Čierna krv

Po filmařské stránce nenám co vytknout. Už dlouho jsem neviděl něco tak kvalitně natočoného, třeba scéna výbuchu vrtné věže, to je prostě filmová dokonalost, která se mě uložila do paměti na hodně dlouhou dobu. Kapitola sama pro sebe je herecký výkon Daniela Day-Lewise, je to vůbec možný ? Kdyby podobný výkon předvedl v oblasti sportu, ženu ho okamžitě na antidopingovou komisi na zjištění požití nepovoleného papání, ale v oblasti herectví ? Opravdu otevřít Guinnessovu knihu rekrodů a tam naškrábat Daniel Day - Lewis je bůh. Důkaz: jeho herecký výkon ve filmu Až na krev. No a když už jsem u toho hraní zmíním ještě Paul Dana jehož reverend byl jak vystřižený z řád mnoha fanatiků v církevním rouchu a místy mě dokonce připomínal obchodníky s mocí bratry a sestry z KDU - ČSL aneb ve jménu boha chceme ještě jedno ministerské křesílko z větším platem - ámen. Postava Paula Dana byla pro mě opravdu velmi snadno uvěřitelná. Jediný problém tedy nastává u stopáže. Chápu, že film si diváka nejdřív obalí, aby si ho pak mohl hezky smažit v rozpáleným příběhu, ale přece jen ta délka mě trošku připalovala. (03.04.2008)

Po všech stránkách velký film, u kterého mě nejvíc mate střet obrazové velkoleposti a náladové antidiváckosti. Několik scén jak kdyby vypadlo z nejslavnějších fláků klasického Hollywoodu, kdy se krajina táhne od obzoru k obzoru - a přesto je takové prostředí pro všudypřítomnou záštiplnost příběhu snad až příliš štědré. Oba extrémy se potom ruší navzájem a nikdy proto nedojdu ke (snad zamýšlené) tíživé pochmurnosti a už vůbec ne k upřímné divácké radosti. Pro někoho je Plainview díky svojí cestě po cynické pěšině nesmrtelnou figurou, já mu ze stejného důvodu nikdy úplně neporozumím. Nefandím mu, nepřeji mu nic dobrého, spíš jen kroutím hlavou, proč tak ochotně dělá chyby a vytváří z Eliho až neúměrně velkého nepřítele jen vlastní sebestředností. I já jsem ale zůstal jen lapat po dechu z Day-Lewise, který zaujme, zdrtí a v poslední půlhodině už vyloženě zabije všechno, co ve mně ještě do té doby zbylo. 70% pro jediný film svého druhu. Až mě mrzí, že mi v době vzniku utekl, protože bych si tehdy rád s někým promluvil o pohnutkách, proč právě tenhle kousek řadit k tomu nejlepšímu, co se kdy urodilo a Andersona k velikánům typu Leoneho nebo Coppoly. I Tenkrát v Americe nebo Kmotr jsou totiž filmy, které staré časy přehnaně nepřikrášlují a občas vám je vmetou do tváře plnou dobovou silou. Nikdy u toho ale nechtějí nechat diváka zkrátka po emocionální stránce. (27.09.2021)

// Panečku, tak jsem si tenhle špinavej krví nasáklej naftařskej opus konečně vpustil do žil, a teda... čekal jsem víc? Za ty roky jsem si k tomu filmu vybudoval možná až přehnaně velký respekt, místy jsem se snad i trochu bál se na něj podívat, takže si za to zklamání můžu vlastně nejvíc já sám, nicméně fakt je to JEN film, výborně natočený a geniálně zahraný film, kterému ale chybí jak výraznější gradace, tak silnější emoce. Za ty dvě a půl hodiny to se mnou nehnulo ani jednou, ujížděl jsem na kameře, Danieli Day-Lewisovi (do něhož se v posledních letech úspěšně transformuje Justin Theroux) i té všudypřítomné chamtivosti, nakonec ale odcházím s pocitem, že to téma šlo přece jen vytěžit (!) ještě o řád líp. 8/10 (04.06.2021)

Pí Tí Ej natočil ďalšiu pozoruhodnú drámu, ktorej sprievodným pozadím sú počiatky ťažby ropy. Tie sú dnes už zakorenené v americkej histórii, možno aj preto sa za 'mlákou' filmu dostalo väčšej priazne. Tvorcovskú fantazmagóriu predvádzajú chalani pred, aj za kamerou. Skvelé charakterové zobrazenie postáv a mozaika ich vzájomných vzťahov sa vyvíja už od začiatku, keď takmer dvadsať minút vo filme nik nevyriekne ani slovo, a tieto scény sú rovnako hodnotne pôsobivé ako najvyhrotenejšie dialógy a situácie. Ako celok pôsobí film neskutočne vyrovnane, diery v komplexnosti nenarobili dokonca ani časové, niekoľkoročné skoky. Dí Dí El sa týmto výkonom definitívne zaradil k velikánom ako Brando, či Pacino; Paul Dano úspešne zmaturoval z hodiny herectva. 85%. (01.06.2009)

Moje třetí filmové setkání s panem Andersonem a znovu mi nesedl konec (neuzavřený a ještě tak divný). Jenže na rozdíl od Magnolie a Hříšných nocí jsem se místy (hlavně směrem k závěru) nudil. Přišlo mi to tak trochu jako rutinní životopisný film, který se nezmohl víc než na jednu tragédii a nevyvolal ve mně téměř žádné emoce nebo sympatie s hlavní postavou (i když uznávám, že osoba kazatele mě celkem úspěšně dráždila, a tak mi Danielovo jednání v afektu zlepšilo náladu :-) ). A pak tu byla hudba, kterou v drtivé většině u filmů vyzdvihuju, nebo opomíjím, ale tady mi vyloženě vadila, protože se uměle a neúspěšně snažila vyvolat dojem thrilleru (přitom tohle je jasné drama). Takže z mého podledu to vidím pouze na průměr. (04.08.2011)