Babel

Očakávania filmových fanúšikov na tento film bol opodstatnený. Pod taktovkou uznávaného režiséra Alejandra Gonzáleza Inarritu, ktorý má na konte snímky hraničiace s mimoriadne depresívnym podtónom, 21 GRAMOV, alebo AMORES PERROS, sa zakaždým zrodia filmy, ktoré majú k dokonalosti relatívne blízko. V každej jeho snímke je detailne "rozkúskovaný" život hlavných postáv a ich neustále zápasenie s útrapami každodenného života, vygradované, pochopiteľne, až ďaleko za hranice ľudského chápania. Roztrieštený život postáv, ktoré sú úžasným stelesnením akoby autorovej bytosti, nechýba ani v tejto snímke. Čo mi na Inarritu neskutočne imponuje, je kontrast zladený s úplnou odlišnosťou hlavných postáv a vzápätí ich harmonické spojenie v jednej udalosti, ktorá ovplyvní rámec ostatných udalostí a zároveň zmýšľanie postáv. Zdá sa, že tento film okrem deja neobsahuje nič viac a podľa názoru nezainteresovaných by bolo celkom jednoduché zhrnuť ho do hodinovej epizódky. Kto však objaví nezameniteľný štýl tohto režiséra, uvedomí si, že film zahrňuje veľa geniálnych motívov, chvíľkových vzplanutí alebo rozhodnutí, ktoré by sa dali zhrnúť do trojhodinového filmu, v ktorom by bolo všetko dopodrobna vysvetlené. Malo by to však aj jeden zápor. Diváci by nemali dostatočnú možnosť na utvorenie si vlastných predstáv, záverov a myšlienok. Myslím si, že tento film nie je dokonalý a predchádzajúci film 21 gramov bol výstavbou deja určite zložitejší. Prekvapili ma výkony hlavných predstaviteľov, najmä Brada Pitta, autenticky vyobrazené prostredie perfektne zakompované do dejového rámca, a samozrejme, typické skákanie z jednej situácie do druhej, bez ktorého by Inarritu nebol Inarritom. Dráma, ktorá je pre mňa priam stvorená. (02.06.2008)

4 jazyky, 3 země, 2 světy, 1 velké humanistické poselství a příliš mnoho náhod, které fungují jako stopy scénaristy a ne jako neviditelná, ale pádná ruka osudu. AGI sestavil mozaiku o překonávání hranic, předsudků a (nejen jazykových) bariér oscarových parametrů. ALE...Právě ta akurátní oscarová architektura-velká témata, malé příběhy, globálně srozumitelné hodnoty- na vizuálně, hudebně i střihově dokonalém prostoru je bludným kořenem na cestě do hlubin divákovy duše. Babel (=zmatení) chtěl zřejmě evokovat biblický příběh z Genesis pro dobu mrakodrapů ve stylu „Lidé budují věže až do nebe, ale mosty k sobě postavit neumí.“ Ten film to řekl. Ale s výjimkou japonské hluchoněmé dívky s podivnou nenaléhavostí a místy klopýtal po uhlazeném povrchu. Podmanivě syrová japonská část(90%), přespříliš modelová marocká část (70%) s omšelým Bradem a bělostnou Cate, kterým scénář mnoho nedovolí, rozkolísaná mexická část. (60%) Název města Babylon znamená v původní jazykové verzi brána Boží. Alejandro ji jemně pootevřel, ale nevkročil dovnitř. (28.04.2007)

Režisér Inárritu se opět pohybuje v terénu, který důvěrně zná, a znovu přivádí na plátno několik paralelně se odvíjejících příběhů, které se v určitém bodě a určitými hrdiny protnou. Opět přináší nabuzené emoce, mravní konflikty, střetnutí hodnot a krutá dramata. Tentokrát se navíc snaží o zmapování rozličných kultur uprostřed globalizovaného světa. Jen ten příběh z Tokia mi do celku nezapadal, i když chápu, že Inárritu nemohl odolat tomu začlenit do svého filmu panoramatický snímek Tokia rozzářeného neony a tisíci světel. Tahle část připomínala spíš produkci Atoma Egoyana a zasloužila si spíš svůj vlastní film. Celkově mi přišlo, že narozdíl od jeho prvotiny Amores Perros obsahuje tenhle film méně energie a inklinuje spíš ke krásným obrazům kamery, která zachytává tu skalnatou Saharu, tu svatební veselí v Mexiku anebo nevadskou poušť. Je to ale tak filmově podmanivá podívaná, že nemám problémy s udělením páté hvězdičky. Inarritu je jeden z nejtalentovanějších režisérů současnosti. Celkový dojem: 90 %. (04.07.2010)

Iñárritu potřetí a potřetí velice dobře, i když poprvé u mě jeho snímek nedosáhl na maximální možné hodnocení. Od Iñárritua jde o stále stejný koncept, stále stejně prezentovaný a jelikož jde u všech tří filmů (Amores Perros, 21 gramů, Babel) o stejného režiséra, který se zuby nechty drží svého vlastního stylu, tak mi to už přijde jako ohraná deska (mění se akorát obsazení, lokace a situace) - jednotlivé složky mám rád, ale jako celek si už Babel nejspíše nepustím. Příběh je to chytrý a to prolínání jednotlivých příběhů už není nejdůležitější částí celku, ale (budu se opakovat) napotřetí už to nechutná stejně jako napoprvé či napodruhé. Herecké obsazení se opět vydařilo, s herci jsem problém neměl, dokonce mi výkon Brada Pitta přišel jako jeden z jeho nejlepších, jejich postavy však nejsou tak zajímavé a poutavé (až na Rinko Kikuchi) jako postavy Benicia del Tora či Seana Penna (21 gramů). Řemeslně je to výsostně odvedený kus práce, příběh už mě ale zasáhnout nedokázal, snad ti výměna scénáristy pomůže, Alejandro. (29.04.2009)

Babel je originální. Babel je jakási bomba, která vám vybuchne u hlavy během jeho sledování a nenechá vás chladnými. Má co říct, říká to zajímavě, trochu kontroverzně, několika jazyky... Pan režisér opět dokázal přijít s něčím novým, dokázal mě zaujmout a oslovit. Přes to všechno, co je navíc podpořeno famózními hereckými výkony (Brad Pitt se opravdu nezdá) a výbornou vizuální, hudební i technickou stránkou nemůžu dát hodnocení nejvyšší. Proč? Protože mi do celku moc nezapadala a moc mě nezaujala část příběhu z Japonska. Působila na mě nepatřičně, rušivě, dojmem, že jí tam režisér prostě chtěl mít, protože se mu líbila, ale jako by náležela do úplně jiného snímku. Její provázanost se zbylými příběhy je dost vykonstruovaná, nezapadá mezi ně, třeba by si zasloužila vlastní film, ale sem se mi jednoduše nehodí. (22.02.2007)