Protektor

Konečně český film, který vypadá jinak než ostatní. To je ale asi tak první a poslední, co na Protektorovi budu hodnotit v superlativech. Nejlepším českým filmem od revoluce bych to nenazývala; ano, bylo hezké vidět na plátně i trochu jiné ksichty, ano, bylo hezké, že příběh tentokrát nepsal ani Hřebejk, ani Viewegh, ale proč je sakra ten film v závěru tak nelogický (SPOILER: Chlap jde domů, nenajde tam manželku, tak mu samozřejmě dojde, že se přihlásila dobrovolně do transportu, samozřejmě ví i do jakého, záhadně najde kolo, jede za ní, samozřejmě k ní také dorazí zrovna v době, kdy ona má nastupovat, a to vše se odehrává během doby, kdy se má držet smutek za Heydricha, takže by žádné transporty probíhat neměly) a proč sakra k žádné postavě nic necítím? Protektorát by se jistě dal popsat nejrůznějšími metodami a vylíčení pohnutých životních osudů by mohlo být stejně tak dojímavé jako hořce komediální, jenže já místo toho viděla kolo na milion způsobů. Protektor by si asi zasloužit čtyři hvězdičky, ale pokusím se pro tentokrát vystoupit z řady a najisto říct, že těch 83% je silně nadhodnocených. Pokud hledáte nejlepší český film všech dob, jste na špatné adrese. (02.10.2009)

Příjemně stylizované semtam nůďo. Jednoduše strukturovaná alter hudba trochu na škodu. Nechytlo mě to za srdce. Těžko ale říct, jestli za to nemůže ohrané téma, ač originálně podáno. Nejednoznačnost a nezaškatulkovatelnost jednotlivých postav a jejich vzájemných vztahů bavila hodně. Systém si to tak krásně se všema vláčí. Někdo vydrží dýl, někdo zuby zatnout nedokáže vůbec.. někomu se to hodí do krámu. Ono to člověka těžko emočně vyždíme, když od rána sleduje volby a nade všechna očekávání jejich výsledek (a upadaný prasečí hlavy) kontruje pocit myši v pasti hrdinů filmu. Hip! (29.05.2010)

Dal bych 7/10, ale zaokrouhlovat nahoru se mi u tohoto filmu vůbec nechce. Vizuálně výjimečně pěkné, herci bezvadní, stejně tak režie, ale strašlivým způsobem to postrádá tempo. Ano, nudí to! Normal mě osobně před půl rokem zaujal mnohem víc než tahle načančaná romance, u níž si ani nejsem tak docela jistý, o čem (primárně) byla... (12.12.2009)

"Čech je cyklistou, jenž se nahoře hrbí, dole však šlape."_______Hana je nadaná. Hrá, konverzuje, zamestnanie je pre ňu afrodiziakom. Okupácia ničí jej konjunktúru a uzemňuje ju na dlážku dvojizbového bytu v ktorom je kvôli židovskému pôvodu nútená sa zdržiavať. Emil ju upodozrieva z nevery, pričom sám zahýba, deň čo deň jeho integrita slabne a (aj napriek vnútornému nesúhlasu) podlieha nemeckej propagande..._______Hlasito aplaudujem a som dojatý. Ak som čakal na objavnú invenciu v česko-slovenskom tábore, tak je to práve ona vynachádzavosť s ktorou "Protektor" vyložil karty na stôl. Sprava doľava, zhora nadol. Jedno eso za druhým. Tak v prvom rade sa vyžívam v celistvom opojnom aranžmá koncepčných aktivít, ktoré sú odkomunikované bez akéhokoľvek náznaku plagiátorstva či vydieračstva. Zahŕňam sem kultivovanosť (neškrobenosť) ústneho prejavu medzi ňou a ním. Dekadentnú spätosť inštrumentálnych mágov Midi lidi (ich fanfáry sú orgastickým prameňom elektronického šibalstva - the winner is: "Něco opravdu nebezpečnýho" a "Konec léta") s aforizmom podfarbenými celkami, polocelkami. Zvuk reaguje na obraz a opačne, akvamarínové splynutie, ktoré interpretuje divokú audio-vizuálnu súlož. A nakoniec paralela bicyklistu s totalitou v podobe vkusných vsuviek tej najvyššej šarže._______Trpké dianie fungujúce na princípe rekapitulácie, vysielané cez mediálne kanály a sústredené na svoj 3-stupňový primárny cieľ - Delikátnosť/Dômyselnosť/Dôkladnosť. Som nenažraný, dvakrát nestačí, chcem ešte a potom zas. Filmárske vyznanie, ktoré má rajcovný štýl a predovšetkým srdce... (12.05.2010)

Kdo má jedno varle, ať zvedne pravou ruku..! Tak ten rakouský syfilitický čalouník tvrdil, že Čech je cyklista, co se nahoře hrbí a dole šlape a já za sebe dodávám, že pokud má úsměv na tváři, vyjede i sebeprudší kopec. A bez řetězu.. Skvělý výkon českého Pee-Wee Hermana M.Daniela, zvuk a hudba snesoucí světová měřítka (ten "cyklistický" motiv je úchvatný, úplné Vertigo) a temná atmosféra protektorátní Prahy, jenž vypadá, jako by se nad ní střídala polární noc se smogovou inverzí, nicméně s ohňostrojem superlativů bych byl u Najbrtova dramatu o odvaze a zbabělosti v odporné době přeci jen zdrženlivější. Místy se mi totiž nezdála ta příběhová zkratkovitost, některé přes koleno lámané (kvazi)alegorie (neberu ovšem na ně autorovi svaté právo), či třeba "ordinační" výkon nositelky dvou lentilek pod kobercem S.Novákové, ale na druhou stranu si člověk říká, že k českému filmu je nutno dlouhodobě přistupovat jako k vlastnímu dítěti na koncertě flétny. Komu odpustíte nějakou tu falešnou notičku, když ne mu..? (11.05.2010)