Green Day: Kulka v bibli

Koncert natočený formou filmu je nápad originální a po stránce filmařské nemám co vytknout (scéna z návštěvy muzea militarsmu je skvostná). Jenže po stránce fanouška kapely, který si chce užít koncert od začátku až do konce a musí trpět mezi každou písničkou krátký dokument (proč to nejde v menu prostě vypnout?!) to už je o něco horší. Chyba to není sice nikterak výrazná, ale na strhnutí jedné hvězdy to stačí :) (29.04.2009)

Tato kapela je má nejoblíbenější a naživo je nejposlouchatelnější a jednoznačně nejlepší (písničky jakoby hrály v originále a do toho skvělá Billie Joeova manipulace s davem). V jejich textech lze najít poukazování na mnoho společenských i politických problémů. Toto jsou hrdinové, kteří se nebojí říci svůj názor. (22.08.2011)

Tak, davam 4*...no co se tyce hudby, ta je OK, nekdy mam strasnou chut si tento melodicky punk pustit co nejhlasiteji a uzivat si to vsemi moznymi zpusoby :), ale celkove vzato se to nestava az tak casto a ma oblibena hudba je trosku odlisna. Co mi fakt dost vadilo, bylo to preskakovani z barevna do cernobila a zase zpatky...proc tohle sakra delali...rusilo me to teda nevidane...:) Zabery za zakulisi se mi ale zase naopak libily, protoze mam jiste sympatie k rockovemu zivotu (ale normalne jsem civilizovany clovek). No cili, Green Day je spicka mezi svou punkovou konkurenci a myslim si, ze jsou na vrcholu zaslouzene. Takze si tenhle koncert urcite pustte, docela zajimave... (08.01.2007)

Naprosto fascinovaná, ale naprosto... Green Day - to je něco, brothers and sisters... Každý jejich koncert je naplněn energií a zahraný minimálně na 200%, na klucích je vidět, že do toho dávají opravdu všechno. Ať už hrají písničky z American Idiot nebo písničky ze starších alb, pořád jsou to úžasní Green Day, kteří vás ohromují svou energičností a ne nadarmo se permanentně objevují na předních příčkách žebříčku "Nejlépe naživo hrajích kapel", ne nadarmo je Billie Joe označován za jednu z nejvýraznějších (ne-li nejvýraznější) osobností punkrocku, ne nadarmo Greeni díky AI získali přesně po deseti letech (od Dookie) Grammy za „Nejlepší rockové album“, plus spoustu dalších ocenění (např. cena časopisu Kerrang pro „Nejlepší skupinu planety“). Jak už tu někdo psal - koncerty nejsou jen o hudbě, ale také o show, a tu Green Day umí. Billie Joe má diváctvo pěvně v hrsti a všichni skáčou tak, jak on píská (v tonhle případě spíš mává rukama, kytarou nebo křičí)... Jednoduše to s lidma umí a taky na ně umí přenést své nadšení, které je z jeho výkonu na jevišti patrné... Sledovat ho na jevišti je kolikrát pořádná fuška, pořád je někde jinde, chvilku nepostojí, běhá, skáče, trhá sebou a jeho taneční kreace často vyúadají spíš jako záchvat nebo křeč, ale právě tímhle je to ten šílený Billie Joe, kterého fanoušci tak milují... Samozřejmě, že Tré a Mike nezůstávají publiku nic dlužni, jejich grimasy jsou zavšehovořící, všichni tři jsou to komedianti a koncerty si užívají... Budu se opakovat, ale energie z jejich koncertů jen srší, čehož se chopil Sam Bayer a stvořil tak strhující dokument o výjimečné kapele. Pohledy do zákulisí a komentáře členů kapely jsou příjemnou vsuvkou mezi úžasnou podívanou a poslyšenou... Takový koncert by se ale nekonal, pokud by nebylo s kým pracovat, nutno tedy složit poklonu i anglickým fanouškům, činili se a že jim to šlo... Spolupracovali, zpívali, skákali, řvali, jásali, byli rozjaření i dajatí... Tak to má být... Skvělý, řízný zvuk a živost jsou průvodci při koncertech Green Day, někdy je však živost odložena a zvolňuje se - skladby jako Boulevard of Broken Dreams, Good Riddance nebo Wake Me Up... K těmto baladám se mi hodí jedno vyjádření, které jsem četla ve spojitosti s koncertem Nine Inch Nails v Praze, a to bylo "křehký nářez"... Opravdu, tyto tři nádhery, především ale Good Riddance a Wake Me Up, jsou křehkým, citlivým pohledem do frontmanovy duše, a nemůžete si nevšimnout jeho dojetí, když je zpívá. Třesoucí se hlas, neskrývané pohnutí a slzy v očích zpěváka ještě umocňují sílu těchto písní... Ano, i takoví jsou Green Day - dojímaví, citliví a tak moc lidští... Ale i přes tu hlubokou jemnost je to nářez... Při písničce Wake Me Up When September Ends mi vždycky tuhne krev v žilách a naskakuje husí kůže, ale "živá" verze z tohoto koncertu má ještě větší účinek... Nevím, co ještě psát, jestli ještě vůbec něco psát, snad jen to, že Sam Bayer je pro mě opravdovým umělcem a Green Day? Navždycky... (04.05.2008)

Album American Idiot bylo fakt zaplněné hitama a Bullet to jenom potvrzuje, už od úvodní za světla počínající AI publikum skvěle šílí a když se spustí Jesus of Suburbia, je jasné, jakže další hodina a půl budou ubíhat. To by ale neměli mixovat písničky s dokumentem "on tour". Ačkoliv takový dokument by bylo fajn sledovat, kazí to výsledný dojem z koncertu. Když to člověk ale odsune do ústraní (tak jak posluchači CD verze můžou, ti ovšem mají useknutou (!) Minority, což mi přijde jako kruté a nelidské) má vynikající koncert. Škoda, že byly vystřižený i další songy, jestli měli stejnou atmosféru, rád bych si je poslechnul. To co tu je ale, je nastříháno vynikajícně. Ono taky v prostřihu do režisérského roomu s asi 30ti obrazovkami by to nebyl problém. To bych si dal líbit. Jeho filtry a některé záběry skvěle přenášejí atmosféru. Řemeslně opravdu kvalitně odvedená práce. (08.09.2008)