Réžia:
Jacques DemyScenár:
Jacques DemyKamera:
Ghislain CloquetHudba:
Michel LegrandHrajú:
Catherine Deneuve, Jean Marais, Jacques Perrin, Micheline Presle, Delphine Seyrig, Sacha Pitoëff, Jean Servais, Patrick Préjean, Michel Mardore (viac)Obsahy(1)
Klasický pohádkový muzikál z roku 1970. V hlavních rolích Catherine Deneuve, Jean Marais a Delphine Seyrig. Umírající královna si od krále vyžádá slib, že se ožení pouze s půvabnější ženou než je ona sama. V celém království však vyniká nad královninu krásu jen její vlastní dcera. Princezna se tedy rozhodne ze zámku uprchnout v oslí kůži, která její krásu zakrývá. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (31)
Réžia českého znenia (ÚPF) = Irena Skružná - skvostný dabing: Catherine "promlouvá" hlasom JANY PREISSOVEJ, Maraisa dabuje obligátny VLADIMÍR RÁŽ a ako bonus KAREL HLUŠIČKA v úlohe rozprávača - prvá postmoderná rozprávka pri ktorej si pamätám názov aj dej. Druhou bol jeden sovietsky film o ktorom by som rád napísal viac, ale názov som zatiaľ nevypátral. (15.7.2009) ()
Vskutku velmi zvláštní pohádka. Zpočátku mě zaskočil telefon kmotry víly, ale to jsem ještě netušil, že mě nakonec čeká vrtulník. Výprava a dekorace jsou mnohdy až kýčovité, ale nelze jim upřít jistou dávku originality. Scéna pečení dortu za doprovodu písně Recette du cake d´amour patří k mým nejoblíbenějším. ()
Neviem, či je fér komentovať film, ktorý som videl v 15tich rokoch, ale otec, túžiaci po svojej dcéri a helikoptéra boli pre mňa natoľko wtf momenty, že na tieto scény nikdy v živote nezabudnem. Takýto incestný postmodernizmus jednoznačne treba vidieť a napríklad porovnať s našimi vianočnými klasikami. Potom sa môžeme všetci spoločne hádať, ktorá že princezná je najkrajšia. ()
Pojem barevný film v téhle pohádce získal rozměr, který snad nikdy ani mít neměl. V království, kde je každý nešlechtic šmoula a i koně jsou modří, mrtvé vystavují ve skleněných rakvích na poli a mají krále, který nepoznává vlastní dítě (po tom, co ho řádově několik týdnů neviděl) mají místo trůnu vycpanou kočku a král ke vší hrůze zjistí, že má pozitivní vztah k incestu. Někde zhruba ve vzdálenosti noční jízdy kočárem je království, kde mají poddaní na zámku ksichtíky červené. Koně jsou tam také červení, aby bylo jasno. Nevím, zda je souvislost, mezi barvou lidských obličejů a koní, doufám že ne. Princezna k oslí kůži přijde na radu kmotřičky víly a toho oslíka zavraždí, jak je naznačeno, král osobně. Princezna považuje chlív za dobře zařízenou místnost, pokud mezi prasata a slepice umístí svou truhlu, postel s nebesy a nezbytný toaletní stolek se zrcadlem. Princ prokáže odvahu, když sní koláč, který mu princezna, která musí smrdět na pět metrů skrz zeď betonového krytu (ta kůže je nevydělaná a ona žije mezi prasaty) vlastnoručně upeče. Láska hory přenáší. Někdy se musí dost nadřít. ()
Když jsem byla malá, byla jsem unešená z toho, jak tam mají úžasný šaty a jak naše popelka je takhle kurňa dobrý neměla. Samozřejmě mi nepřišlo zvrhlé, že si otec chce vzít dcerunku, nebože snad se tam lítá vrtulníkem, a už vůbec mě nepřekvapovali ti bílí tygři. To se ale bohužel časem změnilo. Proto o jednu méně i když jde o pohádku mého dětského srdce. Nejvíc mě ale překvapuje, že dnešní šestiletí, díky kterým jsem měla možnost to znovu vidět, nevidí ty samé věci, jako já tehdy, a naopak si všimnou toho, že Catherine byla ztraceně pěkná princezna, která měla vkus a ještě byla pracovitá. Ovšem musím se přiznat, že tenhle klenot máme v originále s takovým tím dabingem jednoho člověka, což mu značně ubírá. A ta francouzská písnička, co jí hrajou pořád dokola, je na zlbnutí. ()
Galéria (59)
Fotka © Ciné Tamaris
Zaujímavosti (1)
- Režisér Jacques Demy měl původní lehce perverzní pohádku rád už od dětství. Přál si jí převést do filmu už v roce 1962, kdy začal pracovat na scénáři a v mnohém se nechal inspirovat klasickým filmem Kráska a Zvíře (1946). (Epistemolog)
Reklama