Dealer III

Vrchol. V tom smyslu, že se tu všechny dílčí motivy předchozí dvou dílů spojují do neskutečně silného a filmařsky nekompromisního celku, který svinstva dosud tušená přesouvá divákovi na oči s řeznickou zjevností. Burič byl generátorem charismatu už v předchozích Pusherech, tady si ale vysloveně vychutnal kontrapunkt uzvařených seveřanů. Jeho Milo v sobě má onu srbskou teatrálnost, horkokrevnost a bezprostřednost, i punc nedotknutelného kmotra – o to bolestivější je jeho pád do jámy osamění. Trestem nejvyšším v sérii Pusher nejsou kulky nebo kudly, ale bezmocná samota a izolace. Trojka v tomto ohledu dochází nejdál, má nejvýraznější vnitřní "oblouk" při konstrukci hlavní postavy a závěr mistrovsky nehnutý a přitom křičící titulní pocit celé trilogie. Moderní Kmotr-feťák zablácené kodaňské periférie. Nic menšího Refnova trilogie není. (26.10.2010)

N. W. Refn s Dealerem potřetí, a zase trochu jinak. Určitě tedy naštěstí zůstal zachován styl zpracování a vizuál, ovšem od smolaře Franka a primitiva Tonyho nás tvůrce tentokrát díky gangsterovi Milovi zavedl mezi větší ryby, což ovšem vůbec neznamená, že i velká ryba se nemůže dostat do pořádných sraček, a že i velké rybě se lepí smůla na paty, jak jen může, ovšem s tím rozdílem, že všechny ty nastalé situace a problémy řeší jinak, ovšem určitě ne s až tak jiným výsledkem, či dopadem. Každopádně, toto pokračování je pro mě ale určitě to nejslabší, zápletkou se to plácá docela dost na místě, postava samotného Mila, ztvárněná jinak opravdu perfektním Zlatko Buricem, není zas až tak zajímavá a v neposlední řadě mi tu přišlo i spousta scén, které byly úplně mimo, jako například veškerá ta sezení anonymních feťáků, či závěrečné porcování, to se prostě naprosto míjelo s účinkem a pro film samotný to byly zcela zbytečné momenty, točené jen pro efekt. Spád to má ale jinak výborný, hluchých míst je minimum, celková zábavnost více než slušná, prostě má to svůj styl, dynamiku, zábavnost, ale štěstí, že jde o už závěrečný díl, neboť u dalšího pokračování jsem přesvědčen, že by už jednoduše neobstálo, už tady bylo totiž znát, že se dost vařilo z vody. (12.04.2017)

Nie je ľahké byť kráľom podsvetia. A už vôbec nie, keď takýto vládca starne a prichádza o kšefty a aj o verných ľudí. Pusher III sa snaží ísť inou cestou, ako jeho predchodca. Funkčné, ako sonda do duše záporáka, ktorý je voči niektorým ľudom veľmi milý k iným sa zase správa ako totálna sviňa. Jeho hľadanie duševnej rovnováhy je tak v tomto prípade zaujímavé, uveriteľné a podané s nemalou gráciou. Tie všedné scény (oslava) tu dostávajú (podobne ako v Pusherovi II) iný význam. Emocionálnejší. Čistejší. V zásade som rád, že som to videl. Refn mi učaroval skôr v rámci jeho novodobej tvorby, ale páči sa mi tá špinavosť za tým. A že aj napriek prostrediu v ktorom sa to odohráva sa tam snaží nájsť aspoň náznak ľudskosti. To mu pomáha meniť charaktery za pochodu a zároveň ich robí nezabudnuteľnými. Je to dobrá a vyvážená trilógia. (21.08.2021)

Pusher funguje najlepšie komplexne ako trilógia. Samostatný tretí diel by bez tých predchádzajúcich bol trochu vytrhnutý z kontextu. Síce som sa po Tonyho dvojke tešil na jeho pokračovanie, ale spätne musím uznať, že takéto rovnomerné rozloženie síl na jednotlivé postavy robí z Pushera celkom výnimočnú trilógiu. Možno pre množstvo fanúšikov je jej tretia časť vrcholom, pre mňa je Milo predsa len taký hulvát, že tí dvaja idioti a ich smiešne pozérstvo ma bavili viac. Trojka je najsmutnejším a najnekompromisnejším dielom, ale mne vo všetkých chýbal trochu silnejší príbeh a menšia stávka na náhody. Na druhú stranu život takéhoto typu ľudí o nepredvídateľných náhodách, prameniacich z ich podrazov a nefér hry, bude. Znova 70% (07.09.2015)

Od tohto momentu po dopozeraní posledného dielu tejto nadpozemskej trilógie musím všetkým odkázať, že velebím Refna za jeho životné dielo Pusher Trilogy. Zasa si nemôžem pomôcť a jediné na čo sa zmôžem je dánskeho borca len chváliť (a asi sa aj k nemu začnem modliť). Pusher III je ako orgazmus - síce trvá krátko ale stojí za to. Refnovi srbskí deduškovia Milo (kuchár roka) a Radovan ( Řezník alias Martin Pohl) si užili svoju (snáď) poslednú životnú jazdu a všetkej tej nepodarenej hávedi (narážam najmä na albáncov a poliakov...) vrátane Kodaňského ''cukríkového'' King Konga natrhali prdel. Úžasné, bravúrne, famózne... Takúto eufóriu som nezažil snáď nikdy. (08.08.2015)