Poklad na Sierra Madre

Výborný zlatokopecký western, který nejen skvěle vypadá a dějově se ani na minutu nezapotácí, ale ještě o chlup nad vše ostatní vyniká sám Bogart, jehož duševní slaboch názorně ukáže, kterak vidina bohatství probudí v bezpáteřní povaze jen to nejhorší - chamtivost, podrazáctví, paranoia. Cením vtipný a povznášející závěr. "Never knew a prospector yet that died rich..." (21.09.2021)

Ano, pěkný film. K dokonalosti bych ho však rád viděl méně prvoplánový. O zhoubnosti zlata se pohovoří hned za titulky, a pak se dvě hodiny toto poučení dokazuje. Herci jsou dobří, obzvlášť Walter Huston, epizody příběhu jsou vedeny vynalézavě, všechno má docela spád, jenže to pořád přímočaře směřuje přesně doprostřed terče, což všichni čekáime. (18.06.2009)

Vynikající výkon Humphreyho Bogarta dělá z tohoto film nezapomenutelný zážitek. Klobouk a baloňák? Kdeže Pot, strniště a nebezpečně vychytralý výraz jsou tu Humphreyho hlavními zbraněmi. Přiznám se, že mě „poklad“ přišel trochu moc dlouhý, a o něco méně zábavný než spolupráce Hustona s Bogartem na Key largu a Maltézském sokolu. Přesto krásný film. (13.07.2006)

Tradičně netradiční western o honbě za zlatou žilou a staré známé pravdě, že plné kapsy jdou na úkor psychické svěžesti. Humphrey s charakterem uhnívajícím rychleji než syrový hovězí steak pohozený uprostřed novomexické prérie. Jeho dva věrní souputníci, jejichž dutina lební má koleček tak akorát a nakonec další nehostinný prdelov skvící se uprostřed vyprahlé pustiny, jenž stojí domovem buranským Mexicanos o třech stupních obskurnosti. Do toho líbezné melodie v pozadí, režie švihající překvapivý děj proutkem po zadku a herecký ansámbl trousící uvědomělé dialogy v čele s bravurně vyšinutými kreacemi mistra Bogarta. Do vitrínky s tím. Žádná slovesa se dnes očividně nekonají, ksakru. (09.06.2013)

Nevybíravá přímočará podívaná podle Travenovy předlohy o zhoubném vlivu zlata na člověka. Sympatický tuláček a neškodný pobuda Bogart postupně se měnící v schizofrenní, paranoidní trosku. Stupňující se tempo s úžasnou symbolickou závěrečnou půlhodinkou a největší klenot rodiny Hustonů, která si z oscarového klání roku 1949 odnesla tři zasloužené plešouny. Ten Johnův za vynikající, dynamickou režii je asi nejzaslouženější. (06.08.2006)