad milovníkov guľometov či kung fu nadšencov, bude tento počin slabou náplasťou, na ubolenú dušu pred spoveďou. Držte sa, lebo nervy budete mať na krajíčku (z nudy) ... (25.03.2017)

Silence trpí na to, že postrádá výraznější soundtrack, stejně jako křesťanství trpí na to, že nedává smysl. A tak film jako komplexní artový medium brutálně nudí díky absenci jedný z nejdůležitějších uměleckých složek a pomateným křesťanům přejete smrt už v úvodních minutách. Sice jsem v průběhu "neodpadnul", zato jsem řádně trpěl (aniž by názor na náboženství měl přímej dopad na konečnej dojem z filmu). Kamera skvělá, herci bezchybní, režie jakbysmet, ale tam to končí! (14.03.2017)

Ze jména Martin Scorsese jsem si nikdy nesedal na zadek, nikdy jsem s napětím neočekával jeho díla, když jednoduše přišla možnost, tak jsem se podíval. Navíc tady zřejmě nebudu optimální cílová skupina, nicméně ač jsem se snažil, Scorsese si mě nezískal. Znovu pohlíží na pochybnosti o zákonech a konvencích, znovu je umanutý a jde si za svým, ovšem kam se poděl ten energický chlapík, který pumpoval jednu svěží scénu za druhou v případě Vlka z Wall Street? Tady sice buduje atmosféru, ale rozhodně ne hutnou a v enormní stopáži dokonale zapomíná na tempo. Nevím, jestli zatoužil být oslavován i v seriózních kruzích, ale příběh sám o sobě působí jako udýchaná variace na „nijaké“ téma, která není ani překvapivá, ani zajímavá, a prostě je jen vypravěčsky nezvládnutou a divácky nevděčnou story o čestných a čestnějších, oddaných a oddanějších. Ač asi odvážné, tak hodně rozpačité!! (01.02.2017)

Obrovské téma, které jsem si ještě nechtěně amplifikoval tím, že dva dny před druhým shlédnutím jsem dočetl Conradovo Srdce Temnoty, se kterým má film (a potažmo předloha?) mnoho styčných témat (a vlastně částečně i vyprávěcí strukturu, kdy se o značné části děje dozvídáme skrze vyprávění bůhví jak důvěryhodných svědků). Je zajímavé vidět, jak Scorsese mezi Aviatorem a Wolf of Wall Street umělecky přešlapoval (Shutter Island, Hugo ani Departed jsou v rámci jeho tvorby spíše vykročení stranou, množství dokumentů, asistence na seriálech a zakládání různých organizací v tomto období napovídá, že trochu hledal co se sebou), než se ponořil hluboce a po hlavě zpátky do svých původních témat - nenaplněném pátrání po své roli, nejednoznačnosti údělu a toxickému mesiášství. V případě Silence mu podkopává nohy tématická souvislost s takovými díly jako Coppolova Apocalypse Now či Germanovo Trudno byt Bogom, protože v tomto srovnání působí dlouhé závěrečné záběr/protizáběr dialogy trochu líně, nicméně téma o tom, jak z trochu nadutého mesiášství vznikne boj o zachování posledních zbytků vlastní integrity, je aplikovatelné i mimo religiozní rámec a je se pod jeho tíhou cítím, i ve svém neznabožství, dost pomačkaně. (17.04.2023)

Představte si klidnou lesní tůň, v níž se (docela jako v nějakém Bašóově haiku) odráží stříbrný úplněk. Představte si, jak v její blízkosti střídavě skřehotají a umlkají žáby a v rákosí na břehu nesměle šelestí vítr - každé stéblo jako chvějící se struna aiolské harfy. A nyní si představte list, který se v lehkém poryvu větru (se sotva slyšitelným šramotem) uvolní z větve přečnívající nad vodní hladinu a v širokých obloucích se začne snášet k zemi. Představte si, jak na onu mlčenlivou hladinu v tichosti dosedá a na okamžik ji – a s ní i zrcadlový obraz Měsíce – rozvlní. Svět kolem náhle umlkne, čas se téměř zastaví. A pak – jako by se vůbec nic nestalo, jako by sama noc byla od počátků věků stále táž – se temná, neproniknutelně tajemná hladina tůňky opět uklidní, zarovná, vyhladí a kdesi v houštinách se jako malé polekané božstvo rozeštká osamělý cvrček... (13.02.2017)