Réžia:
Miloš BobekScenár:
Kristina VlachováKamera:
Milan DostálHudba:
Otmar MáchaHrajú:
Lenka Pichlíková, Eduard Cupák, Ivan Luťanský, Vlastimil Bedrna, Jorga Kotrbová, Vlastimil Brodský, Věra Budilová, Bohuslav KalvaObsahy(1)
O princezně, která pochopila, co je v životě nejcennější... Příběh o princezně, která pohrdla hlubokým citem lásky moudrého krále, jsme vybrali z odkazu francouzského spisovatele Charlese Perraulta. Jako všechny pohádky tohoto mistrného vypravěče, má i tahle originální námět a je v ní ukryta moudrost, k jejímuž nalezení vede nelehká cesta. Na jejím konci už ale bude princeznička vědět, na čem v životě hlavně záleží. (Česká televize)
(viac)Recenzie (25)
Ježto fakt nemám rád nepřiměřené věkové rozdíly mezi partnery, neměl jsem nikdy rád ani tuhle pohádku, a to ani v její knižní podobě. Chápu to poselství, ale pokud je král opravdu moudrý, musí si uvědomit, že princezně může nabídnout ještě tak pět až deset let duchaplností (pokud je ona vůbec dokáže při své "inteligenci" ocenit), a pak dalších deset let, kdy mu bude zlý Němec schovávat věci, bude ho zlobit prostata (moudrého rádce Vašuta, který si nikdy nemusí odskočit, tenkrát ještě neměli) a jídlo mu budou muset předkousávat. A riskuje infarkt myokaru. Opravdu je tohle životní perspektiva, kterou moudrý král nabídne své nevěstě? ()
Nikterak atraktivní leč i tak průměrná československá pohádka na nedělní poledne (odpoledne), která svou vypůjčenou myšlenkou (pointou) dokáže zaujmout, ovšem nějak zvlášť neoslní. Viděl jsem mnohem lépe zpracované pohádky z té doby, ale to nic nemění na faktu, že Lenka Pichlíková odvedla slušný výkon – byla ve své době i docela pohledná a její kolegové Eduard Cupák, Jorga Kotrbová nebo Vlastimil Brodský či Ivan Luťanský si rovněž vedli vcelku obstojně. To zdejší průměrné ohodnocení si to zaslouží, ale žádný „oslí zázrak“ se nekonal. ()
V těch 80. letech hrála Lenka Pichlíková princezny v TV pohádkách docela často a musím říct, že patřila mezi jedny z idolů mého dospívání. Pohádka je samozřejmě temná, přece jen už samotný francouzský originál se vyvíjí spíše jako balada, ale přece jen na české poměry je zde té pochmurnosti až moc (včetně deprimující hudby Otmara Máchy), i když herci skvělí a ponaučení zřejmé. ()
I pohádka pro dospělé může mít své kouzlo. V prostinkých interiérech s hlubokým myšlenkovým poselstvím, které skvěle zvládá svou oprávněnou aspiraci být životní moudrostí, je přesto - nebo právě proto - co k vidění i slyšení. Krásná princezna Pichlíkové je opravdu krásná, a nejen krásná, Cupákův král je přímo skladem předností středního věku a Brodský jako sedlák k nakousnutí (tyto superlativy jsou plně vztažitelné i na skvělé herecké výkony obou dramatických umělců); své na opravdu minimální ploše zvládají i dobrá čarodějnice Jorgy Kotrbové a princ dnes zapomínaného Ivana Luťanského. Jednoznačné není ani pozitivní řešení, byť magií podložené. Poprávu zatím tušíme promyšlenou, mimořádně zdařilou režijní ruku pro mně jinak neznámého Miloše Bobka. A ani fakt, že co je chytré a moudré zároveň, nebývá zpravidla snadné a už vůbec ne podbízivé. nemění nic na nadčasovosti tohoto šperku z dílny někdejší Hlavní redakce pořadů pro děti a mládež normalizační Československé televize. ()
"Tak on je moudrý, krásný. Má osla." Scénář této poetické pohádky o mládí, stáří a lásce, jejíž ponaučení se nachází v tom, že čím víc po někom toužíme, tím víc jsme odmítáni a že pravá láska nezná věkový rozdíl, hlavně když máte ve stáji osla, jehož exkrementy jsou zlaté peníze, napsal Tomáš Pěkný, který v době normalizace nemohl pracovat pod svým jménem a proto je v úvodních titulcích, uvedeno jméno Kristína Vlachová. ()
Reklama