Série(16) / Epizódy(561)
-
Série 1 (1972) - 9 epizód
-
Série 2 (1973) - 18 epizód
-
Série 3 (1974) - 39 epizód
-
Série 4 (1975) - 42 epizód
-
Série 5 (1976) - 39 epizód
-
Série 6 (1977) - 42 epizód
-
Série 7 (1978) - 34 epizód
-
Série 8 (1979) - 39 epizód
-
Série 9 (1980) - 36 epizód
-
Série 10 (1981) - 42 epizód
-
Série 11 (1982) - 33 epizód
-
Série 12 (1983) - 41 epizód
-
Série 13 (1984) - 39 epizód
-
Série 14 (1985) - 39 epizód
-
Série 15 (1986) - 39 epizód
-
Série 16 (1987) - 30 epizód
Obsahy(1)
Ke svému názvu přišli Bakaláři až o něco později. První pořad se jmenoval Kufr za dveřmi. O příběhy na toto téma tvůrci požádali psychiatra Miroslava Plzáka, Jaroslava Dietla a Vladimíra Menšíka. Vladimír Menšík tehdy napsal povídku o manželovi, který při banální hádce rozkopl dvířka od kredence a kufr, do něhož je jeho žena uložila, aby je odnesl opravit, považoval za vyhazov. Diváci byli nadšeni, psali a přáli si pokračování. Jaroslav Dietl svolil, že bude pro nově vznikající pořad psát scénáře, ale kde neustále brát témata? Další nápad si poradil i s tímto problémem: výzva, aby diváci psali své příběhy, vyvolal až nečekanou reakci. Dopisy, které během následujících let přišli do televize, by se daly počítat na desetitisíce. Pořad dostal název Bakaláři vědy manželské. „Bakalář byl ve středověku učitel, člověk, který předával zkušenosti. Řekli jsme si, že našimi bakaláři budou právě diváci. Ať se o své zkušenosti dělí, ať je předávají druhým,“ prohlásila Libuše Pospíšilová. Témata, která přicházela, však měla daleko širší okruh. Lidé se psali i věci, které dosud nikomu nesvěřili. Jeden z dopisů dokonce začínal slovy: „To bych neřekla ani panu faráři...“ A tak nakonec zůstali jednoduše jen Bakaláři. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (48)
Ráda se k těmto příběhům vracím a přiznám se, že za to samozřejmě může velká dávka nostalgie. Je to klasika, od které by se někteří tvůrci dnešních pořadů a seriálů mohli učit a určitě by jim prospělo, kdyby viděli jak se dělaly nejrůznější zábavné pořady v minulosti. U některých příběhů se mi vůbec nechtělo uvěřit to mu, že se to skutečně stalo, ale život si nevymýšlí. ()
Ja som vyrastal ako decko na Bakalároch. V sedemdesiatych rokoch to bolo suverejne najlepšie, čo nám naše 2 programy ponúkali. Vždy sobotu sme čakali na nové príbehy. Pamätám sa , že tie z Prahy boli najlepšie čo bolo dane aj komentárom V.Menšíka. Spomínam si aj na vrchol príbehov a to bola poviedka ZUBY, práve v hlavnej postave z V.Menšíkom. Ozaj veľká nostalgia, lebo mnohí herci z týchto príbehov už nenávratne odišli do hereckého neba. Bakalári boli súčasťou našej mladosti. 85%. ()
Současná snaha o napodobení bakalářských příběhů - Trapasy vyznívá v porovnání s klasikou mizerně. Prostě když uváděl Vladimír Menšík bakalářské povídky,tak to byla lepší zábava. A co když v nich ještě hrál. Vzpomínám na příběhy "Zuby" o televizním mechanikovi amatérovi, nebo třeba "Husa", kde hrála Dáša Veškrnová pacientku v nemocnici, která léčí chmury četbou Švejka. ()
Bakaláři jsou kultovní cyklus krátkých povídek různorodé kvality. Některé jsou úžasné od začátku do konce. Jiné nestojí za nic, ale poslední minuta svým vyvrcholením to celé změní. A další jsou úplně marné. Stejně jako tomu bývá v jakýchkoliv povídkách. Tyhle přece mají v sobě něco svého, a to ten svůj kult. Ty slavné československé herce, kteří v nich hráli a především to retro, které na vás dýchne z každého dílu. [4212. hodnocení, 48. komentář, 72%] ()
Bakaláře jsem milovala a vždycky se na ně těšila. Měla jsem je ale vždycky za odměnu a musela si je zasloužit. No snažila jsem se,ale hodněkrát je neviděla. Což jsem obrečela a snažila se polepšit. Líbilo se mi jak uváděl Menšík jednotlivé epizody a na konci položil brýle a ta závěrečná hudba byla klasická. ()
Galéria (1 317)
Fotka © Česká televize / M. Souček
Zaujímavosti (56)
- Ke svému názvu přišli Bakaláři až později po svém vzniku. První pořad se jmenoval Kufr za dveřmi. O příběhy na toto téma tvůrci požádali psychiatra Miroslava Plzáka, Jaroslava Dietla a Vladimíra Menšíka. Vladimír Menšík tehdy napsal povídku o manželovi, který při banální hádce rozkopl dvířka od kredence a kufr, do něhož je jeho žena uložila, aby je odnesl opravit. Manžel poté nalezený kufr za dveřmi považoval za vyhazov. Diváci byli nadšeni, psali a přáli si pokračování. (Paity)
- První tři večery moderoval Miroslav Horníček. Před úvodním záběrem mu režisér Dudek sundal brýle, položil je na scénář a nasnímal je v detailu. Vznikla tak znělka, kterou si všichni pamětníci dobře vybavují. Jenomže pak tehdejší vedení usoudilo, že je Horníček příliš intelektuální a nařídilo jeho přeobsazení. Režisér Jaroslav Dudek se kvůli domu pohádal s dramaturgyní Libuší Pospíšilovou a těsně předtím, než vztekle praštil sluchátkem, jí řekl: „Víte co, Libuško, tak si to dělejte sama!" Ta pět minut nato volala, že šéfredaktor souhlasí a Dudek málem omdlel. Jako kompenzaci nakonec přiobsadili Vladimíra Menšíka a od té doby uváděli Bakaláře dva. Z Miroslava Horníčka zbyly jen ty brýle. (Paity)
- Ve 14. minutě jde zahlédnout na stěně chodby pohybující se stín mikrofonu. (Duoscop)
Reklama