Vražda v Ostrovní ulici

Tak toto nie. Naivný film s prehrávajúcimi hercami a slabou atmosférou (aj zvolená hudba k tomu dopomohla), ktorý nesie prvky žánru iba vďaka lacným krimi klišé. Scenár varí z vody a to jediné, čo stojí za záujem, je rekonštrukcia vraždy, ktorá sa odohrá až v absolútnom závere filmu. Komici Plachta či Pištěk sa do drámy vonkoncom nehodia a aj oni sami prispievajú k celkovému zlému dojmu. Beriem ale, že sa jedná o prvopočiatok žánru v Česko-Slovensku. (28.01.2016)

Nejen na svou dobu nadprůměrná adaptace detektivního románu Emila Vachka s mimořádně sympatickým vyšetřovatelem Klubíčkem, doprovázeným (ba stíhaným) komickým žurnalistou, dokonale zhmotňujícím novinovou zprávu, nahrazující skutečnost senzací. Tato honba není přirozeně jediným dramatickým principem filmu: vedle vlastního pátrání, které přivádí detektiva k rafinovanému zločinci, a efektnímu usvědčení při rekonstrukci vraždy v samém závěru, spoluutvářejí film i okamžiky konfrontací jednotlivých podezřelých s jejich vlastními vinami, nejednou ztvárněné za pomoci reminiscencí na expresionistickou kinematografii – zvláště horečnatá mysl karbaníka Zachara v podání Theodora Pištěka utváří v celém příběhu svůj vlastní svět, když vrhá podezřelého na samé dno rezignace. (22.03.2024)

(2x) Tuhle (když pominu filmy tohoto žánru v oblasti němého filmu) úplně nejstarší československou kriminálkou beru spíše jako raritku. Tehdejší režisérovo nadšení z nové technické metody snímání dialogů na pozadí hudebního doprovodu bylo jistě fajn, ale jak se říká, všechno s mírou a tady míra byla poněkud překročena. To neustálé znění scénické hudby, která z velké části připomíná němé grotesky, působí místy ve vážném příběhu o vraždě jako pěst na oko. Ale co naplat, atmosféra super, i po víc než 80ti let od natočení cítit z příběhu i napětí, zaujme dynamická kamera a scénář s odlehčeným s humorem, narežírovano a zahráno velice pěkně. Jindřich Plachta se mi tady líbil ještě víc než v komediích typu Právě začínáme a To neznáte Hadimršku. Takže spokojenost a jeden z atraktivnějších zážitků při sledování prvorepublikových filmů. (18.08.2017)

I když člověk odhlédne od toho, že filmaři se teprve učili s novým formátem, že neustále hraje v podkresu otravná a kolovrátková hudba, která bourá spolehlivě jakýkoliv pokus o napětí, i tak mi přijde scénář poněkud zmatený. Např. bez přečtení knihy divák netuší, proč se Klubíčko a novinář spolu vůbec scházejí, proč Klubíčko navenek nosí oblek a doma baret, a také později spousta nových směrů ve vyšetřování začne být podávána poněkud chaoticky a ne zrovna přehledně. Doposud důsledně budovaná kontinuita je najednou také fuč. Film zaujme snad jedině pokusy o můstky mezi záběry typu šálek - šálek, šála - šála, koberec - sníh na zemi apod. A ano, herecké výkony mnoha postav jsou skutečně teatrální, někdy až amatérské. (01.01.2013)

Až mě překvapilo, že i my máme docela dobré detektivní postavy, a to nejen po roce 1950, ale i před ním. Jindřich Plachta je ve své roli neskutečný a je skoro škoda, že z toho nebyl nějaký seriál, protože jeho postava je výborně poirotovská nebo holmesovská. Ten příběh sám o sobě také není špatný a je vidět, že stojí na základech dobré předlohy. (06.01.2015)