Obsahy(1)
Dva mladíci, synové velmi lakotných otců, se zamilovali do dívek, které oplývají krásou, ale nikoli penězi. Oktáv (V. Preiss) se tajně bez vědomí svého otce Arganta (J. Somr) oženil s krásnou, ale úplně chudou dívkou Hyacintou (K. Macháčková). A to zrovna ve chvíli, kdy měl otec v plánu oženit ho s dcerou svého známého, bohatého pana Geronta (J. Sovák). Gerontův syn Leandr (V. Postránecký), zase miluje roztomilou Zerbinettu (H. Maciuchová) a potřebuje peníze, aby ji vykoupil od cikánů, kteří ji kdysi unesli. A to je chvíle pro vychytralého sluhu Skapina, který potřebné peníze z obou otců vymámí. Za své činy ujde trestu, protože komedie má samozřejmě šťastný konec, odhalí se identita obou dívek, a oba sňatky nakonec otcové posvětí... Televizní zpracování klasické Molierovy komedie z roku 1980 poskytlo neobvyklou hereckou příležitost pro nezkrotný temperament Vladimíra Menšíka v titulní roli sluhy Skapina. (Česká televize)
(viac)Recenzie (47)
Koncert Vladimíra Menšíka v roli sluhy Scapina, který vždy všechno zařídí ku prospěchu svému i svých pánů. Místy nebylo mírně rozumět, ale jinak to je výtečné televizní zpracování divadelní hry, ve které se sice z počátku divák moc neorientuje, ale během hodinové zábavy se vše dá do pořádku. Hudba: Vlastimil Pinkas na motivy J.B. Lullyho ()
František Filip a Skapino podruhé. Co tím myslím? Režisér se vrátil k stejné Molierové hře kterou o 20 let dřív natočil se starou gardou - Peškem, Marvanem, Filipovským. Tady Skapino dostal nejen podovu ale i mentalitu a živelnost Menšíka. Máme tu jeho generaci - Sováka, Moučku. Dále Somra a další. Je zajímavé vnímat ten rozdíl přístupu k postavám právě v kontextu toho, že máme stejný otisk režiséra. Ale na druhou stranu je nesrovnatelné porovnání toho šibalského, chytrého Peška s umluveným, improvizujícím a chrličem energie v podání Menšíka. Ten tu vyvádí jak jenom snad Donutil ve Sluhovu dvou pánů. Teď mluvím o zápalu. ()
Komedie ze 16.-18.století mám rád (např. Volpone, Impresário ze Smyrny, Mnoho povyku pro nic). Cením si je pro jejich zábavnost, zběsilé tempo vyprávění a nečekané zvraty. Tady z toho všeho najdu asi jen rychlé tempo. Přesto se skoro celou dobu nudím! Menšík se snaží, ale celou hru nezachrání. Sice nevím, kdo je na vině - autor nebo režisér (nebo kdo vlastně), ale jedno vím - Scapinovi se příště radši vyhnu. ()
Televizní adaptace klasické Molierovy komedie byla na obrazovky převedena v pořadí již podruhé (poprvé to bylo v 60. letech a exceloval v ní František Filipovský) a v rutinní režii režijního nestora Františka Filipa má možná opět trochu handicap v příliš komplikované zápletce a podivuhodné koncentraci ,,náhod", tak typické pro kusy klasických frašek, tahle komedie o mazaném sluhovi (její námět je typicky dobový a dá vzpomenout třeba na adaptace Goldoniho Sluhy dvou pánů) má ovšem v této konkrétní inscenaci jednu nespornou výhodu - a tou je živelné herectví Vladimíra Menšíka. Když k tomu připočteme plejádu celé řady dalších hereckých mistrů, vyjde nám z toho jedno příjemně ztrávené televizní odpoledne s archivem ČT... ()
Stojí a padá s živelným výkonem Vladimíra Menšíka v titulní roli. A Molière asi musel vlastnit stroj času, jinak si nedovedu vysvětlit, jakým způsobem mohl - když v tom 17. století sepisoval stejnojmennou divadelní hru, jež komentovanému TV filmu posloužila jakožto předloha - spoiler opsat pointu Šílené smutné princezny? 70 % ()
Reklama