Čierna krv

Až na krev je vskutku ne přímo nadčasové dílo, ale film, který přežije hodně hodně dlouho. Divák si zde přijde na chuť díky skvěle propracovanému scénáři, úžasné kameře, geniální režii a nevšedním hereckým výkonům Daniela Day - Lewise a pro mě bylo příjemným šokem výkon mně neznámého Paula Dana. Ten jeho fanatickej kněz mě fakt dostal. (10.05.2009)

Když jsem Až na krev viděla poprvé, bylo pro mě toto dílko P. T. Andersona záhadou. Oceňovala jsem jeho úchvatnou kameru, nadpozemské herecké výkony a skvělý soundtrack, nedokázala jsem si ale představit, proč bych ho kdy měla chtít vidět znovu; natolik odtažitě na mě jako film půsosobilo. Tehdy jsem ještě netušila, že mě příběh vzestupu jednoho ropného magnáta bude následující týdny pronásledovat v myšlenkách a že pocítím neodolatelnou touhu pustit si ho podruhé. Nutkání jsem podlehla, na film se podívala... a byla jsem z něj nadšená. Ohromená. Uzemněná. Odvolávám veškerou kritiku mého předcházejícího komentáře: Až na krev není náhled do života psychopata, jehož jednání by postrádalo jakoukoliv logiku. Je to ukázka souboje dvou vysoce racionálních osobností, která začíná hned při úvodním jednání o prodeji pozemku. Na jedné straně je to Daniel Plainview, který uznává jako boha ropu a nijak se netají svým egocentrismem, na druhé pak Eli Sunday, který si myslí, že nad ropou vládne bůh a který své osobní zájmy zaštiťuje kostelem. Se kterou z těchto dvou sobě navzájem velmi podobných osobností jsem sympatizovala více? S ropným magnátem, protože člověka, který přizná, že nemá rád lidi, a který se nijak netají svými sobeckými motivy, dokážu respektovat více než toho, kdo ostatní manipuluje pod záminkou víry. Během druhého zhlédnutí jsem navíc právě v Plainviewovi objevila i ten tolik důležitý prvek lidskosti, který jsem poprvé ve filmu postrádala, a to ve formě jeho vztahu k dětem. I když hlavní hrdina po celou dobu tvrdí, že má rád jen sebe samého, jeho jednání v průběhu filmu vypovídá o tom, že mu na malé Mary Sunday a především jeho synovi nesmírně záleží. Vezměte si prakticky jakoukoliv scénu, kde se Daniel a H. W. vyskytují o samotě, a to, co uvidíte, není jednání muže, který má chlapce jen jako zástěrku pro zakrytí svých úmyslů; budete sledovat člověka, který cizí dítě začal skutečně považovat za své a chce pro něj to nejlepší, čímž závěrečné rozuzlení získává ještě tragičtější nádech. Za hlavního hrdinu, ve kterém jsem vizuálně, hlasově i charakterové bez úspěchu hledala jakýkoliv společný znak s Danielem Day-Lewisem, za podmanivou vizuální stránku, za soundtrack, který je neodmyslitelnou součástí filmu a který by si dle mého názoru zasloužil Oscarovou nominaci, za epický příběh o vzestupu a pádu, kterým mi Paul Thomas Anderson připomněl filmy Martyho Scorseseho, a za odvahu vyprávět děj pomocí náznaků a nevysvětlovat divákovi vše, tedy napodruhé nemůžu a nechci jít pod pět hvězdiček. Jedno z mála mistrovských děl 21. století. (03.02.2013)

Boh nie je povera. Daniel Day-Lewis je Boh. Fascinujúce dvaapolhodinové herecké sólo v najnehollywoodskejšom americkom filme za posledných... všetkých čias? :-) Nemilosrdná dekonštrukcia mýtu o americkom sne a absolútny kontrast ku coenovskému vzdychaniu za starými časmi. Staré časy podľa Andersona stáli úplne za hovno, pretože sa topili v krvi a mastnom čiernom blate a boli plné citovo vyprahnutých odľudov, podvodníkov a fanatických (samozrejme falošných) prorokov. Epos roka. Ženám vstup zakázaný. (05.05.2008)

Dobrá kamera (a technická stránka filmu obecně), výborné herecké výkony a postavy, které jsou všechno, jen ne černobílé, ale to je asi tak všechno, co bylo na tomhle filmu zajímavé. Dvě a půl hodiny je stopáž, kterou snesou jen ty nejlepší scénáře a režiséři. P.T. Andersonovi už v Magnolii podařilo ukočírovat dokonce hodiny tři, tady ale bohužel z mého pohledu selhal. Místo hudby depresivní kvílení a místo děje rádoby umělecké zdlouhavé záběry plné zamyšlení... Prostě jsem se nudila, chápu, že někdo je z toho v sedmém nebi, ale já to opravdu nejsem. (13.05.2010)

Jakkoliv byl film dobře řemeslně zvládnutý, jakkoliv DD Lewis hraje na božské úrovni, přesto mě příběh muže, jenž se zřejmě v dětství nakazil zmrdovinou a došel si k bohatství po zádech jiných, přesto mě nevmáčkl do křesla a nedonutil k záplavě obdivných vzdechů. Tyhle lidi, co jdou za svým bez jakýchkoliv skrupulí a přes mrtvoly totiž bytostně nesnáším. (21.07.2015)