Vyhoštění
Izgnanie
The Banishment
The Banishment
Obsahy(1)
Alex odjede s manželkou Verou a dvěma malými dětmi z města na venkov, aby prožili několik dní v jeho rodném domě, stojícím na samotě v rozlehlé krajině. Během pobytu Vera oznámí Alexovi, že je těhotná a že dítě není jeho. Rozlícený Alex trvá na potratu. Děti pošle na několik dní ke známým a s pomocí svého bratra Marka zařídí zákrok. Celá událost však nezůstane bez následků, jež Alexe přimějí k zamyšlení nad oprávněností jeho jednání. Očekávaný film Andreje Zvjaginceva, který v roce 2003 vyhrál benátský festival se svým debutem Návrat, byl inspirován krátkou prózou Williama Saroyana Směšná záležitost (1953). Režisér zde podává obraz rodiny, která se ocitla v krizi, a zavádí nás do blíže neurčeného času a prostoru (natáčelo se však v Moldávii, Belgii a ve Francii). Ústřední dvojici vytvořili Konstantin Lavroněnko a Maria Bonnevieová, hvězda skandinávského filmu. Andrej Zvjagincev (1964, Novosibirsk) vystudoval hereckou fakultu na Novosibirském divadelním učilišti (1984) a hereckou fakultu na moskevském GITIS (1990). Jako herec se podílel na několika divadelních projektech, účinkoval v reklamách. Hrál v epizodních rolích televizních seriálů (Buděm znakomy/ Seznámíme se, 1999) a také ve filmech, např. Širli-Myrli (1995, r. Vladimir Meňšov, uveden na karlovarském festivalu v roce 1996). K režii se dostal prostřednictvím TV krimiseriálu Čornaja komnata (Černý pokoj, 2000), pro nějž natočil tři díly. V roce 2003 debutoval celovečerním hraným filmem Návrat, který se stal událostí několika festivalů. Výrazně duchovní rozměr vyprávění charakterizuje i jeho následující Vyhoštění, na němž opět spolupracoval s kameramanem Michailem Kričmanem. (MFF Karlovy Vary)
(viac)Recenzie (74)
Šokujúco autentické, drsné a deprimujúce. Život v celej jeho kráse. 90% ()
Nie je nič, čo by som tomuto filmu vytkla. ()
Do jaké míry je možné si neporozumět v pár jednoduchých větách ve vztahu. Jak moc žena musí být ztracená, aby se už nechtěla najít a jen dávala zkratkovité značky za sebou, podle nichž by hledající jí našel...a chce to vůbec? Úžasný vhled do života takovéto ženy, respektive vztahu s takovou to ztracenou duší. ()
Rusky depresivní, stopáží velkolepé, ale dané téma by se určitě vešlo i do o hodinu kratšího filmu. ()
42nd KVIFF 2007 - OPEN EYES - Otevřené oči ()
Peklo ve ztrátě spojení - tíživé, jako by na vás hodil deku... Každé vyhoštění je dlouhodobě neúnosné, ale to ze srdce je jasně nejhorší. Ponuré drama s neřešenou předehrou a tragickou dohrou nezapře svůj původ - bezvýchodnost situace konejšená spojenectvím s přírodou - vane vítr, šumí stromy, zpívají ptáci, bubnuje déšť... podobně, jako v mnoha jiných filmech... ale pravděpodobnost, že vás tvůrci tyto úkazy donutí vnímat opravdu intenzivně, je v porovnání s ruskou poetikou dosti mizivá... například scéna s oživením potůčku za deště je překrásná a očišťující, zvlášť v kontrastu s naturálním duševním utrpením, které na vás, v interiérech vytuněných těžkou melancholií, dopadá a společně s depresivním duněním hudby nutí až k fyzické účasti. Ale stejně, jako při Návratu, i tentokrát postrádám červenou nit k orientaci mimo hlavní děj. Na nedořečenosti s filozofickými průniky nejsem stavěná a co ve své těžkopádnosti nepochopím přímou cestou, mě neuspokojí, kdo si ale rád dělá z hlavy pařník s vědomím, že úrodu stejně nesklidí, bude patrně unešen. Mně musí na tři hvězdy postačit prožitek z vjemů. Viděno během Challenge Tour 2015: 30 dní se světovou kinematografií ()
