Réžia:
Makoto ŠinkaiScenár:
Makoto ŠinkaiKamera:
Makoto ŠinkaiHudba:
TenmonHrajú:
Kendži Mizuhaši, Satomi Hanamura, Ajaka Onoue, Risa Mizuno, Akira Nakagawa, Hiroši Šimozaki, Masami Iwasaki, Miki Suga, Rjó Naitó, Jošiko Iseki, Juka Terasaki (viac)Obsahy(1)
Tři volně propojené příběhy vyprávějí o vztahu chlapce Takakiho a dívky Akari. Na škole si byli blízcí, a i když se museli odstěhovat daleko jeden od druhého, i nadále udržovali vzájemný vztah, psali si dopisy a drželi se myšlenky, že se jednoho dne opět setkají. Tak nejdříve sledujeme Takakiho, cestujícího na schůzku s Akari, poté vidíme Takakiho očima zamilované spolužačky Kanae, nakonec se opět k vyprávění dostává Takaki, tentokrát už jako mladý muž. Celým filmem, který si kompletně naanimoval Makoto Shinkai sám na počítači, proplouvají pomalým tempem ozvěny lásky, které nebylo souzeno se naplnit. (Natascha)
(viac)Videá (1)
Recenzie (210)
Bohužel, ani nádherná animace a hudba nedokáží zachránit nudný, natahováný příběh s nezajímavými postavami. Nejsem necita, ale i samotný velmi opěvovaný konec mě zanechal naprosto chladnou. Kdybych měla brečet tak leda radostí, že už je to konečně za mnou. Prostě zklamání na celé čáře. 4/10 ()
Na první pohled film, který je vyprávěný obrazem i přesto, že stále někdo mluví. Na druhý dílo, které své jednotlivé složky provazuje přesně tak, jak bych to chtěl jednou mít v nějakém vlastním filmu. Útržky vět, zpřeházené myšlenky, asociativní plynutí obrazů, zpochybnění trojí jednoty, obrovská výmluvnost záběrů na tvář, či na obyčejné krabičky od mléka. Každý jeden prvek získává nevídanou svobodu a samostatnost, díky čemuž funguje v celku zvláštním a originálním způsobem. I kdyby nic jiného, tak velmi poučná podívaná. (Čímž nechci nijak zastírat skutečnost, že mnohé, spíše většina použitých prostředků se datuje až do dob němého avantgardního filmu.) ()
Óda na nevyslovená vyznání, na míjení se, na města, která snad kdesi skrývají tu, co se už nikdy nepotká. Óda na vzdálenost... kterou pro nás právě popravila éra facebooku. Homo sapiens, jenž ještě donedávna mohl zestárnout i s pokladem svých nesplněných středoškolských snů střeženým kdesi hluboko v srdci, se nyní, na počátku doby bezhranična, mění ve stalkera, co hned z webu ví o nových dětech, nových mužích a nových kariérách své dávné milé. Kolik vynálezů - snad už od časů železnice - nám bere dálku? Kouzlo bylo na dojezd, později na dolet… dnes je na dokliknutí. A člověku může být smutno, že není k čemu upnout hořkosladké smutky, protože obzory byly zrušeny a svátečno pohltil všední den. [Ale zbývá naděje: pustina kolem vede pohled k nebi. A krása, která na zemi nevyhnutelně uniká před dotekem - a přitom nepřestává zraňovat - nutí vyhladovělé volat k Neznámému, který sytí. A pokud ne On, pak nikdo…] ()
Veľmi jemné a zároveň hlboké emócie. Prenikajú pod kožu a ako lupienková pílka sa neúprosne prepracúvajú k srdcu i hlave, poihrajú, pošteklia, nabádajú k porovnaniu s vlastnými zážitkami a skúsenosťami s tými, ktorých sme milovali či milujeme. Príbeh je zároveň vyskladaný zo známych ingrediencií romantických filmov Východu, kde je podstatou dlhé odlúčenie, náznaky skryté vo vetre, lístkoch stromov a nebeských úkazoch. Melancholický podtón večného smútku, nezvratné lúčenia, krátkodobé a letmé stretnutia, osudové znaky, schránky, vlaky a listy. Listy stratené a nájdené. Až sa vtíska úvaha, či tento koncept tak trocha nevyplýva z odlišného myslenia a správania sa ázijských pobratimov. Uprednostia kolektív, uposlúchnu zamestnávateľa. A v prospech vykonania nadosobnej povinnosti odchádzajú od súkromných lások za prácou, školou a potom často žialia a zadumane meditujú v skalnej záhradke s horúcou šálkou čaju v rukách aby predumali tento rozpor. Rozpor medzi skupinovým a osobným, kde, zdá sa to osobné stále ťahá za kratší koniec. ()
Někdo má možná vlakovou turistiku rád, ale mě doslova vytáčely ty zprávy z rozhlasu o tom, kterej vlak bude mít kolik zpoždění. Jenom kvůli tomu, že je to manga, to nebudu nadhodnococat. Neříkám, že graficky to nebylo krásný, to jo. Ale i hrané filmy můžou být pěkně natočené a přitom hrozná blbost. Což se u tohohle filmu téměř povedlo. Fakt jsem se nudil, ale neberu ostatním, že se jim to líbilo, jejich věc. ()
Galéria (64)
Fotka © CoMix Wave
![5 centimetrů za sekundu - Z filmu](http://image.pmgstatic.com/cache/resized/w663/files/images/film/photos/000/519/519057_eb8a15.jpg)
Zaujímavosti (4)
- Film získal cenu Nejlepší celovečerní animovaný film na Asian Pacific Screen Awards v roce 2007. (Shley)
- Animátorské studio Liuzhou Lan Hai Technologies Ltd. v roce 2009 přiznalo, že bez souhlasu zkopírovalo do svých seriálů několik obrazů právě z tohoto snímku. (Hromino)
- Ve filmu se objeví kocour Chobi. Jedná se o stejného kocoura jako z krátkého příběhu She and Her Cat (2000). (Myslivir)
Reklama