Zástavy našich otcov

Možná jsem jediný, ale Vlajky mi přišli lepší a zajímavější než Dopisy. (16.10.2010)

Z Vlajek nelze nemít smíšené pocity – tak to Eastwood asi chtěl. Na válečných filmech, z nichž je divák nadšen, je něco špatně. Celkem složitý vypravěčský přístup, snímku nezřídka vyčítaná malátnost, patos – to vše zabraňuje jakémukoliv napětí, vyvrcholení, hrdinství. Forma podpírá sdělení. Jen jestli to Eastwood nepřehnal, když z propagandistické jízdy po USA udělal utrpení bezmála tak veliké, jako šplhání na Suribači. (05.10.2012)

První půlka filmu docela slušná, i když pár věcí by se dalo vytknout. Druhá polovina, kdy nastupuje nekonečné probírání fotografie, politika a vlastenectví je děsně nudná a sráží celý film. (23.02.2018)

Ve stejném duchu jako Letters from Iwo Jima, tedy poněkud nudnější vyprávění o jedné velké pacifické bitvě. Narozdíl od většiny válečných filmů zaměřené spíše na jednotlivé hlavní postavy a jejich zasazení do své doby, myšlenky a pocity. Určitě zajímavé z pohledu zpět, tedy jak v jednu chvíli slavní lidé jsou následně víče či méně odkopnuti. Dá se na to dívat, ale na více než průměr to nemá - hlavně z důvodu mírné zdlouhavosti a roztříštěnosti. (01.09.2007)

Trochu patetické, ale co chtít od filmu o patetické fotografii... 4 hvězdy za řemeslo a za to, že jsem se nudil jen trochu na konci. (01.10.2008)

opravdu zvláštní pohled na hrdinství. Film je chvílemi ukrutně nudný. Jeho protipól Dopisy s Iwo Jimy je minimálně o třídu lepší (11.11.2008)

Plus je, že to není z 2. světové nebo z Vietnamu, jak to bývá obvyklé. Ovšem je nám tady představen trojlístek hrdinů, jejichž pocity po válce jsou vykreslené docela obstojně, ale pocity přímo ve válce jdou hodně po povrchu a v podstatě celá válečná vřava je na pozadí a soustředí se na různé druhy umrtí. Nějaké emoce a charaktery ostatních členů vojenské jednotky nejsou vykresleny vůbec. Je to škoda, uvidíme co druhý díl, zda bude lepší. (10.04.2009)

Šílený patos s dobrým vizuálem a slušnými hereckými výkony. Film na pomezí válečného snímku a dramatu. Ale je to trochu jako taková chytrá Horákyně, takže Flags of Our Fathers není ani nikterak zajímavým válečným filmem, ani silným dramatem. (23.04.2013)

Film, zdá se, místními murdci nepochopen. Tklivé melodie, ztraumatizovaní mladíci, zhroucený indián, topoření vlajky, vzpomínání starců na boje a spousta uslzených tváří. To je pietní akt, pomník, polopatická oslava padlých, ne válečný thriller. Je zcela evidentní, že přesně takhle to Eastwood chtěl, jako pyjetní akt, poněvadž Clint není žádnej blbec ani matlák. Tohle je prostě pro určitou část americké populace. Takhle to vidí a chápou. (30.04.2017)

Za mě moc pěkná práce. Je to zase trochu jiný úhel pohledu. Bojové scény byly natočeny perfektně a to svinstvo okolo fotky myslím taky moc dobře zpracované. Ono kolem války je všechno svinstvo. Zvlášť když jde o prachy a propagandu. C. Eastwood výborně a herecky obsazené obě linie taky moc dobře. Nenašel jsem moc slabých míst. Možná to není velkofilm, nebo pecka či efektní orgie, ale má to neskutečnou hloubku podepřenou skvělými hereckými výkony. (23.12.2018)

Clint vypráví o válce a není to válečný film. Tohle dost lidem vadí a chápu to. 60%, ale kdybych byl občanem Spojených států, asi bych to téma vnímal silnějc. (22.11.2015)