Zábery na diaľnice, prírodu, potôčiky a podobné tuším patria k ruským filmárskym špecialitám. Ak ma podozrievate, že sa tým snažím na niečo narážať, tak vás ubezpečujem, že to tak nie je. Pretože práve tieto časti sa mi vo filme páčili. Pri hodnotení filmu mi je totiž úplne jedno či niekto niekoho napodobňuje, kopíruje, vykráda či niečo podobné. Pre mňa je dôležitý výsledok. Je jasné, že režisér sa tými zábermi snažil dosiahnuť istý výsledný efekt, ktorý však, aby fungoval tak ako v tých údajných "vykradnutých filmoch" musí byť podporený dostatočne silným a zamyslenia sa hodným príbehom. Práve príbeh v tomto filme je pre mňa osobne tým kameňom úrazu. Film nám z pre mňa neznáveho dôvodu v poslednej (zbytočnej) polhodine odprezentuje ešte "vysvetlenie". Zásadným spôsobom pritom narúša (aspoň u mňa sa tak stalo), vlastné vnútorné prežívanie príbehu a nasmeruje diváka niekam, kde to už nie každému sedí. Tá vysvetľujúca vsuvka celému filmu vnútila podtext, ktorý vnímavý divák pochopil aj bez nej a otvorila množstvo nových otázok, na ktoré však už adekvátne odpovede v predchádzajúcom dianí chýbajú. Alebo je to len ťažká alegorická filozofia pre náročných, na ktorú som ja už krátka? Aj to je možné... ()
_______ update: Po těch pár letech to celé jaksi zemdlelo a nepomohlo ani 35mm. Krása obrazů se za chvíli okouká a i když jsem se hodně snažil, nic moc jsem za nimi nenašel - všechno je tak dokonale zaranžované a vypočítané, až to působí neupřímně. ()
tak to už radši Tiché světlo. ()
Mám tolik rád tuhle ruskou drsnou školu... Brácha tahá bráchovi kulku z ruky na gauči v pokoji a přitom spolu několika málo slovy poklábosí o životě, sterilizace nástrojů proběhne letlampou a špiritusem a špiritusu si cvakne i pacient namísto narkózy... Skvostný začátek. A skvostný celý film. Vynikající herci, scénář, dialogy, kamera. Fantastické lokace! Těžkotonážní filmový projektil ruské syrovosti a spolehlivý katalyzátor existenciální depky, tzn. jsem opojený a v mírné euforii. Snad ještě intenzivnější a hlubší zážitek než Zvjagincevovo předchozí Vozvraščenije, a to je co říct. Leckterý divák si možná v plné síle uvědomí, že k silnému filmu není zapotřebí, aby herci mleli a plkali a žvanili jednu větu za druhou a aby kamera skákala na všechny strany a střihač freneticky stříhal a režie nás omračovala bombastickými triky a bombastickou výpravou a bombastickou (nebo jakoukoliv jinou) hudbou a podobně. Za jeden z vrcholů filmu považuju rozhovor Aleksandra a Marka v autě u nádraží - tahle krátká a prostá scéna je taková nenápadná, ale zároveň zatraceně hluboká sonda do pověstné ruské duše. ()
Zvjagincev mě svým druhým filmem pro změnu zklamal. Příběh se odvíjí pomalu a v komorním duchu, že sice zbývá spousta času k zamyšlení, ale dál není nic. Příliš viditelná je inspirace Tarkovským, o čemž nepochybuji jako o záměru, leč na mě to bohužel působilo spíše jako vykrádání jeho stylu než jako jeho pocta. Největší problém mně však dělalo strávit pointu. Asi proto, že jsem z filmu dostatečně nepochopil PROČ to muselo být zrovna takhle, takhle vykonstruovaně. Musel jsem nad tím hodně kroutit hlavou. ()
Áno, opakujem sa, ale takto si predstavujem moderný európsky film. ()
Zvjagincovým filmom by prospelo viac strihania. Na tých dlhých a celkom zbytočných záberoch sa dalo ušetriť aj 45 minút a film by nepôsobil až tak uspávajúco. ()
Pocta Tarkovskému na Zvjagincevov spôsob. Je to podobné filmu Návrat, no toto je dvojnásobne smutné, chcieť po žene potrat, tak to je zlé, deduško z filmu Ostrov by ho asi vymlátil palicou po kotrbe. Ale následok na seba nenechal dlho čakať. Dosť dlhé, myslím, že to mierne prehnali, možno sa mali viac sústrediť na detaily. Skôr než drsné a depresívne je to nudné a prázdne, teda emócie, ktoré to má vyjadrovať, to podľa mňa má len z časti. Mne to však silnejšiu emóciu, silnejšie poučenie, niečo hlbšie nedalo. ()
