Muž z ocele

Byť na Manhattane viacej mrakodrapov, trvá to tri hodiny. Megafilm, ktorý do diváckeho nadšenia a údivu prebíja, prehlušuje a zadymuje všetky svoje nedostatky. Poetický i epický, chvíľu komorne citlivý, inokedy fetišisticky deštrukčný kolos, ktorý ide proti sebe, keď predigitalizovaným mrakodrapovým finále zabíja dovtedy tak dôkladne budovaný krehký realistický feeling osudového stretu dvoch svetov. Ale dá sa nemať rád film, v ktorom sú otcami hlavného hrdinu Russell Crowe a Kevin Costner? K tomu sympaťák Cavil a voči ľudskej rase silne nadradení a mocní záporáci na čele s Michaelom Shannonom, ich perfektné kostýmy, gigerovsky-vaginálne interiéry vesmírnych ľodí a hudobná rozbuška Hansa Zimmera, po ktorej sa vám bude zaspávať ako po piatich redbuloch. Osobne ma potešila tiež snaživo prepracovaná mytológia Kryptonu, a rozčarovanie nad nevhodne obsadenou Lois Lane vyžehlila newcomerka Antje Traue v sexy helme. (20.06.2013)

Dvě věci se novému Muži z oceli upřít nedají. Že tempo vyprávění šlape a že se, tedy v rámci možností, snaží k téhle komiksové legendě přistupovat trošku jinak. Jenže v obou tech kladech jsou největší slabiny filmu. Skrze rychlý spád se člověk do téměř žádné z postav nevcítí (čestnou výjímkou je přirozeně Superman a pak jeho pozemští rodiče) a když má divák sledovat jakýsi prapodivný mix Star Treku a Wars, řekne si, logicky, jako já, že to není ten hrdina, kterého zná (ano, zřejmě jsem velice zatížen na ten zlidčující humor). Zastal bych se jen závěrečné bitky na všechny způsoby - tohle se vyskytovalo už dříve, tady je to jen zpracováno stylem počátku jednadvacátého století. A mesiášský motiv byl už v prvním filmu. A bez výhrad doporučit můžu jen epickou hudební složku. A vůbec - zklamání roku. Ať žije Bryan Singer! (11.07.2013)

Man of Steel definuje Dokonalost! Superman dostal film, který si zasloužil ! Vrcholné efekty zobrazené ve filmu jsou pastva pro oči a rájem pro Evila, obdivuhodné fantastické fighty, při kterých mi padala čelist. Ovšem i Man of steel má své mouchy, hlavní hrdinka mi nebyla příliš sympatická ve srovnání s jinými Blockbustery viz. Transformers a celkově bych ocenil i kvalitnější herecké obsazení,ale to jsou drobnosti, je to Super ! 90% (25.06.2013)

Zod a jeho vzbúrenci mohli na kosť ohlodaný Krypton zachrániť. Ale zákony sú nad rozum. Krypton bol obetovaný za jedno dieťa, vzbúrenci potrestaní. Kým u diváka stihne vzplanúť myšlienka, že takto onedlho skončí aj Zem, myseľ mu zahltí hromada superefektov za 200 miliónov, moralizovania a oslavovania technologickej civilizácie; dozvieme sa, že Kryptončania, tá šikovná a prosperujúca rasa kolonizujúca iné planéty, nevyhynula pre svoj parazitizmus, ale pre zavedenie kontroly populácie! Genesis – posolstvo filmu je zrejmé, a ja s ním nesúhlasím. Asi od 50 minúty sa začali rozvíjať vzťahy medzi postavami a to ma vtiahlo do deja. Padajúce mrakodrapy a horiace autá boli brilantné. Druhú šancu nemá nikto. (24.07.2013)

Nová generace má právo na nový začátek, a tak polobožský sirotek znovu poprvé sestupuje k nám pozemšťanům. Jsem sice rád, že se mu to povedlo způsobem, který Kal-Elovi dělá jen a pouze čest, ale jako příznivec naivnějších a lidštějších dobrodružství ocelového pláštěnkáře jsem doufal v něco ještě trochu odlišnějšího. Obdivuji sice Snydera za to, že si troufnul zpřeházet chronologii svatého originu, ale technických hrátek nebo zničených bloků na mě bylo zkrátka moc. Superman pro mě byl vždy jiný právě tím, že si svoji až bolestivou nadřazenost moc dobře uvědomuje a nebojuje destruktivním způsobem, který superhrdinské filmy nabízí. Jejich způsoby můžu sledovat od rána do večera, ale spasitel s eskem na hrudi přece ze zásady létá o třídu výš. Na podobné výtky nechává částečně zapomenout dokonalé herecké obsazení v čele s fascinujícím Russelem Crowem, který z Jor-Ela dělá div ne hlavní postavu, a také ony cituplné vsuvky, které ostatním divákům mohly přivodit menší či větší kopřivku. Jenže když scénář brnká na lidskost ústředního hrdiny, jsem právě já téměř okamžitě naměkko. Onen odchod z kina byl tak nakonec rozporuplně spokojený. Vzhledem k ďábelskému tempu druhé poloviny se nemůžu zbavit pocitu, že jsem se svezl spíše v rychlíku než v plnohodnotném restartu, ovšem těch atrakcí, které v něm na mě čekaly, bylo překvapivě dost. Tak leť klidně dál, Clarku. Snad doletíš dostatečně daleko, aby vzpomínky nezačaly hořknout. (01.02.2014)