Listy z Iwo Jimy

Koukám, že jsem asi jedinej, komu se víc líbily Vlajky našich otců. Dopisy z Iwo Jimy jsou pohledem na pacifický konflikt z druhé strany, za což Eastwoodovi skládám poklonu, přesto se nemůžu ubránit dojmu, že i přes snahu ukázat nenáviděné Japonce z lidského hlediska, si stejně hřeje svojí americkou polívčičku. Japonské charaktery se zde vyskytují asi v takovémto poměru – 20% jsou válkou fascinované svině, kteří jsou silně neschopní a zákeřní, přesto zastávají vysoké funkce, 70% jsou zfanatizovaní blázni bezhlavě jdoucí za hrdou smrtí ve jménu císařství, 9% jsou odvážní čestní mužové, chytří hrdinové, kteří vymýšlí skvělé plány jak nejlépe pozabíjet co nejvíce američanů, přesto pak ošetřují raněné nepřátele a 1% hlavní hrdina, vojín který se chce vrátit domů ke své rodině! Hrozně pěkně to vypadá, některé postavy a scény jsou úžasné (japonský plukovník, bývalý olympijský vítěz v rozhovoru s raněným americkým vojákem, „Gratulejeme, váš manžel jde do války“ a řada dalších, když už se bojuje, tak je to strhující, přesto jsem se ale chvilkama nudil. Ne často a ne hodně, ale u Vlajek se mi to nestalo! (14.04.2008)

Ostrov Iwo Jima - pustý, bez vody, zamořený otravným hmyzem a zužovaný nesnesitelným dusnem. A přesto je strategickým klíčem k Pacifiku... Nevědět, o Dopisech zhola nic, tak bych ani na vteřinu neváhal, že je natočil Kurosawa. Vše od obrazové kompozice či uvedení a opuštění děje skrze vedlejší postavy, až po celkové vyznění - to vše je prostě jeho rukopis. Clint Eastwood natočil vynikající snímek o nesmyslnosti války a úctě k nepříteli. Přesto, že v tomto filmu o bitevní scény nejde ani nejmenším, tak jich tu několik je a jsou bez debat výtečné. Nečekejte ovšem druhého Vojína Ryana. Zde jde o podstatně komornější zážitek. Ken Watanabe hraje svou roli "mifunovských" proporcí znamenitě. Být Dopisy z Iwo Jimy v první půli kratší, tak jim snad ani není co vytýkat. (03.09.2007)

Když na ty spoře oděný a vyjukaný japonský kluky vyběhlo tucet ozbrojených amerických mariňáků se zbraněmi a dokonalou vojenskou výbavou, vyvstala mi v hlavě myšlenka, která napadla snad každého, kdo má srdce a duši. Proč tahat do války lidi, kteří žili obyčejným životem, zbraň drželi v ruce jen když stříleli po ptácích na poli a vlastně ani pořádně neví za co bojují? Za vlast? Dost chábá výmluva. To je spíš taková nevinná lež, která má zamaskovat imbecilitu a neschopnost těch nahoře. Kdyby o osudu všech lidi rozhodla šachová partie mezi zmiňovanými "nadlidmi", bylo by to prospěšnější.__ Tak jako tak, historie je neměnný fakt. Slouží k ponaučení (leč málokdo si je toho vědom!) a k uvědomění si toho, že náš život se může změnit jedním lusknutím prstů. Ti kluci z Iwo Jimy byli za hrdiny. Byli připraveni na to, že tam prostě umřou ("Proč děláme zákopy, když tu stejně všichni pochcípáme?"). A právě to vědomí muselo být šílený. Dopisy nejsou ani tak o epických bitvách, jsou spíš sondou do duší těch vojáků, kteří nevěděli, co mají vlastně dělat. Eastwood si toho byl vědom a naservíroval film, který -možná není dokonalý- ale z pohledu čistě laického můžu říct, že mi dal hodně. To, že život je stabilní asi jako domeček z karet, je tím pravým impulzem pro mě! Takže raději žít než umřít (navíc pro lidi, kteří si to vůbec nezaslouží). Peace! (25.04.2009)

Spolehlivá herecká i režisérská legenda Clint Eastwood má sice řemeslo pořád pevně v ruce, ale do téhle závěrečné látky z unikátního dvouprojektu jsem jednoduše nepronikl. Bitva o Iwo Jimu byla jednou z nejkrvavějších kapitol války v Tichomoří. Eastwood vsadil na komplexní náhled, tedy na styl pohled-protihled. Zvlášť z amerických zákopů, zvlášť z těch japonských. Tato druhá verze nepředkládá tolik flashbacků a nerozvíjí tolik charakterů (jako patetické Vlajky). A zatímco Američané přijeli zvítězit (obsazením letiště a tudíž vytvořením letecké základny pro útok na hlavní japonské ostrovy), Japonci tušili, že sem přišli zemřít. Silná myšlenka. Jenže třeba právě k postavám jsem téměř nepronikl. Dál než na tři velmi slušné hvězdy mě to prostě tentokrát nepustí. (05.07.2013)

Tak timhle me Eastwood zrovna moc nepotesil. Sice jsem jeste nevidel Vlajky, ale vsechno naznacovalo, ze je tohle jednak lepsi a taky hlavne akcnejsi. Ono by to i fungovalo, kdyby Eastwood silene neprehnal delku. Prvni cca. pul hodina se mohla klidne vyhodit, japonci furt jen kecaj a stavi bunkry, trosku to jen pozvedne prijezd charismatickyho Kena Watanabe. Jenze pak strih a japonci se najednou vali v jeskynich a v podstate do konce filmu z nich moc nevylejzaj. Nakonec jsme se prece jen dockal a zacal utok, kterej byl natocenej fakt perfektne a navic skvele ozvucenej. Nejlepsi byly zabery na cely bitevni pole. Jenze po chvili se na to Eastwood vybod a dej se zacal motat okolo par vystrasenejch vojaku v jeskynich. Coz by zas tak moc nevadilo, kdyby se neco delo, jenze oni furt kecaj a vypadaj vsichni stejne, takze mi prislo, ze se vse deje jen na jednom miste. Navic se ani moc nepovedla hudba a i kdyz se film venuje vyhradne japoncum, coz je dobre, nepamatuju si valecnej americkej film, kterej by se nevenoval aspon trosku americanum, tak je stejne znat, ze film netocili japonci. Takze tu nechybi klasicky klise americkejch filmu. Kdyby Eastwood zredukoval dej na 90 minut a venoval se ciste bojovani, rozhodne to bylo daleko lepsi, takle je vysledek prevazne nuda. (15.03.2007)