Na blíže neurčeném místě, v blíže neurčeném čase, uprostřed polí tam roste ořechový sad, vedle stojí krásně venkovsky zařízený starý dům.....a v tom domě tráví prázdniny rodina s dětmi. Rodiče Alex a Vera mají velký problém. Problém v komunikaci.........Drama nemocné rodiny je velmi poutavě natočeno. Dlouhé statické záběry na okolní krajinu jsou chvílemi až tak krásné, že jsou téměř na hranici kýče a skvěle kontrastují s citovým chladem rozprostírajícím se všude kolem. Trošku mi vadí konečné polopatické rozluštění. Jakoby se Zvyagintsev bál ,že by mohl zůstat nepochopen a přitom dle mého názoru právě v neuchopitelnosti díla by byla největší sila. Takto je nám tak vnucen jednoznačný pohled a Vyhoštění tím tak trochu padá do koše moralitek. Přesto dávám vysoké hodnocení, na projekci v MFF KV nás bylo 5 přátel a žádný z filmů, které jsme tam společně viděli u nás nevyvolal takovou diskuzi. Zajímavé, každý jsme si našli úplně něco jiného. A K.Lavronenko je nezapomentulný! ()
Od režiséra Andreje Zvjaginceva se mi více líbil snímek Návrat, ale tohle je taky pěkný film. Velmi melancholický (ti, kteří milují filmové deprese mohou být v sedmém nebi), sice pro minimum děje obtížně sledovatelný, všechno Vám ale vynahradí nádherné záběry, kterými se Zvjagincev inspiroval u svého soujmenovce a vzoru A. Tarkovského. 80% ()
Po shlédnutí Návratu jsem byla hodně zvědavá, "jak to všechno začalo". Jenže moc jsem se toho nedozvěděla, protože toto je úplně jiný film. Celou dobu jsem tápala a hledala souvislosti, když hlavní hrdina byl tentýž. Takže nadšení, jako u prvního filmu, se nekoná, ale hluboká ruská duše a krásná příroda tam byly. Déšť, dlouhý déšť, temná krajina, temné vztahy mezi lidmi. Celkem spokojenost. ()
Vlastně se mi nejvíce líbilo, jak je tu zachycen venkov. ()
Ještě teď mám husí kůži, k čemuž nemalou měrou přispěla i hudba.Smutné, tragické, zajímavě natočené... ()
Úvod: Od Zvjaginceva jsem již viděl Návrat a Leviatana, a četl komentář od Shadwella ***... Před rozetnutím gordického uzlu říká bratr Marek: "Ať uděláš cokoli, vždycky to bude dobrá." Psychologicky vzato to však rovněž znamená: "Ať uděláš cokoli, vždycky to bude špatné. Problém tedy není v rozhodování, co udělat, ale zda něco udělat nebo nedělat nic. Nebo podle Maxe Frische (Mein Name sei Gantenbein): Machen oder Unterlassen... A tak vlastní drama začíná až tehdy, kdy se dozvídáme, jak to viděla druhá strana (Věra - předtím mluvil a jednal jen Alex) a zjišťujeme, jakým problémem je vzájemná komunikace. To, co se v mužském světě snadno odvíjí (potraťáci, doktoři, pohřebáci atd. - stačí jen náznak), styk mezi mužským a ženským ztrácí výrazové prostředky... Zvjagincev se kritizuje, že je málo inventivní, že se zabývá jen standardními (archetypálními) tématy. Ale nebyl takový i Bergman (i když rozhodně byl inventivnější). Nicméně spojení nedramatické režie a dramatické kamery (např. pohled na dveře s tváří démona) považuji za jedinečné. Trochu mi snad vadily některé superpozice (např. provádění potratu a dětská skládačka s obrazem Navštívení Panny Marie... Ještě snad údajné Zvagincevovo epigonství. Celá ruská moderní filmografie je poplatná Tarkovskému, ale také Tarkovskij je poplatný svým předchůdcům. Pokud Zvjagincev použil některé obrazy připomínající Tarkovského, pak to bylo zřejmě nezáměrné. Tarkovského postupy vyplývající z jeho specifické "nadsvětské a nadnáboženské mystiky" Zvjagincev nepoužívá, a asi by to ani neuměl. Jeho vyprávění je čistě epické, co z toho vyplývá je jen na divákovi... Zkrátka "Laughing matter", jak by řekl Saroyan. ()
Súvisiace novinky
Seminář duchovních filmů
Od 21. do 23. března 2014 v hodonínském kině Svět proběhne I. ročník Semináře duchovních filmů. Vrcholem programu bude strhující dvouapůlhodinový film Na druhé straně kopců nejznámějšího… (viac)