Réžia:
Miroslava ValováScenár:
Jiří HubačKamera:
Miloslav HarvanHudba:
Otmar MáchaHrajú:
Rudolf Hrušínský, Luděk Munzar, Petr Haničinec, Martin Růžek, Petr Svojtka, Jaroslav Kepka, Jiří Klem, Ilja Prachař, Radúz Chmelík, Zdeněk Jelínek, Jaroslav Kotrba, Miroslav Krejča, Miloslav Homola (viac)Obsahy(1)
Dr. Heirich Kleibert byl za druhé světové války vězněm pověstného Hermanna Spitze ve vídeňském hotelu Metropol. Pobyt v samovazbě přežíval díky knize rozborů šachových partií světových šachistů, které se naučil nazpaměť. Utkvělý přízrak šachu ho však pronásleduje i po válce. Na zaoceánské lodi se setkává se slavným světovým šachistou Čentovičem, o kterém je známo, že byl přítelem právě souzeného velitele gestapa, který vyšetřoval Heiricha na gestapu. Výzvu ke své první skutečné šachové partii Heirich přijímá - je to pro něho odplata za mučení... V době, kdy Stefan Zweig dokončoval svou "Šachovou novelu", hynulo pod brutální fašistickou diktaturou jeho rodné Rakousko, rodná Evropa, kultura, civilizace. Do konce války chyběly plné čtyři roky. Střetnutí dvou Zweigových literárních postav - Čentoviče a doktora, souboj hrubé primitivní síly a kultivované, leč zranitelné lidské duše, to je právě Zweigova "královská hra" roku jedenačtyřicátého. Televizní inscenace se skvělými hereckými výkony R. Hrušínského, L. Munzara, P. Haničince měla premiéru v roce 1981. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (77)
Férovej kousek, super dialogy. Tohle je jedna z nejlepších Hrušinskýho rolí, tady byl snad ještě víc slizkej a nechutnej než ve slavným Spalovači. ()
Další snímek, kde za minimálně polovinou mých hvězdiček stojí gradiózní a uctihodný výkon Rudolfa Hrušinského... ()
Skvěle obsazené drama a neskutečně silný příběh. ()
No já se z toho Hrušínskýho snad zase po*eru!! To je génius!!! ()
Výborná televizní inscenace stojící hlavně na výkonu Rudolfa Hrušinského a skvělé předloze. Ovšem co se mi na ní přirozeně líbilo nejvíce je to, co normální divák nemůže postřehnout. V mnoha filmech jsou šachy v různých situacích vloženy jako okrajová záležitost a proto se k ní také tak přistupuje. Na šachovnici stojí třeba 2 černí králové, ani jeden bílý a černý jedouce koněm z f6 na b3 hlásí s výtězným šlkebem mat. To se tady pochopitelně neděje. Nejenže hrají podle pravidel, ale pozice na stole je absolutně logická. Konečně někoho napadlo sehnat si k takovému projektu odborníka. A použití šachů jako boj mezi hrubou silou a intelektem? Inu málokdo ví, že ve stylu hry, který je zrovna v šachu v módě se zrcadlí současná světová politika a nejeden zápas o mistra světa měl podtext boje komunismu s kapitalismem, takže-proč ne? ()
K tomuto dílu jen těžko nemůžu nenapsat komentář. Literárání předlohu jsem nečetl, ale snad na ní taky jednou dojde. Nicméně očekávám, že kvalitou televizní inscenaci moc převyšovat nebude, protože ta je "par excellence". Skoro bych jí zařadil do TOP 10, ale na to si ponechám časový odstup. Jako závodní šachista musím ocenit i šachový obsah, protože na rozdíl od většiny jiných filmů o šachistech je na vysoké úrovni. Musím tedy bohužel konstatovat, že dílo na šachisty moc dobré světlo nevrhá, neboť jeden hrdina je arogantní a druhý duševně nemocný, ale takový už lidé zkrátka někdy jsou a nemusí to být zrovna šachisté. ()
80% — Další inscenace ze zlatého fondu televizní tvorby a opět, podobně jako v Ubohém panu Kufaltovi, v ní excelovali Luděk Munzar a Rudolf Hrušínský. Druhý jmenovaný byl ovšem tentokrát úplně nejlepší, jeho arogantní, sebestředný a ve své podstatě prázdný velmistr Čentovič byl jedinečný. Způsob, jakým přistupoval k partiím, jak táhnul figurkami, jeho pohled, namyšlené odcházení od rozehrané partie k novinám, to byl koncert. ()