Ohodnotím společně Flags of Our Fathers a Letters from Iwo Jima třemi hvězdičkami, budu to brát jako jedno dílo, ač Vlajky byly dle mého o něco lepší a Dopisy horší, tedy opačně než ukazuje zdejší průměrné hodnocení. Celkově se jedná o moc zajímavý projekt Clinta Eastwooda, kdy oba filmy vypráví o bitvě o Iwo Jimu, první z pohledu Američanů, druhý z pohledu Japonců, je tam pár krátkých pasáží, kdy se odehrávají stejné scény na stejném místě, ale spíše takové drobnosti, jako chvilkové dobytí kulometného hnízda, apod. Vlajky obsahují válečné scény, ale hlavně to je vyprávění o vojácích ze slavné Rosenthalovy fotografie, o jejich životech, propagační kampani v USA, apod. "Japonský film" pak do jiných časů zabíhá minimálně, hlavně vypráví o bitvě samotné. Těžko posuzovat jak dobře, Japonci jsou dost jiní, nevím jestli fanatismus některých byl ve filmů přehnaný nebo neopak utlumený. Každopádně celkově mě filmy spíše zklamaly, přijde mi to jako promarněná příležitost, protože nápad to je výborný. Filmy mě nezaujaly příliš ani z válečného hlediska (i když některé scény jsou "vymazlené") ani z hlediska nějakého psychologického a emočního, obzvlášť v japonské části jsem se dost nudil. A to je jak říkám škoda, protože bitva o Iwo Jimu je nějaký materiál a Clint v jiných filmech ukázal, že je výborný režisér s nápady. (18.02.2016)

Eastwoodova starosvetskosť mi zväčša nijak neprekáža, ba práve naopak, je pre mňa akýmsi príjemným osviežením, niečím, čo už v tejto dobe príliš časté nie je, avšak tentoraz to bohvieako nefungovalo. Pateticky poňatá matéria, ktorá mohla zaujať, ale vo výsledku bola namiešaná na môj vkus až príliš gýčovo. Príbeh odohrávajúci sa vo viacerých rovinách je nekonzistentný, chaotický (vo vojakoch, ktorí na Iwo Jime zahynuli, som mal úplný guláš), zdĺhavý, miestami nudí. Formálne je síce zvládnutý vskutku dôstojne, avšak nedokáže dostatočne zaujať, vyznieva chladne, neosobne (čož je naozaj škoda, námet bol pozoruhodný). Ocenil by som väčší dôraz na rovinu po návrate vojakov vztyčujúcich vlajku do Ameriky, ktorá mala byť nosnou časťou snímky (a odlíšiť ju od iných vojnových), osobne mi však prišla často kŕčovitá a v záverečnej zhruba polhodinke už veľmi umelo naťahovaná a únavná. Suma sumárum, film to absolútne nie je zlý, no osobne si myslím, že sa z toho dalo vyťažiť i čosi viac, najmä po emočnej stránke - ktorá sa tu priam núka. 60% (15.12.2017)

Unavený a zbytečně přeplácaný film všemi politickými a ekonomickými otázkami, které absolutně potlačí poselství filmu, který vzpomíná na hrdiny z Iwo Jimy. Celou dobu vám to vnucuje smutnou a melancholickou myšlenku na lidi a jejich životní příběhy, bohužel vám to ani nedá možnost si nějaký vztah k hrdinům příběhu vytvořit, jakmile se začalo něco dít nebo jste si začali přiřazovat tváře k jménům, scéna bla pryč a s ní i něco hlubšího. (27.01.2018)

Koment u Dopisů z Iwo Jimy. 70% (24.06.2018)

Efekty a vůbec bitvy vypadaj fakt luxusně, dějově to trošku pokulhává, mixuje se jedna storyline přes druhou, ale celkově to špatný neni. (30.01.2007)

