Neprebudený

Nemôžem si pomocť, ale Zachar nedokázal dobre zachytiť do tohoto televízneho filmu príbeh Martina Kukučína. Gro a samotná zápletka je v poriadku, ale všetko ostatné nie. Do istej miery za to môžu niektoré amatérske výkony (ne)hercov, do istej miery samotné spracovanie, zbytočne naťahované zvyky dedinčanov a tiež prevedenie pocitov hl. hrdinu do filmovej podoby. Inak viac ako Labuda sa mi páčil výkon mladej Idy Rapaičovej. (07.10.2015)

Každý, kto aspoň zbežne pozná tvorbu Martina Kukučína, mi zaiste dá z pravdu, že NEPREBUDENÝ patrí k jeho najsugestívnejším a najkľúčovejším dielam. Len veľmi málo poviedok vo mne dokázalo dosiaľ vyvolať tak silné pocity ... S filmom je to podobne. Naozaj môžem tento Zacharov filmový klenot - alebo v súvislosti s dejom husárksy kúsok - len a len odporučiť. Len by ma zaujímalo, ako je možné, že tak kvalitné a po všekých stránkach výborne dielo takmer upadlo do zabudnutia, a to i odborných kruhoch ... (08.05.2012)

Základná škola, Martin Kukučín a jeho skvelé dielo. Knihu mám radšej, ale tento film ju veľmi solídne stvárnil. Marián Labuda ma asi prvýkrát a aj naposledy zaujal vo filme. Na rolu Ondráša Machuľu sa neuveriteľne suprovo hodil. Všetko sa mi na ňom páčilo - je to miestny outsider, tučný, s hlasom aký som si predstavoval aj vtedy keď som čítal knižnú predlohu. Celý film stojí na jeho výkone, k tomu krásna slovenská dedina, chalúpky, krásna príroda,... (28.02.2009)

Pokiaľ budeme brať Ondráša ako jednoduchého naivku, naivný sa bude zdať aj film. Ak pochopíme, že má mentálnu poruchu, uveríme aj filmu. Labuda sa do úlohy hodí ako nikto iný, možno škoda, že sa jedná iba o televízny film a nebol tak ešte prepracovanejší, keby išlo o film určený do kín. Povinnosť pre ženy, ktoré trepú dve na tri a neuvedomujú si možnosť akýchkoľvek následkov. (25.11.2016)

Dvacetiletý Marián Labuda (otřesně krásný); náročnější roli už asi nedostal a asi už nedostane. Film o tom, co je to blud, a jak je k němu možno přistupovat - anebo není možno, ale přistupuje se. Náš pána a učitel Sigmund Freud, který staví most mezi bludem a snem (Der Wahn und die Träume in W. Jensens Gradiva), postuluje, že blud nerozpozná nikdy ten, jenž ho sdílí. Není mu ho tedy možno vymluvit, zakázat, nebo ho jinak od něj oddělit. Musí ho poznat jako takový sám, nebo jak říká Martin Kukučín, musí se probudit. Tak jako sen leží mezi bděním a bezesným spánkem, leži blud mezi realitou a šílenstvím. Ale sem patří i mnoho jiných věcí, které Jozef Zachar zachytil na svatební veselce. Proč tedy tak velká nevole mezi Ondrášem Machuľou a ostatními vesničany. To se objasňuje teorií "malých odchylek", čím jsou menší, tím větší nevraživost mohou plodit. A tak se opět dostaneme k pojmu "jinakosti"; všichni jsou tu bludaři ve své žravosti, nevraživosti, lascivnosti a opilství; bludem čisté lásky a "svátosti" manželství tu trpí jen Ondráš. Pozn: Proč se udělují ocenění hercům (atd.) jen za zbrusu nový film, proč to nenechat třeba 50 let uzrát? Poznámka po čase: Stále více inklinuji k názoru, že blud zde byl pouhým vehiklem něčeho vyššího - lásky; a kdo z nás z lásky nebloudil? (03.01.2018)