Na jednu stranu hodně nudná podívaná vzhledem k zábavě, ale na druhou stranu dramatická, jak asi šachový souboj mezi Munzarem a Hrušínským dopadne. Podle mě je to ovšem příběh, který je vhodný pouze v literární podobě a ne ve filmové. I když herci excelovali. [553. hodnocení, 66. komentář, 86%] ()
Československá televizní inscenace podle předlohy S. Zweiga a je zcela výjimečná, neboť vypráví pozoruhodný příběh z šachistického prostředí. V úvodu se divák seznamuje s životními osudy obou hlavních aktérů a vrchol snímku je jednoznačný : šachový souboj mezi arogantním, cynickým a amorálním velmistrem Čentovičem a amatérem Dr. Kleibertem, mužem s podkopanou psychickou stabilitou. Výraznou postavu nepřemožitelného Čentoviče ztvárnil československý herecký poklad R. Hrušínský, jehož herecký výkon byl jako vždy geniální. Hrušínského kamenný výraz nejen během královské hry, ale i během strohé konverzace, stojí rozhodně za zhlédnutí. Protějšek na druhé straně stolu, bývalý nacistický vězeň (L. Munzar), jenž se ve vězení pro ukrácení nekonečných hodin naučil nazpaměť slavné partie šachových legend a uvedl svou šachovou mentální paměť do stavu naprosté dokonalosti, se ukázal býti velmi nepříjemným soupeřem. Jako bývalý šachový nadšenec nemohu hodnotit jinak a skládám poklonu oběma hercům za šachovnicí. ()
"Pokaždé, když na téhle planetě zvítězí slušný člověk, mám pocit, že jsem vyhrál i já..." Parádní předloha, parádní provedení. A především excelentní představení našich hereckých hvězd v tomto poválečném televizním dramatu. ()
Příjemná jednohubka. Oproti literární předloze mnohem uspokojivější závěr (čtenáři předlohy vědí...). Kopfrkingl za šachovnicí děsivý. ()
Strhující podívaná. Pan Hrušínský opět dokazuje, s jak nepatrnými výrazovými prostředky je schopen ztělesnit morální zrůdu (v tomto případě), ale stejně tak i člověka překypujícího lidstvím (Dým bramborové natě). Luděk Munzar mu v rozehrané partii zdatně sekunduje. ()
Možná zajímavý příběh se silným morálním poselstvím, který strhává dolů příšerné televizní zpracování (takhle sice vypadaly všechny tehdejší inscenace, ale proto jsem se na ně taky nekoukal) a herci, kteří se opravdu snažili, ale zároveň to jsou jedni z mých nejméně oblíbených a to až do dnešních dob (Munzar, Haničinec) a jejich herecký projev mně dost irituje. ()
Zweigom len inšpirované! A teda bohužiaľ, pretože zahrané to je dobre. Niet sa ani čo čudovať: Hrušínský, Munzar... Samotná Zweigova kniha dáva viac priestoru na filozofickú polemiku, v tomto podaní sú však karty už dopredu rozdané. ()
Výborně a zajímavě vykreslená psychologie postav ()
Co dodat? Kleopatra to popsala královsky. ()
Málokterá inscenace zůstane v hlavě i dlouho poté, co jsem ji viděl. A takhle Královská hra se vydařila přímo královsky. Děj se vleče, přičemž je protkán dusně nerfózní atmosférou. Vše vrcholí napínavou šachovou partií (i při filmu o šachu se můžete přistihnout při fandění, které svou intenzitou překoná i nejslavnější sportovní dramata). O fantastických Hrušínském a Munzarovi ani není třeba hovořit. ()
Jak je možný, že to má mnohem lepší hodnocení než Šach mat? Každej, kdo dal pět hvězd, musel asi na začátku filmu usnout a vzbudit se až na konci. Pr*at. ()
Mistrovská Zweigova předloha skvěle převedená do TV inscenace a mistrovské herecké výkony - z Hrušínského doslova mrazilo, Munzar byl víc než uvěřitelný a jeho emoce rvaly duši, Haničinec se rovněž vybičoval až k maximu, přitom nikdo z nich nepřehrával. Škoda, že podobná televizní dramata ve špičkové kvalitě se již dnes netočí. Ještěže alespoň z archivu se dají občas vytáhnout takovéto nestárnoucí lahůdky. Silný divácký zážitek od začátku až do konce. ()
Televizní inscenace s tak skvělým hereckým obsazením a na podobný námět snad ani nemohla dopadnout špatně. Zajímavostí pro mě bylo, když jem zjistil, že Stephen Zweig podlě jehož Šachové novely byla inscenace natočena spáchal v roce 1942 sebevraždu. ()