"uz tu neni ira hayes, ted uz nam neodpovi, jak skoncil tenhle indian, to malokto uz vi...", tak nejako znel refren balady o vojakovi ira hayesovi prevzatej zelenacmi, ktoru som sa kedysi (nedobrovolne) napocuval v detstve. film zastavy nasich otcov od clinta eastwooda, tvoriaci jednu z janusovych tvari dvojfilmu o bojoch na iwo jime, nie je mozno tym, co mnohi ocakavali. nie je to klasicky akcny film o bohapustom strielani, ci o utokoch na city alebo o moralizovani a uz vobec nie o americkom patriotizme (na ktoreho akykolvek naznak medzicasom uz mnohi europski kritici a divaci reaguju ako pavlov pes). je to film o spomienke - o vylodeni sa na iwo jime, o aspektoch vojny. svojim sposobom pietny dokument s (miestami sice mierne zdlhavym) epickym pribehom, o obycajnych vojakoch, ktori sa ocitli uprostred bojiska a stali sa zaroven sucastou svetoveho diania. vojnu prezili traja zo siestich zo slavneho zaberu vztycovania vlajky na hore suribaci. tato trojica sa proti svojej voli stala hrdinami a bola 'pouzita' ako ziva reklama priamo z bojiska na marketingovu kampan pre vojnove dlhopisy. ale aj tu odmieta eastwood moralizovat ci sudit, pretoze dlhopisy boli pocas vojny vo vsetkych demokratickych krajinach spojencov vyuzivane na nevyhnutne financovanie vojny. trojica vojakov z legendarnej fotografie sa brani prevziat na seba rolu hrdinov, pricom vojaci prizvukuju, ze hrdinami boli ti, ktori sa viac nevratili naspat - a neboli to len zvysni traja z fotografie (medzi padlymi bol aj rodak zo slovenska, sergeant michal strenk), ale vsetci ti, ktori na ostrove polozili svoje zivoty. aj preto sa eastwood vyhyba detailnejsim zaberom tvari a vytvara dojem anonymity - pocas filmu divakovi v pamati utkvie len niekolko hercov. film oslovi viac milovnikov zanru i znalcov bojov v pacifiku a vo svojom pozvolnom meditativnom tempe i style skor viac pripomina tenku cervenu liniu ako prototyp bezneho akcneho vojenskeho filmu. aj napriek mnozstvu bojovych scen na ne nekladie doraz. (19.03.2007)

Slabšie ako Dopisy. Eastwood chcel natočiť dojímavý snímok ako poctu americkým vojakom z Iwo Jimy. Lenže to celé nejak nefunguje. Zo snímku necítiť žiadne emócie (aj keď snaha tu bola). (18.07.2008)

Eastwood ukázal pohled na jiné důsledky a dopady války než na které jsme zvyklí v podání chromých a psychicky velmi narušených veteránů. Tihle "veteráni" byli použiti jako loutky ve válečné kampani za získání peněz pro její zdarný konec. Eastwood se mnohem více než-li na bitevním poli pohybuje daleko od války a to v bezpečí USA, kde trojice mladíků považována za hrdiny bojuje s pocity provinění a výčitek vůči svým padlým kolegům a jejích rodinám. Eastwoodová režie se mi vždy líbila a i tady jsem přistoupil na jeho hru a tenhle snímek považuji za velmi zdařilý. (08.03.2009)

Musím uznať že sa mi film páčil a dostal ma. Neviem ako iný ale ta Clintova citlivá réžia ma dostane stále nehladiac na všeliaké hluché miesta a klišé. Tak isto ako pri Listoch s IWO JIMI vedel Clint čo točí. Emócie su jeho a tu hrajú na prvé husle. Čo niekomu môže vadiť lebo pôsobili mierne umelo a schválne vykonštrovane ale ako som už spomenul mňa Clint tým jeho identickým štýlom akým točí filmy dostane (takmer) vždy. Mimo toho sa jedná o veľmi dobrý vojnový snímok s vysokým rozpočtom čomu nasvedčujú i dych berúce bojové scény ktoré asi zahodili cenzúru hneď na začiatku a servíruju pred divákov čistú holú smutnú realitu. 80% (25.06.2011)